Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

Vážení stonožkoví přátelé, jmenuji se Jakub Šimíček a možná si mě a mé přátele vybavujete ze stonožkových deníků z roku 2010 a 2012, když jsme působili v rámci provinčního rekonstrukční týmu v Afghánistánu. Letos mě armáda vyslala jako vojenského pozorovatele OSN do Středoafrické republiky. Je to země, která se nachází v samém srdci Afriky, mohla by být jednou z nejbohatších zemí Afriky i světa, ale je tomu přesně naopak. Je zmítaná válkou a chudobou. Země je velmi bohatá na zlato, diamanty, uran a další nerostné suroviny. Jenomže právě toto bohatství je pro Středoafrickou republiku problémem. V zemi působí mnoho nelegálních ozbrojených skupin, které by rády měly nad tím vším kontrolu. V historii prošla mnoha vojenskými převraty a její současná křehká vláda má velké problémy chránit své obyvatele před násilím a terorem ozbrojených skupin. Proto v ní působí od roku 2014 vojenské jednotky OSN, aby místní vládě pomohly obyvatele ochránit, přispěly k zajištění bezpečnosti a celkové stability země.

A protože mám stonožkové srdce, dohodli jsme se s paní Bělou, že se pokusíme navázat na úspěšnou spolupráci z Afghánistánu a pokusíme se pomoci dětem i v této velmi nebezpečné a nestabilní zemi. Pokud všechno půjde dobře, budu vám v následujícím deníku vyprávět, jak se nám stonožková pomoc daří.
____________________________________________________________________________________

7. prosince 2018
Milí stonožkoví přátelé, než jsem ukončil svou misi ve Středoafrické republice, dovolil jsem si vyzpovídat vedoucí štábu mise, vysoce postavenou dámu v OSN, paní Vivian van de Perre. Paní Vivian se dozvěděla o našem velmi úspěšném stonožkovém projektu a když jsem jí vysvětlil, jak stonožkové děti pomáhají jiným potřebným dětem, byla velmi dojatá a ochotně souhlasila, že vám odpoví na otázky, které jste reprezentantům OSN poslali.

Paní Vivian van de Perre pracuje v OSN přes 24 let. Dříve působila jako vedoucí štábu mise v Demokratické republice Kongo a šéfka kanceláře zvláštní politické mise v Burundi. Předtím zastávala post výkonné ředitelky odboru politických záležitostí v sídle OSN v New Yorku. V minulosti zastávala také vedoucí pozice v kanceláři generálního tajemníka OSN, v odboru managementu, odboru ochrany a bezpečnosti, odboru pro vnitřní záležitosti a odboru pro mírové operace. Než začala pracovat pro OSN, sloužila jako voják v nizozemské královské armádě. Svou vojenskou kariéru ukončila v hodnosti kapitánky. Vystudovala obor veřejná správa na Harvardově univerzitě v USA.

Tady jsem pro vás přeložil její odpovědi - klikni zde.

22. listopadu 2018
Milí stonožkoví přátelé, rok se s rokem sešel a má mise ve Středoafrické republice je u konce. Uteklo to neuvěřitelně rychle. Nakonec se mi ještě protáhla o jeden měsíc navíc, protože můj nástupce zatím čekal na nezbytné dokumenty z OSN, aby mohl do mise v pořádku odcestovat. Někdy se ani tak obrovské organizaci jako je OSN nepodaří vyřídit všechny záležitosti včas. Přeci jen, jsme pouze lidé.

Ihned po příletu na letiště v Praze jsem ucítil, že je podzim. Jaké byly mé první pocity, když jsem vystoupil z letadla? Byla mi zima. V Africe zrovna začalo období sucha a teploty vyletěly zase nahoru. Ale správný voják je vždy připraven, do teplé bundy oblečen. Celou misi byla pečlivě uložená na dně kufru a při zpáteční cestě se mi zase hodila. Navzdory chladu mě zaplavil pocit štěstí, že jsem zase doma. Bylo mi hned jasné, že žijeme v nádherné, mírumilovné zemi.

