Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

8. jednotka PRT Lógar se rozhodla pokračovat ve společném projektu Stonožky a AČR. Z Afghánistánu nás bude informovat o činnosti skupiny CIMIC Ing. Pavel Velich.
__________________________________________________________________

26. ledna 2012
Příslušníci 8. jednotky PRT, kteří působí již od srpna loňského roku v provincii Lógar, své úsilí zaměřují nejen na doprovod civilních expertů k projektům, ale prostřednictvím příslušníků skupiny CIMIC/PSYOPS realizují ze získaných finančních prostředků od organizací a soukromých donátorů v České republice projekty a aktivity ve prospěch místních obyvatel.
Jedním z hlavních dárců je hnutí "Na vlastních nohou" - Stonožka, které pod vedením prezidentky Běly Gran Jensen spolupracuje s Armádou České republiky téměř dvanáct let. Stonožka sdružuje mateřské, základní a střední školy, které prodejem výrobků svých žáků získávají finanční prostředky, jež putují do destinací, kde působí čeští vojáci. Společné projekty tak přinesly pomoc dětem v Bosně a Hercegovině, Kosovu, Iráku i Afghánistánu.
"Se svými kolegy ze skupiny CIMIC/PSYOPS jsem hledal způsob, jak investovat finanční prostředky v Lógaru co nejefektivněji. Peníze českých dětí jsme využili ve prospěch těch afghánských a realizovali projekty s trvalejším efektem zejména v oblasti školství," vysvětluje náčelník skupiny CIMIC/PSYOPS kapitán Pavel V. "Spolupracovali jsme s dívčími i chlapeckými školami, kde se nám podařilo zajistit desítky projektů. Zabezpečovali jsme opravy a výstavby několika školních studen. Nedostatek pitné i užitkové vody a vysoké teploty v letních měsících totiž znepříjemňují žákům výuku," dodává. Výstavbu nové studny ve škole Bebe Amina v hlavním městě provincie Puli Alam zabezpečila 8. jednotka PRT právě z finančních prostředků získaných od hnutí "Na vlastních nohou" - Stonožka. Ty pomohly dětem i pedagogům zlepšit studijní podmínky a kvalitu výuky.
"Nedostatek vody v oblasti nás vedl k realizaci dalších "vodních" projektů. V distriktu Khoshi jsme opravili již vybudované studny s poškozenými čerpadly ve dvou dívčích školách. Díky Stonožce tak opět mohly začít sloužit potřebám dětí," hovoří o dalších aktivitách kapitán Pavel V.
Život lidem v Lógaru ztěžuje především nestabilní bezpečnostní situace. "Za vlády Talibánu nesměly do škol chodit dívky a jsem rád, že situace se za těch několik let změnila, i když peněz se lidem opravdu nedostává," vysvětluje velitel 8. jednotky PRT podplukovník Pavel Andráško. Lidé v Afghánistánu si potřebu vzdělání uvědomují a možnost posílat děti do školy pro ně znamená velký krok dopředu. V provincii Lógar je přibližně 273 škol, bohužel některé z nich leží v místech, kde vojáci společně s civilními odborníky vzhledem k zhoršené bezpečnostní situaci projekty nerealizují. "Protože chceme pomáhat dětem v celé provincii, využíváme k distribuci školních pomůcek a hraček mimo jiné afghánské bezpečnostní složky," říká velitel 8. jednotky PRT. Vojáci tak úzce spolupracují s velitelem rekrutačního střediska v Puli Alam plukovníkem Rahimem Janem. "Na podporu těchto aktivit jsme příslušníkům střediska ze stonožkových peněz zakoupili fotoaparát, aby veškeré aktivity v afghánských školách mohli zdokumentovat a my si tak nepřímo ověřili, zda pomoc dorazila do míst, kam byla určena," dodává.
Téměř tisíc dětí z devíti stonožkových škol se zapojilo také do pochodu "Za dětským úsměvem". Podtextem říjnové charitativní akce bylo překonat imaginárních 4 544 kilometrů, což je skutečná vzdálenost mezi Prostějovem, domovskou posádkou příslušníků 102. průzkumného praporu, a základnou Shank. Děti a vojáci společně pokořili 10 703 kilometrů a dvojnásobně překonali vzdálenost mezi oběma státy. Vybranými finančními prostředky přispěli na výstavbu volejbalového hřiště v areálu chlapecké školy v distriktu Khoshi. Díky finanční pomoci stonožkových škol mohli vojáci skupiny CIMIC/PSYOPS ve spolupráci s ministerstvem školství zorganizovat malířskou soutěž pro děti z Lógaru. "Byla to příležitost jak najít malé talenty, ocenit vítěze a vybavit školy potřebnými pomůckami. Podpořili jsme kreativitu a výtvarné dovednosti žáků," říká k soutěži kapitán Pavel V. Soutěž vojáci připravovali několik týdnů a nechali se inspirovat předchozím ročníkem, který úspěšně proběhl v loňském roce. Samotná realizace trvala více než jeden měsíc, kdy školám distribuovali výkresy, štětce, barvy, a měla velký úspěch. Ze 120 obrazů vybrala porota 12 nejlepších pláten a jejich autory odměnili vojáci školními pomůckami i drobnými dárky. O vyhodnocení malířské soutěže informovaly širokou veřejnost tři televizní stanice, vítězové hovořili v místních rádiích a poskytli rozhovory novinářům.
Již v období přípravy 8. jednotky PRT v ČR navázali vojáci dobré vztahy s hnutím Na vlastních nohou a rozpracovali záměr činnosti skupiny CIMIC/PSYOPS v návaznosti na předcházející PRT. Stonožkové děti věnovaly prostřednictvím Běly Jensen a ministra obrany Alexandra Vondry příslušníkům 8. jednotky PRT částku ve výši deset tisíc dolarů. Za snahu a ochotu pomáhat druhým, trvalý entuziasmus a píli jim právem náleží poděkování a uznání všech příslušníků 8. jednotky PRT.

