Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

Vážení a milí přátelé Stonožky,

dovolte mi, abych Vás v úvodu deníku srdečně pozdravil z prosluněného Mali. Je mi ctí, že se mohu podílet na tak báječné věci - na podpoře dětí, které to nejvíce potřebují a jsou zároveň naší budoucností. Podpora dětí prostřednictvím spolupráce Armády České republiky s hnutím "Na vlastních nohou" trvá více než dvě desítky let a jsem velmi rád, že mohu aspoň nepatrně svým střípkem přispět do mozaiky této spolupráce.
Jsem nadporučík Jan Achač a v armádě působím 25 let. Během této doby jsem vystřídal několik vojenských odborností. Odbornost CIMIC (civilně-vojenská spolupráce), kterou nyní zastávám, mi otevřela nové obzory a obohatila mě o mnoho zkušeností a znalostí.
Po přípravě v ČR jsem byl v prosinci 2020 vyslán do Mali, abych tam na velitelství výcvikové mise Evropské unie pracoval jako důstojník pro civilně-vojenskou spolupráci v hlavním městě Bamaku. Do mise jsem byl vyslán společně s kamarády od dělostřelců z Jinců, kteří se v Mali zaměřují zejména na ochranu a výcvik.
Mise v Mali je mou šestou zahraniční misí a z toho třikrát jsem byl zařazen na pozici v rámci civilně-vojenské spolupráce a pokaždé se můj CIMIC osud zkřížil s hnutím Stonožka - ať už to byla rekonstrukce dětského hřiště v Kosovu nebo v Iráku distribuce vitamínů a hraček či vybavení do školy.
Nyní bych chtěl svou pozornost upřít na Mali a podělit se s Vámi o své zážitky a zkušenosti z této africké země, jejímž motem je "Jeden národ, jeden cíl, jedna víra." Mali je vnitrozemská země západní Afriky, kterou protéká řeka Niger, která funguje jako hlavní obchodní a dopravní tepna v zemi. Úseky řeky se pravidelně zaplavují a tím poskytují podél břehů tolik potřebnou úrodnou zemědělskou půdu a vytváří pastviny pro dobytek. Ačkoli je Mali jednou z největších zemí Afriky, má relativně málo obyvatel - přibližně 20 milionů. Malijská populace je různorodá, skládající se z několika etnických skupin, z nichž některé pocházejí z národů starověkých říší Ghany, Mali a Songhai. Lidé etnika Bambara, kteří žijí podél horní řeky Niger, tvoří největší skupinu. Dále se zde můžeme setkat se skupinou Tuaregů, kteří sami sebe označují názvem Kel Tamašek, tj. "lidé mluvící jazykem tamašek". Severně od řeky Niger žijí Maurové, kteří hovoří a píšou arabsky. Dále zde žijí Fulani, kteří pocházejí z kočovných pastevců ze Sahelu, či Dogoni žijící v oblasti náhorních plošin. Lidé v Mali jsou vesměs srdeční, usměvaví a vždy ochotni se pobavit či pomoci, když je potřeba.

_________________________________________________________________________

17. února 2021

Armádní technika se líbí všude
Po předání humanitárního daru ve školce jsme se přesunuli do "Stonožkové" školy, která se nachází nedaleko, kde jsme chtěli ukázat armádní techniku. Jako doma, tak i tady ukázka vzbudila velký zájem a přilákala všechny děti ze školy. Tyto akce na veřejnosti pomáhají českým vojákům získat si důvěru místního obyvatelstva a zároveň budují dobré vztahy. Děti měly možnost si zblízka prohlédnout obrněná vozidla Iveco, která je velmi zaujala. Očividně to bylo poprvé, kdy se setkaly s takovým typem vozidla. S radostí si nasadily přilbu, nasedly a předstíraly bojovou jízdu ve vozidle. Na ukázku jsme připravili i naše ruční zbraně, které byly atraktivní hlavně u místních školáků. Děti byly zvídavé, hodně se vyptávaly a chtěly se s námi při každé příležitosti vyfotit. Čas ukázky se pomalu chýlil ke konci. Než jsme odjeli, udělali jsme si společné foto před vozidly. Byl to příjemně strávený čas, ale nedalo se nic dělat a museli jsme se rozloučit a vyrazit zpět na základnu.