S paní Bělou jsme neustále v kontaktu, přípravy stonožkové mše jsou v plném proudu a já se na Vás všechny moc těším 7. prosince v chrámu svatého Víta, Václava a Vojtěcha, kde se setkáme, abychom mohli spolu poděkovat, že můžeme pomáhat.


19. září 2018
Úspěch stonožkového projektu pokračuje i v médiích. Každý týden ve středu se na velitelství mise koná pravidelná tisková konference pro média působící ve Středoafrické republice, aby zástupci mise shrnuli, co se za minulý týden událo a odpověděli na všetečné na dotazy novinářů.

Přítomna byla francouzská zpravodajská agentura AFP (AGENCE FRANCE-PRESSE), středoafrická zpravodajská agentura ACAP (AGENCE CENTRAFRICAINE DE PRESSE), celostátní televize a další zástupci tištěných periodik i rozhlasových stanic.

Středeční tiskovka proběhla za účasti zástupkyně zvláštního zmocněnce OSN pro Středoafrickou republiku paní Najat Rochdi, vedoucího sekce pro civilní záležitosti Laurenta Guepina, vedoucího sekce trestněprávní Franka Daltona, a hlavního mluvčího Vladimira Monteira.
Jedním zémat tiskové konference byla i prezentace stonožkového projektu. Měl jsem obrovskou radost z toho, že vedení mise prezentovalo tento projekt jako přelomový a velmi důležitý. O tento úspěch se také zajímali žurnalisté. Věřme, že tato snaha bude dobrým příkladem pro ostatní a pomoc potřebným nabere náležité obrátky.

17. září 2018
Dnes nastal den "D", začátek nového školního roku. Když jsem ještě v neděli odpoledne projížděl kolem školy, všiml jsem si, že přípravy na oficiální předání daru od Stonožky jsou v plném proudu. V zahradě školy vystavěli zdobný přístřešek pro hosty. V duchu mě potěšilo, že ve škole berou událost velmi vážně.

Ráno před slavností jsem ještě sehnal kytičky pro ředitelku mateřinky a pro paní učitelky, i když to nebylo úplně jednoduché. Vyrazil jsem do ulic najít nějakého kolemjdoucího chlapce s kytičkami - květinářství totiž ve městě nenajdete. Ale protože se město po velmi deštivé noci probouzelo do chladného rána velmi pomalu, nemohl jsem nikoho najít. Bylo ještě brzy a místní chodili v teplých bundách, čepicích a vypadali rozmrzele. Na teploměru bylo pro nás Evropany příjemných dvacet stupňů. Naštěstí jsem necelou hodinu před začátkem slavnosti na chlapce s kytičkami narazil.

Pomalu se blížila desátá hodina. Svému tlumočníkovi jsem ještě vysvětloval, co bych při mém vystoupení chtěl dětem sdělit. Chtěl jsem jim předat, že vzdělání je v jejich životě to nejdůležitější a jednoho dne se mohou stát třeba významnými politiky a vyvedou svou zemi z problémů. Trval jsem na tom, aby můj tlumočník všemu porozuměl.

Když jsem několik minut před začátkem vstupoval do zahrady školy, uviděl jsem v přístřešku sedící hosty a všechny děti vyrovnané na zápraží svých tříd. Pan ředitel mi spěchal vstříc, aby mě přivítal. Udělalo to na mě velký dojem! Skoro jsem tomu nemohl uvěřit, jakou škola měla v tu chvíli atmosféru.

Slavnost započal pastor modlitbou, která pak přešla ve zpěv všech čtyř set dětí. Přidali se i všichni hosté. Znělo to úžasně, ještě jsem nikdy takový nával emocí nezažil. Své díky poté pronesli i hlavní pastor adventistů pan Eli Boromia, také ředitel školy, ředitelka mateřinky a zástupci vojenské mise.

