Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

Pan poručík Lukáš Kubiček převzal po paní kapitánce Ladě Kovářové nejen pracovní povinnosti, ale také bude pokračovat v realizaci společného projektu Stonožky a Armády České republiky v Lógaru. I on nás bude ve svém deníku informovat, jak se pomoc Vás, stonožkových dětí, dostala k Vašim afghánským kamarádům.

Část 2 - klikni zde.
__________________________________________________________________

29. dubna 2010
Velice úspěšný kurz kojení a výživy dítěte ukončen! Ministr zdravotnictví v provincii Lógar, pan Zarif, dostavil se dnes na naši základnu, aby nás informoval o ukončení kurzu Kojení a výživy dítěte, jehož patronem bylo dětské hnutí Stonožka. Pan Zarif nám sdělil, že s průběhem kurzu byl velice spokojen nejen on sám, ale i všechny účastnice kurzu. Potvrdil nám tedy jen to, co jsme již sami zjistili během našich pravidelných kontrolních návštěv v samotném průběhu kurzu. Kurz byl připraven velice pečlivě včetně jednotlivých materiálů pro výuku a názorných vyučovacích pomůcek. Silva a Petra měly také možnost podívat se na průběh vyučovací hodiny a poté neformálně pohovořit s posluchačkami kurzu. Všechny byly doslova nadšené, že měly možnost rozšířit si své vědomosti v oblasti péče o novorozence a děti do pěti let věku. Všechny přítomné ženy vyjádřily svoje odhodlání šířit nabyté vědomosti na jejich budoucích pracovištích v nemocnicích po celé provincii Lógar. Nezůstalo však samozřejmě jen u chválení, ale jak už to zde bývá, zahrnuly afghánské ženy naše děvčata množstvím dalších požadavků. Paní Feroza Monsef z distriktu Azra poděkovala koaličním silám, Stonožce

a Ministerstvu zdravotnictví za perfektní organizaci a kvalitní výuku v průběhu kurzu. Dodala, že jako zdravotní sestra pracuje v nemocnici již desátým rokem, a během této doby viděla umírat spoustu novorozenců na vcelku banální zdravotní komplikace. Zdůraznila, že v její nemocnici, tedy v Azra D.C., je naprostý nedostatek inkubátorů a dalších specializovaných přístrojů, které by mohly zachránit mnoho dětských životů. Několikráte se již prý obracela se svými požadavky na provinční ministerstvo zdravotnictví, ale vždy byly její žádosti zamítnuty pro nedostatek financí. Daleko horší situace je prý potom v odlehlejších oblastech distriktu Azra, kdy nejsou výjimkou vesnice, kde umírá každé třetí narozené dítě a každé zhruba patnácté dítě trpí mentální nebo fyzickou poruchou v důsledku velmi špatné péče o matku během těhotenství. Paní Monsef však zdůraznila, že si je vědoma, že tuto situaci musí řešit především sama afghánská vláda, a že koaliční vojska, včetně různých nevládních donorů, mohou hrát pouze pomocnou roli, tak jako tomu bylo u tohoto kurzu, jehož donorem, jak paní Monsef několikráte podotkla, byla „Housenka“. Jedna z dalších účastnic kurzu, paní Farzana Sayed, řekla, že takto specificky zaměřený kurz byl první v jejím životě, kterého měla možnost se zúčastnit. Sama má pět dětí, jedno je mentálně postižené. Pracuje jako porodní asistentka v distriktu Baraki Barak a na kurz byla vybrána jako jediná z pěti uchazeček z této oblasti. Paní Sayed si pochvalovala zejména možnost mluvit s ostatními ženami z Lógaru o jejich problémech. Také děvčatům sdělila, že poprvé v životě opustila její domovský distrikt Baraki Barak, a že se jí v hlavním městě provincie velice líbí. Tak, jako většina ostatních žen, je i paní Sayed připravena předávat získané zkušenosti svým kolegyním v distriktní nemocnici. Hlavním problém v zajištění kvalitní zdravotní péče ve své oblasti vidí tato žena především ve špatném materiálním vybavení nemocnic, kdy zdravotní personál nedostává kromě pláště žádné další vybavení a vše si musí kupovat a zabezpečovat sám. Paní Sayed si také posteskla, že již