Vánoce 2011
Velitel 8. jednotky PRT Lógar pplk. Ing. Pavel Andráško zaslal paní Běle a Stonožce vánoční přání. Klikni zde.

listopad 2011

Dívčí školu Hassani Basri postavilo v roce 2008 české PRT v distriktu Koshi. Do školy chodí téměř sedm set dívek. Škola se nachází nad hlubokým údolím, v němž žijí rodiny, ze kterých dívky do školy docházejí. Když se v této škole pokazila pumpa u studny, nastaly dětem velké problémy. Do školy to mají daleko a hlavně pořádně vysoko. Samozřejmě, že tuto cestu chodí pěšky. Vodu na celý den si musí nosit z domova, což, jak si umíte představit, není pro malé dívky lehké. Musely si donést vodu jak na pití, tak na mytí rukou. Vzhledem k tomu, že v létě tu teploty hravě přeskočí i čtyřicet stupňů, musí si přinést poměrně dost vody, což se jim pronese. Některé dívky si vody moc nenosily, pak během vyučování byly unavené, nesoustředěné a mnohdy je v letním vedru bolela hlava. Myslíme si, že oprava pumpy ve studni byl dobrý projekt a dívkám i učitelům hodně pomohl.
Fotku s dívkami nám ředitel z obavy o vlastní bezpečnost i bezpečnost školy a žáků nedovolil. V poměrech, jaké v této zemi panují, ho plně chápeme.

listopad 2011

V provincii Lógar je přibližně 273 škol. Bohužel většina z nich leží vístech, kam se z bezpečnostních důvodů nedostaneme. Ale protože chceme pomáhat dětem ve školách po celé provincii, nejen v místech, kam můžeme jezdit, posíláme do škol pomůcky a hračky po lidech, kteří se dostanou všude. V tom nám hodně vycházejí vstříc vojáci z rekrutačního střediska v Pol-e-Alam, kteří jezdí po celé provincii a dostanou se všude. Aby nám mohli ukázat, že všechny naše dárky pro školy dorazily na určené místo, požádali nás, jestli bychom jim nemohli dodat fotoaparát. Toto jsme udělali a teď už jen čekáme na první fotky z předávání pomoci.