Hlavní pastor mě pak vybídl, abych vystoupil před obecenstvo. Nastala má chvíle. Vysvětlil jsem všem, že pokud existuje dobrá vůle, dějí se úžasné věci. Představil jsem Stonožku, jak v hnutí pracují tisíce žáků a stovky učitelů, jak Stonožka získává finance a jak je pak proměňuje v pohádkové okamžiky u dětí, které nemají takovou výsadu jako ty, které žijí v míru a bezpečí. Chtěl jsem tímto projektem být také příkladem pro stálé zaměstnance OSN a dokázat jim, že osobní iniciativa ve volném čase nese své ovoce. Kdyby každý zaměstnanec takto pomohl kupříkladu jen jedné třídě a umožnil tak dětem naučit se číst, psát a počítat, za několik let by to byly nejchytřejší děti v zemi.

Chtěl bych také vyjádřit hlubokou úctu a respekt patronu Stonožky J. Em. Dominiku kardinálu Dukovi OP za jeho poděkování a že na nás pamatoval s přímluvou při oslavě svátku svaté Ludmily, patronky školství.

Předání daru se zúčastnila i distributorka knih, paní Doris. Vyjádřila stonožkovému hnutí veliký obdiv a svěřila se mi, že místní obyvatelé od ukončení největších bojů vlastně nic podobného ještě nezažili. Pondělí bylo pro ně pohádkovým dnem.

15. září 2018
Náš stonožkový projekt ve Středoafrické republice se blíží do finále. Protože už v pondělí, kdy tady začíná nový školní rok, dětem předáme stonožkový dar, máme přes víkend plné ruce práce. Distributorka knih pro Středoafrickou republiku, paní Doris, dnes dovezla učebnice a školní pomůcky do školy a já se svou kolegyní jsem se pustil do přepočítávání, abychom si byli jistí, že je všechno v pořádku. Má kolegyně Therese, která mi od začátku pomáhala tlumočit, onemocněla před pár dny malárií, musel jsem se narychlo obrátit na mou další kolegyni, Alinu z Rumunska, která mi nadšeně a ochotně pomohla. Kolegyni Therese přejeme brzké uzdravení.

Aby se novým knihám nic špatného nepřihodilo, přebývá přes noc ve škole jeden ze zaměstnanců a celou školu hlídá. Už během přepočítávání jsem si všimnul, že učitelé si daru velmi cení. Přijel nás navštívit i hlavní pastor adventistické církve, moc nám děkoval za naši pomoc škole a přislíbil svou účast na pondělní slavnosti.

Protože adventisté světí právě sobotu, proběhla dnes dopoledne ve školní kapli bohoslužba. Když místní pastor v průběhu mše oznámil dobrou zprávu, že škola bude obdařena učebnicemi a školními pomůckami, propuklo mezi věřícími obrovské nadšení.

Při vybalování knih jsme si všimli jedné zajímavosti. Podle štítku na krabici pocházejí učebnice až z dalekého ostrova Mauricius, východně od Madagaskaru. Musely lodí urazit velkou štreku, obeplout Mys Dobré naděje, dorazit do Kamerunu do přístavu Douala a dále urazit patnáct set kilometrů po zemi až do hlavního města Bangui.

V pondělí nám držte palce, aby se vše povedlo a děti tak mohly začít nový školní rok snadějí na lepší budoucnost.

13. září 2018
Takto se ve škole v středoafrickém Bangui připravují na zahájení školní roku a na převzetí daru od Stonožky.




Při příležitosti nového školního roku zaslal náš vzácný patron - J. Em. Dominik kardinál Duka, O.P. požehnání a poděkování stonožkovému spolupracovníkovi Jakubu Šimíčkovi a také řediteli školy v Bangui, pro kterou Jakub realizuje stonožkovou pomoc.