Tanec ve "Stonožkové" školce
Kromě plnění operačního úkolu v misi se čeští vojáci také zaměřují na podporu místních obyvatel, a to zejména dětí. Tentokrát byla vybrána "stonožková" školka, která byla založena rodačkou ze Vsetína paní Danou Bartákovou. Do Mali se přestěhovala se svým manželem a věnuje se zde vzdělávání dětí. Během svého působení ve školství založila v roce 2002 školku, do které jsme dovezli oblečení, boty, hračky a předškolní pomůcky.
Příprava na návštěvu proběhla celkem rychle. Den předtím jsme zašli do kontejneru, kde jsme do připravených krabic naskládali věci, které jsme zkontrolovali a roztřídili. Dalšího dne po snídani jsme ještě jednou zkontrolovali, zda máme vše řádně přichystáno a na nic jsme nezapomněli. Po vydání rozkazu na přesun jsme nasedli a kolona aut se pomalu vydala vpřed. Během cesty jsme měli možnost pozorovat malé děti, které podél cesty nabízely ovoce a vodu či během zastavení u auta umyly přední sklo, aby si jejich rodiče za obdržené peníze mohli třeba dovolit pro ně koupit boty.
Asi po půl hodině jsme dorazili do cíle, ale nebyli jsme první, protože nás předběhl český velvyslanec v Mali pan Robert Kopecký, který už hovořil s paní Bartákovou. Okolo nich se shromažďovaly malé děti, které netrpělivě očekávaly, co se bude dít. Za chvíli jsme nachystali věci na předání. Během přípravy nás neustále sledovaly oči malých "špuntů", kteří se už nemohli dočkat, až si budou moci pohrát s hračkou, protože ji doma nemají, nebo si vyzkoušet tričko s pěkným potiskem, zda mu padne a bude si ho moci ponechat. Přivezli jsme dostatek věcí tak, aby se na každého dostalo. Poté jsme přizvali děti a jejich učitelky k rozloženým krabicím, kde už bylo zřetelně vidět, co se v nich ukrývalo. Nejprve jsme si udělali společné foto na památku a potom nadešel čas na seznámení, které proběhlo spontánně a nenuceně z obou stran. Děti byly neskutečně šťastné a z vděčnosti nám zatančily africké tance, které doprovázely zpěvem. Příjemně strávená část dopoledne ve školce uběhla velice rychle a nadešel čas rozloučit se s "mrňousy", protože jsme se museli vydat do nedaleké "stonožkové" školy, kde byla naplánovaná ukázka vojenské techniky. Po příslibu, že se brzy vrátíme, nás "špunti" propustili a mohli jsme odjet.