říjen 2011
Malířská soutěž, která proběhla v měsíci říjnu, se konala na žádost provinčního ministra školství pana Dr. Abdula Mateena Jafara, který tak navázal na první ročník pořádaný našimi kolegy ze skupiny CIMIC 5. jednotky PRT. Celou soutěž jsme se snažili organizovat v duchu myšlenky předávání odpovědnosti místním úřadům. Všechny kroky směrem k zúčastněným školám a k souěžícím provádělo ministerstvo školství, my jsme soutěž zabezpečili materiálně, sloužili jako poradní orgán a dohlíželi nad pravidly. Celá akce se konala díky finančnímu zabezpečení hnutí Na vlastních nohou - Stonožka a Ministerstva zahraničí České Republiky.
Soutěž probíhala ve 12 školách ve třech distriktech provincie Lógar. Distrikty i školy vybralo provinční ministerstvo školství. Hlavním cílem byla podpora soutěživosti a kreativity u afghánských dětí. Důraz jsme kladli i na to, aby si děti uvědomovaly, že tím, že samy něco udělají (v tomto případě namalují obrázek), prospějí i ostatním (díky jejich přičinění dostala jejich škola učebnice a pomůcky).
Soutěž měla velký úspěch - přišlo 119 pláten z celkového počtu 120. Vyhlásili jsme celkem 12 vítězů - z každé školy jednoho a ty jsme odměnili zajímavými cenami (školní taška, slovníky, hodinky, deštník, kalkulačka, psací a rýsovací potřeby apod.). Každá ze zúčastněných škol dostala také ocenění (slovníky, učebnice, mapy, globusy, chemické tabulky prvků, apod.).
Slavnostního ceremoniálu, při kterém byly vyhlášeny výsledky a předány ceny, se zúčastnil zástupce guvernéra, velitel PRT, příslušníci skupiny CIMIC, zaměstnanci ministerstva školství, ředitelé jednotlivých škol, rodiče a samozřejmě dětští vítězové. Celý akt měl velmi slavnostní atmosféru. Natáčela jej afghánská televize a záznam byl vysílán ve třech televizních stanicích (z toho ve dvou mezinárodních). O soutěži se mluvilo v místních rádiích a vyšly i články v tisku. Byli jsme požádáni, zda bychom nemohli uspořádat i další ročník.

říjen 2011
Dne 30. října vyvrcholila zde v Lógaru společná akce příslušníků 102. Průzkumného praporu v Prostějově, příslušníků 8. jednotky PRT v Lógaru a škol zapojených do hnutí "Na vlastních nohou" - Stonožka, která měla název "Za dětským úsměvem". Hlavním úkolem bylo společně ujít celých 4 544 kilometrů, což je vzdálenost mezi základnou Shank v Lógaru a Prostějovem, kde sídlí 102. průzkumný prapor, který tvoří jádro naší jednotky PRT.
Projekt navázal za tradici průzkumného praporu. Prostějovští vojáci každý rok pořádají sportovní akci, z jejíhož výdělku pomáhají dětskému domovu v Plumlově nákupem sportovních potřeb a jiného vybavení. Doma se do pochodu zapojili vojáci z 102. průzkumného praporu, 53. brigády v Opavě a stonožkové školy. V Lógaru se zúčastnili příslušníci 8. jednotky PRT, ale podpořili nás i kolegové z civlní části a někteří američtí kolegové.
Celkem se podle našich údajů do akce zapojilo 9 stonožkových škol, které dohromady ušly neuvěřitelných 8 344 kilometrů. Vojáci doma i v Afghánistánu ušli 2 359 kilometrů. Celkem jsme tedy ušli 10 703 kilometrů, což je více než dvojnásobek původně vytýčené vzdálenosti.
Ze finančních prostředků získaných v České Republice bude tradičně nakoupen materiál pro dětský domov v Plumlově, z prostředků vybraných v Lógaru se postavilo volejbalové hřiště v chlapecké škole Qal-e Nazer v distriktu Khoshi. Vzhledem k tomu, že jsme společně ušli pochod, dohodli jsme se, že společně postavíme i hřiště. Takže na polovinu peněz potřebných na výstavbu hřiště se složili účastníci pochodu v Lógaru, druhá půlka šla ze stonožkových peněz.
Stavba skončila před týdnem. Myslíme, že se povedla a žáci mají z hřiště radost.