třetí měsíc nedostala od afghánské vlády plat. Dovolte mi, abych tedy na závěr v krátkosti shrnul, a celé stonožkové rodině připomněl, několik stěžejních bodů o tomto úspěšně proběhlém kurzu. Celý kurz byl organizován afghánskou vládou, provinčním ministerstvem zdravotnictví pod záštitou guvernéra provincie pana Lodina. Kurz byl pro velký počet účastnic rozdělen do dvou běhů po pěti dnech. V každém cyklu bylo proškoleno a certifikováno 30 posluchaček, což je o 10 více, než bylo původně plánováno, ale při zachování stejných nákladů. Tyto ženy byly pečlivě vybrány ze šesti distriktů provincie Lógar. Všechny se zavázaly předávat získané teoretické a praktické zkušenosti ve svých mateřských nemocnicích svým kolegům a kolegyním prostřednictvím podobně strukturovaných přednášek. Tím jsme snad zajistili další šíření těchto vědomostí. Jak řekl distriktní ministr zdravotnictví, pan Zarif, všichni, kteří se kurzu účastnili nebo se podíleli na jeho organizaci si uvědomují, že bez pomoci dětského hnutí Stonožka a českého PRT by tento kurz nemohl proběhnout. Za celý náš tým 5. kontingentu AČR PRT Lógar bych chtěl také poděkovat všem členům stonožkové rodiny, kteří svou prací a štědrostí umožnili rozšířit odborné znalosti 60-ti lógarským ženám, které nesou, mimo jiné, přímou zodpovědnost za péči o afghánské novorozence. Děkujeme, Stonožko!

25. dubna 2010
Dnešního rána se kolegové Jakub a Pepa vypravili do obce Babus. Jejich snahou, v této ne zrovna přátelsky naladěné obci, bylo vysvětlovat působení koaličních sil ISAF v jejich oblasti. Jako obvykle se jednalo o mnohonárodní společnou patrolu, kde kromě české a americké účasti, hráli hlavní roli místní afghánští vojáci a policisté. Ti, společně s ostatními, rozmlouvali s obyvateli této obce, ptali se jich na jejich názory v souvistosti s bezpečností a přítomností zahraničních vojáků v jejich zemi. Během celého dne se podařilo shromáždit spoustu informací a názorů místních, týkajících se aktuálního dění v Afghánistánu a jejich provincii. Zhruba po 21. hodině se kluci bezpečně vrátili zpět na základnu. Oba pěkně opálení a k smrti unavení. Není také divu, během dne se teploty na slunci vyšplhaly ke 40°C. Když k vysokým teplotám připočteme celodenní komunikaci v anglicko-pashtoo-česko-ruském jazyce a všudypřítomnou ostražitost, dává potom následný 24 hodinový spokojený spánek obou kluků smysl.

20. dubna 2010
Jak jsme vás již informovali v našich předešlých příbězích, po dohodě s distriktním ministrem pro vzdělávání, panem Jafarem, byly vybrány stonožkové školy. Jednou z nich bude škola ve vesnici Gowmaran. Radim a Petra se tedy dnešního dne vypravili tuto školu navštívit a dohodnout se s ředitelem školy na další případné spolupráci. Už po samotném příjezdu na místo bylo zřejmé, že škola byla vybrána správně. Místní se sice, dle přítomného pracovního nářadí a jakéhosi lešení, snažili školu udržovat v provozuschopném stavu, ale ta i tak působila, zejména uvnitř, dosti zanedbaně. Lavice a židle jen ve třech třídách ze šestnácti, tabule zhruba v polovičce tříd. V ostatních třídách přeplněné místnosti s dětmi posedávajícími na hliněné zemi. Učebnice jen do některých předmětů, sešit a tužka musí vystačit ideálně na celý školní rok. Na dvoře - místo branek a míče - hrají děti fotbal se smotaným hadrem a místo branek slouží čtyři větší kameny. Tolik k prvnímu dojmu z návštěvy budoucí stonožkové školy. Popravdě řečeno podobný obrázek se nám naskýtá téměř v každé druhé navštívené vesnici, která je dále od centra provincie, města Pol-e Alam. Ředitel školy naše vyslance přijal velmi vřele, zdůraznil, že si nesmírně váží zájmu koaličních vojáků o jeho oblast a o jeho školu. Seznámil Radima a Petru s organizací výuky a jednotlivými vyučovanými předměty. Kromě nedostatečného vybavení jednotlivých tříd téměř vším, co by mělo sloužit ke kvalitní výuce, si pan ředitel stěžoval zejména na nedostatečné množství učitelů a přeplněnost všech tříd. Pan Hakim byl také seznámen s naším záměrem pomoci jeho škole alespoň s nejnutnější školní výbavou pro žáky a studenty. Petra panu Hakimovi vysvětlila z jakých zdrojů by se měly pomůcky nakoupit. Zdůraznila, že hnutí Stonožka je dětské hnutí, a případná pomoc by tak šla od dětí dětem. Tak, jak je u stonožkových projektů obvyklé, setkala se tato naše snaha s obrovskou vděčností. Pan Hakim nám sdělil, že pokud by se celá věc podařila, osobně by napsal děkovný dopis českým stonožkovým učitelům a dětem. Zhruba po hodinovém jednání nabídl pan ředitel Radimovi a Petře prohlídku a jakousi inspekci v jednotlivých třídách jeho školy. Radim tak měl mimo jiné možnost vyzkoušet si několik žáků z počtů. Konstatoval, že z matematického hlediska byly výpočty, i přes značnou nervozitu zkoušeného žáka, zcela v pořádku. Po opětovném poděkování pedagogického sboru a ředitele Hakima za návštěvu opustila patrola vesnici Gowmaran a v pořádku se vrátila na základnu.