8. ledna 2021

Vybavení pro sociální centra
Bylo krásné ráno a my jsme byli připraveni vyrazit k slavnostnímu předání projektu, který čeští vojáci realizovali: bylo to pořízení šicích strojů pro krejčovství, kadeřnického vybavení a kancelářského nábytku do sociálních center malijské národní gardy a ženijního pluku v Bamaku. Tato zařízení využívají vdovy a sirotci po malijských vojácích, kteří při výkonu služby přišli o život. Jsou důležitými komunitními centry, která se nachází na malijských vojenských základnách. Nabízejí pracovní příležitosti a také možnosti pro setkání a odpočinek.
Po krátké poradě jsme nasedli do aut a po svolení z operačního centra jsme vyrazili. Bylo ráno, a tak provoz byl plynulý a nemuseli jsme někde čekat v koloně, jak se to obvykle stává v odpoledních hodinách. Po krátké jízdě jsme přijeli do prvního sociálního centra, kde nás očekával velitel malijské národní gardy, a po vřelém přivítání nás doprovodil do prostor sociálního centra, kde bylo vše nachystáno k slavnosnímu předání a otevření centra. Bylo pozváno mnoho hostů, mezi nimiž nechyběl nejvyšší představitel malijské armády, náčelník generálního štábu. Ceremonii byly přítomny i malijské ženy se svými dětmi, které budou centrum navštěvovat a pracovat v něm. Tento projekt slavnostně předal náčelník štábu mise, který během proslovu podotkl: "Česká republika je sice šestnáctkrát menší než Mali, ale významně se podílí na financování různorodých projektů právě v Mali. Rozvoj sociálních center budeme nadále podporovat." Po projevech jsme byli pozvání na malé občerstvení, které přichystaly místní ženy. Pohoštění se neslo v přátelském duchu. Při něm jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí o Mali, ale také jak bychom mohli v budoucnu pokračovat ve spolupráci. Přestože jsme chtěli setrvat déle, museli jsme se rozloučit a odjet, protože jsme měli v plánu otevření druhého sociálního centra.
To nebylo daleko, dojeli jsme tam během krátké doby. Průběh ceremonie byl obdobný jako při prvním slavnostním otevření. Sotva jsme vystoupili z aut, přišel k nám malijský velitel základny a po krátkém přivítání nás obeznámil s průběhem ceremonie. První v pořadí byly slavnostní proslovy, za nás se tohoto úkolu zhostil náčelní štábu mise. Potom následovala prohlídka sociálního centra, kdy už nás doprovázely místní ženy, které centrum navštěvují a zároveň tam pracují. Ukázaly nám výsledky své práce - různé náramky či náhrdelníky zhotovené z korálků nebo šité místní oděvy, které byly barevně velmi pestré. Čas velmi rychle uběhl a my se chystali k odjezdu. Ještě jsme si vyměnili kontakty na sebe, abychom se mohli navzájem informovat, jak se daří nebo jestli není potřeba ještě další pomoci třeba tentokrát pro místní děti. Poté jsme odjeli zpět na naší základnu.

5. ledna 2021

Pokračování příběhu s "českou" školou v Bamaku
Na pátého prosince jsme měli naplánovanou návštěvu "stonožkové" školy v Bamaku, během níž jsme měli předat školní pomůcky. Návštěva této školy se neuskutečnila poprvé. Čeští vojáci již v červenci 2020 navštívili školu paní Bartákové a přivezli s sebou školní potřeby, které do Mali poslaly děti ze Základní školy Zdeňky Braunerové z Roztok u Prahy a dalších škol, které spolupracují s dětským hnutím Stonožka. Nyní čeští vojáci dovezli sofistikovanější vybavení - mikroskop, centrifugu, kádinky, odměrné válce, zkumavky, pipety a další školní pomůcky. "Potřebujeme tyto věci hlavně pro výuku chemie, takové vybavení v Bamaku ani v celém Mali není k sehnání," posteskl si Mohamed Ludvík Touré, ředitel školy a syn paní Bartákové, a vyjádřil velké díky za celou školu generálu Ridzákovi a českým vojákům. "Vy děti představujete budoucnost Mali. Učte se a nezapomeňte také na cizí jazyky, které vám otevřou, až budete velcí, nové možnosti cestovat, abyste se inspirovali i jinými kulturami," dodal ve svém proslovu k dětem generál Ridzák, velitel vojenské mise v Mali. Celá návštěva proběhla v přátelské atmosféře a hlavně děti měly spoustu otázek a chtěly se něco dozvědět o České republice a hlavně o dětech, které tam žijí. Moc rády by se s nimi setkaly. Byly unešené z nových školních pomůcek a netrpělivě vyhlížely první vyučovací hodinu, kdy si budou moct poprvé vyzkoušet práci s mikroskopem či jinou pomůckou.