říjen 2011

Dnes jsem navštívil dívčí školu Bibi Amina v Pol-e-Alam. Školu navštěvuje 670 dívek od první do dvanácté třídy a do těch nejmenších tříd chodí i malí chlapci. Škola kdysi svou studnu měla, jenomže firma, která studnu hloubila, ji vyvrtala šikmo a po pár měsících se šikmé stěny zbortily a studna se tak zasypala. Takto špatně zhotovená studna již nešla opravit. Škola se tak ocitla bez vlastního zdroje vody. Zaměstnanci ministerstva školství tak každý den museli najmout auto, které do školy dovezlo vodu v kanystrech. Množství dovezené vody však bylo nedostatečné pro potřeby všech dívek a tak většina dívek byla často celé vyučování bez vody. Vzhledem k vysokým teplotám, které zde panují, dívky často trpěly řízní a nebylo zde výjimkou, že omdlévaly.
K dnešnímu jednání jsem přizval i stavebního inženýra ministerstva školství, který průběh budování studny sledoval. Sdělil mi, že dle jeho kontroly je studna vybudovaná velmi kvalitně. Provedl i zkoušku vydatnost. Dle jeho měření je schopná dodat 1800 litrů vody za hodinu. Je jasné, že v horkých letních měsících se množství vody ve studni sníží, ale i tak bude mnohonásobně přesahovat potřeby školy. Dle zkoušky je navíc voda čistá, čirá a kvalitní.
Vzhledem k tomu, že studna byla dodělaná před dvěma dny a beton kolem ní nebyl vyzrálý a ztvrdlý, nebyla studna osazena pumpou. Ta ležela vedle, byla zkontrolována. Beton vytvrdne do 10.12.2011, pak bude pumpa namontována. Zkontrolujeme ji po namontování.

6. října 2011

V minulém článku jsem vás informoval, že budeme opět pořádat malířskou soutěž pro školy v provincii Lógar. Velmi nás potěšilo, že s myšlenkou opakování soutěže přišlo samo provinční ministerstvo školství, což je důkazem toho, že tento projekt, který vymysleli naši kolegové z 5. jednotky, na děti a učitele zapůsobil a měl veliký úspěch.
Nad celou akcí převzal patronát velitel 8. jednotky PRT podplukovník Pavel Andráško. Hlavní podíl na organizaci soutěže budeme mít my ze skupiny CIMIC, ale pomohou nám i někteří další kolegové a také zaměstnanci provinčního ministerstva školství. I tentokrát bude celý projekt hrazen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR a samozřejmě z vašich "stonožkových" peněz.
Průběh celé soutěže jsme projednali s provinčním ministrem školství Dr. Abdulem Mateenem Jafarem. Dohodli jsme se na tom, že bude probíhat ve dvanácti školách ze tří distriktů (okresů) Mohammad Agha, Pol-e-Alam a Khoshi. Školy, které budou soutěžit, vybral pan Jafar rovnoměrně. Z každého distriktu se zúčastní čtyři a je zde stejné zastoupení dívčích a chlapeckých škol. Od pana ministra jsme dostali povolení, že se do některých škol můžeme v době konání soutěže zajet podívat, tak jsme zvědavi, jestli zastihneme žáky při malování.