18. dubna 2010
Na dnešní ráno byla připravena patrola do obce Pol-e Qandahari. Byť jde o vesnici v severním distriktu Mohammad Agha, je vcelku pohodlně dosažitelná. Leží totiž v těsné blízkosti hlavní asfaltové komunikace, která prochází skrze celou provincii Lógar. Kolega Pepa a členové civilní části našeho kontingentu navštívili místní školu a účastnili se zasedání obecní rady starších – shury. Jako obvykle hlavním tématem všech rozhovorů byla případná pomoc ze strany českého PRT, především do oblasti školství. Místní škola slouží jako jediné vzdělávací zařízení v okolí. Nachází se v blizkosti distriktního centra a navštěvují jej děti ze všech okolních vesnic. Před nějakým časem se zde české PRT rozhodlo realizovat projekt výstavby třetího křídla školní budovy. Práce jsou v plném proudu a místní žáci, studenti a učitelé netrpělivě očekávají dokončení stavebních prací. Zástupci rady starších nás také zahrnuli požadavky na vybavení a vylepšení podmínek ke studiu místních dětí. Některé z nich samozřejmě zvážíme a pokusíme se realizovat, některé budeme muset zamítnout. Rádi bychom také v blízké budoucnosti oslovili naše americké kolegy a nabídli jim spolupráci na tomto možném projektu. Dnešním výjezdem jsme také oživili myšlenku provádět v navštěvovaných školách krátké přednášky, či spíše poučení, o minovém nebezpečí. K tomuto účelu byly vytvořeny letáky v jazyce Pashtoo, které nenásilnou obrázkovou formou informují o tom, jak by se měl člověk zachovat, pokud objeví nebo narazí na nevybuchlou munici nebo minu. Koncept těchto přednášek pro žáky a studenty jsme převzali z misí v Kosovu, kde se tyto akce konají pravidelně několikrát do měsíce. V našich afghánských podmínkách je situace samozřejmě komplikovanější a na samotnou přednášku tak většinou nezbývá více než deset minut. První pokus o toto poučení se setkal s kladnými ohlasy jak ze strany žáků, tak ze strany učitelů. Naší snahou je předcházet zbytečným obětem na životech na straně místních obyvatel a zejména dětí. Jak nám potvrdil zástupce místní policie pan Afzali, dospělí většinou o hrozbách položených, či jinak nastražených min ve svém okolí ví, ale děti si toto nebezpečí mnohdy neuvědomují a snaží se tyto výbušné zařízení odnášet jako suvenýry, což mnohdy končí jejich zraněním nebo smrtí. Naším dalším cílem také bude přenést zodpovědnost za tuto osvětu na afghánskou policii a armádu.