11. září 2018
Milí přátelé Stonožky, zdravím Vás v novém školním roce. Ve Středoafrické republice se už prázdniny chýlí pomalu ke konci a za týden začne škola i tady. Po několika setkáních s panem ředitelem jsme se dohodli, že naši novou stonožkovou školu podpoříme novými učebnicemi a dalšími školními pomůckami. Jak jsem Vám už v minulém příspěvku pověděl, ve Středoafrické republice se platí i za základní vzdělání. Školným to ale nekončí, děti si musí také koupit učebnice a další pomůcky. Tohle už je ale pro mnoho rodičů nad jejich síly.

Na prvním stupni se vyučují pouze dva základní předměty, matematika a francouzština. Vedle toho se děti dále věnují tělesné a výtvarné výchově, učí se zručnosti a chodí do školní kaple. Rozvrh tak mají vcelku jednoduchý.
Došli jsme k tomu, že nejužitečnější pro školu bude, když pořídíme právě učebnice a školní pomůcky, abychom dětem pomohli naučit se číst, psát a počítat. Knihy zůstanou ve vlastnictví školy. Protože v zemi neexistuje žádné vydavatelství, musel jsem vyhledat distributorku, paní Doris, která učebnice může zajistit až v Kamerunu. Protože jsem ve francouzštině začátečníkem, pomáhá mi tlumočit Tereza, má kolegyně z vedlejší kanceláře. Paní Doris jsem před dvěma týdny vybavil zálohou, aby mohla odjet do Kamerunu a pořídit více než šest set učebnic, přes tři sta malých černých tabulek na psaní, krabice s křídami a dalšími pomůckami pro učitele jako velká dřevěná pravítka, úhloměry a kružítka.
Podle posledních informací, které mi volala paní Doris, je už náklaďák s knihami na hranicích, kde ještě musí podstoupit celní kontrolu a v pátek 14. září by měl dorazit do hlavního města Bangui, kde si dodávku převezmu a překontroluju. Držte nám moc palce, aby všechno klaplo, protože hned v pondělí 17. září začíná nový školní rok a rádi bychom děti potěšili novými učebnicemi, právě v tento symbolický den.

4. září 2018
Vážení stonožkoví přátelé, po nějakém čase Vás všechny opět zdravím. Chtěl jsem Vám již napsat dříve, ale skolila mně nějaká místní viróza a musel jsem se léčit. Malárie to naštěstí nebyla, to by bylo horší.
Nedaleko velitelství, kde pracuji, je jedna zajímavá základní škola, která má na zahradě velkou kapli. Vždycky ráno, když jsem šel do práce, jsem viděl kolem štěbetat a pobíhat spousty malých dětiček v umouněném oblečení, které připomínalo školní uniformy. Rozhodl jsem se tedy tuto školičku v období letních (pro Afriku zimních) prázdnin navštívit.

Pan ředitel Medard Romuald mi pověděl, že škola vyučuje skoro čtyřista žáků od první do šesté třídy. Má celkem 8 učeben včetně jedné mateřinky. Protože ve Středoafrické republice neexistuje žádný sociální systém, platí se školné i na základních školách. Právě školné je tady základním kamenem úrazu pro mnoho rodin. Rodiče často nemají na to, aby mohli poslat děti do školy. Také učebnice nejsou ve Středoafrické republice dostupné. Dováží se z Kamerunu a jsou na místní poměry také velmi drahé. Jedinou školní pomůckou, kterou děti mají, jsou jen malé černé tabulky, na které mohou psát křídou. Proto si přátelé važte toho, že v naší zemi je vzdělání zatím pořád velmi dostupné.
Poprosil jsem pana ředitele, aby mi sepsal jeho nápady, jak bychom mohli škole pomoci a vnést tak aspoň trochu světla do míst, kde je pomoc velmi složitá. Těším se, až Vám budu příště vyprávět, jak pokračujeme ve spolupráci.