Děti budou kreslit své obrázky na témata, která vymyslel Dr. Jafar. Témat bude celkem šest. Na našem prvním jednání k soutěži navrhnul "Mír v Afghánistánu", později si asi uvědomil, že jedno téma by bylo na tak rozsáhlou soutěž málo. Při druhém jednání pak rozšířil seznam o "Projekty, které realizoval český PRT", "Afghánské pamětihodnosti", "Afghánské obchody a tržiště", "Život na afghánském venkově" a "Naše škola". Myslíme, že s takovouto nabídkou nebude problém vybrat si téma šité na míru.
Soutěž bude probíhat ve dvou kolech. Prvního se zúčastní všechny děti ze všech dvanácti škol. Budou malovat na běžný kancelářský papír pastelkami, tužkami, fixy a prostě vším, čím je napadne. Pro každou školu jsme nachystali krabici plnou papírů a psacích potřeb. Učitelé na jednotlivých školách vyberou deset nejlepších obrázků a jejich autoři postoupí do druhého kola, kde již dostanou malířské plátno natažené na dřevěném rámu, sadu olejových barev a sadu štětců. A právě malířské potřeby pro obě kola soutěže jsme pořídili z peněz Stonožky. Po skončení soutěže doručí ředitelé jednotlivých škol obrazy na provinční ministerstvo školství, kde si je vyzvedneme, odvezeme k nám na FOB Shank a začneme vybírat ty nejzdařilejší. Z každé školy vybereme jednoho nejšikovnějšího malíře nebo malířku, ty odměníme věcnými dárky a jejich školy dostanou učebnice, slovníky a školní pomůcky.
Na celou soutěž máme přibližně měsíc. Malíři budou muset stihnout dokončit svá díla do konce října. Na vyhodnocení nejlepších obrazů, vyhlášení vítězů a předání cen budeme mít asi tak dva týdny, protože od poloviny listopadu začnou v některých školách prázdniny a žáci se vrátí, až skončí zima.
Na posledním jednání se zástupcem pana Jafara jsme dolaďovali pravidla soutěže, upřesnili si odměny pro zúčastněné školy a předali materiál pro obě kola soutěže. Původně jsme chtěli udělat před budovou dvanáct úhledných hromádek s malířskými potřebami (pro každou školu jednu) a takto nachystaný materiál slavnostně předat. Celé předání pak nafotit a pořízené fotografie vám ukázat. Ochotní zaměstnanci ministerstva školství ve snaze nám pomoci odnesli veškerý materiál v průběhu jednání do budovy a umístili ho v několika kancelářích. Poté jsme již nenašli tak velkou místnost, abychom mohli náš záměr realizovat. Tak jsme alespoň místnosti obešli, materiál přepočítali a takto jej předali. Předání jsme samozřejmě zdokumentovali, ale na fotkách nám trochu chybí ta slavnostní atmosféra.

20. září 2011
Poté, co jsme se již zcela rozkoukali, vyhrnuli jsme si rukávy a vrhli jsme se s plným nasazením do práce. Dan začal spolupracovat s našimi americkými kolegy. Spolu s nimi bychom chtěli realizovat různé kampaně na podporu školství a jsou ochotni vypomoct nám při realizaci projektů dodáním materiálu, který nám bude chybět.

S civilní částí našeho PRT, se kterou jsme navázali úzkou spolupráci, jsme vytipovali několik projektů, o kterých si myslíme, že jsou užitečné, ale které jsou svým rozsahem příliš nákladné, abychom je mohli zaplatit z vašich stonožkových peněz. Tyto projekty jsme teď upřednostnili, protože je můžeme z organizačních důvodů realizovat pouze do poloviny října. Jako příklad uvedu vrtání nové studny v dívčí škole v distriktu Khoshi. Studna bude docela hluboká, možná přes sto metrů, a pokud se nám povede, zlepší se tak život a výuka v této škole, kterou navštěvuje přes šest set dívek. Ty si tak nebudou muset vodu nosit z domova, mnohé to mají do školy i několik kilometrů. Další projekt, který jsme se rozhodli realizovat s civilní částí, je instalace zubařského křesla. Američtí kolegové měli ve skladu rozložené nové, ale nekompletní zubařské křeslo. Nevěděli si sím rady a požádali nás, jestli bychom jim nepomohli. Křeslo jsme odvezli do dílny a naši šikovní mechanici si s ním pár dnů lámali hlavu. Nakonec přišli na to, jak ho sestavit a zprovoznit. Zjistili jsme, co všechno je potřeba dokoupit, začali jsme ve spolupráci s civilní částí jednat s Ministerstvem zahraničí ČR a ti přislíbili, že potřebné věci dokoupí. Díky této spolupráci budeme moci vybavit kompletní zubní ordinaci v distriktu Mohammad Agha. Mnohým z vás, kteří návštěvu u zubaře zrovna nemilují, to nemusí připadat jako nejlepší nápad, ale my právě z tohoto projektu máme velkou radost. Další z příkladů spolupráce s civilní částí se přímo týká hnutí Stonožka. Na žádost provinčního úřadu školství budeme opět organizovat malířskou soutěž pro školy v provincii Lógar. Pracovně tento projekt nazýváme Picasso. Bude probíhat ve dvanácti školách ze tří distriktů, které vytipoval školský úřad. Náklady na tuto malířskou soutěž budou rozděleny mezi Ministerstvo zahraničí ČR a Stonožku. Tento projekt je ale časově i finančně natolik rozsáhlý, že si zaslouží samostatný článek.

7. září 2011
Ahoj všichni příznivci Stonožky. Je tomu právě měsíc, kdy jsme převzali štafetu od našich předchůdců ze 7. jednotky. Chvíli nám zabralo, než jsme se zabydleli a alespoň trochu se rozkoukali.

V úvodu bych rád představil náš tým. Já se jmenuji Pavel Velich a jsem náčelníkem skupiny CIMIC. Na fotografii stojím uprostřed. Po mé levici stojí můj zástupce Dan, který mi po celou dobu bude pomáhat skupinu řídit. Vpravo ode mne stojí Milan, který se stará o materiál a všechno, co s ním souvisí. Se stonožkou v náručí je Martin, který má na starosti dokumentaci všech projektů a vedle něho stojí Kuba, který se stará o dokumentaci ke všem ostatním úkolům, které zde budeme plnit. Společně se budeme snažit vytipovat a realizovat co nejvíc užitečných „Stonožkových“ projektů zde, v provincii Lógar. Jak jste si určitě všimli, v sestavě našeho týmu nám chybí žena, což nás samotné mrzí. Na projekty v dívčích školách a zdravotnických zařízeních si tedy vždy nějakou přizveme, takže se nemusíte bát, fotografie z našich projektů nebudou vždy jen zarostlé a zamračené.
Krátce po převzetí operačního úkolu nás navštívil ministr obrany pan Alexandr Vondra (na fotografii vlevo), který předal veliteli 8. PRT podplukovníku Pavlu Andráškovi (na fotografii uprostřed) stonožkový šek na 10 000,- USD. Za finanční obnos děkujeme a věříme, že se nám podaří tyto prostředky vynaložit účelně. Ostatně nad každým utraceným dolarem budete mít dohled prostřednictvím tohoto stonožkového deníku. Vždyť komu jinému bychom měli skládat účty než vám, kteří jste svou pilnou prací pomohli tyto peníze získat.
Spolu s šekem nám paní Běla poslala po své kamarádce hromadu dobrot, kterých se nám zde nedostává. Byl to hlavně český chléb a salám Poličan. Nějakou shodou náhod tuto voňavou zásilku vyložili u našich kolegů v provincii Vardak, čímž jim zajisté udělali radost. Vzhledem k tomu, že víme, že ve Vardaku žijí vojáci ve skromnějších podmínkách než my, chléb a salám jim přejeme a paní Běle děkujeme, že si na nás vzpomněla. Snad to vyjde příště. Pokud nám paní Běla i nadále zachová přízeň - já bych se přimlouval za lovečák