16. dubna 2010
Dne 16.4.2010 zorganizovali vojáci a civilní část 5. kontingentu AČR PRT Logar na základně FOB Shank dětský - stonožkový den. Kolem 9.45 hod. se pomalu začali scházet první dětští účastníci v doprovodu jejich otců. Matky a ženy zůstaly dle muslimské tradice v soukromí jejich domovů. Samotných dětí nakonec dorazilo něco málo přes 60. Toto množství nás zpočátku trochu zaskočilo, neboť se jednalo o vůbec první akci tohoto druhu na základně a předpokládali jsme tedy počáteční ostych ze strany místních. Díky nečekaně hojné účasti lze tedy říci, že akce byla pro nás úspěšná dříve než začala. Samotné zahájení a úvodní řeč pronesl velitel českého kontingentu plukovník gšt. Ing. Rudolf HONZÁK, MSS. v 10.00 hod. Pan plukovník uvítal všechny děti a rodiče na základně, poděkoval

jim za ochotu přijít a strávit den s koaličními vojáky. Zdůraznil, že smyslem dnešního dne je hlavně se pobavit a poznat jeden druhého. Přítomný zástupce americké armády vrchní seržant Chris Rolling ve své řeči připomněl, že čeští a američtí vojáci se v provincii Lógar snaží pomoci místním obyvatelům s rozvojem a rekonstrukcí jejich země. Dodal, že pro každý národ světa jsou právě děti tím nejcennějším bohatstvím. A právě dětem byl dnešní den věnován. Po úvodním uvítacím proslovu plukovníka Honzáka a vrchního seržanta Rollinga byly připraveny tři dynamické ukázky. Rodiče společně s dětmi shlédli ukázku překonávání překážkové dráhy v podání příslušníků afghánské národní armády, poté jim čeští vojáci předvedli ukázku vojenského bojového umění MUSADO a na závěr bloku ukázek jim čeští psovodi předvedli výcvik služebních psů. Všechny ukázky se setkaly s obrovskou odezvou, ale ukázka výcviku psů

jednoznačně zvítězila. Obecně platí, že Afghánci mají ze psů respekt a považují je za zvíře nečisté a proradné. Jedna z nejhorších možných urážek mezi Afghánci je nazvat někoho psem. Proto byla naprostá většina přihlížejících velmi překvapena, jak poslušný může být pes. Při každé reakci psa na vydaný povel to v řadách diváků vždy zašumělo. A když služební pes nakonec předvedl bezchybné reakce na povel „aport“, diváci začali tleskat. Už nás ani nepřekvapovalo, že spousta dětí si chtěla našeho psího kamaráda pohladit, nebo se s ním vyfotit. Za jeho úžasnou trpělivost byl na závěr odměněn pamlskem. Po dynamických ukázkách následovalo rozdělení dětí do skupin. Každá skupina poté procházela předem připravenými stanovišti a plnila různé úkoly. Celkem bylo pro děti nachystáno pět stanovišť – házení míčků na plechovky, házení míčků do tlamy tygra, házení kroužků na přesnost, slalom s fotbalovým míčem mezi kužely a kreslení obrázků. Za každý úspěšně, ale i neúspěšně absolvovaný pokus byl každý malý závodník odměněn drobným dárkem.

Největší pozornosti se těšila disciplína kreslení obrázků. Nejčastějším motivem většiny obrázků se bezpochyby stala Stonožka, patron celého dětského dne. Zájem o maketu tohoto dětského hnutí byl natolik velký, že putovala z ruky do ruky, až se dětem opět podařilo ulomit jedno z tykadel. Během celého dne pouštěli naši američtí kolegové do éteru afghánské dětské písničky, čímž byla navozena příjemná a přátelská atmosféra. To, že Afghánci mají rytmus v těle, dokázali posléze, když na hudbu linoucí se z reproduktorů začali tančit jejich národní tance. Veselá a bezprostřední atmosféra tak byla téměř dokonalá. Po skončení pro děti náročných a jistě i fyzicky unavujících disciplín bylo pro všechny přítomné nachystáno bohaté občerstvení. Kolem 13 hodiny se začaly hloučky dětí rozcházet a dětský den se chýlil ke svému konci. Zástupci rodin z blízkého i vzdáleného okolí nám, jako hostitelům, poděkovali za příjemně strávené dopoledne a ubezpečili nás, že jsme v jejich obcích vždy vítáni. My jsme jim naoplátku slíbili, že dnešní akce není rozhodně poslední, a pokud bude ze strany lokálních obyvatel zájem, mohly by se tyto dětské dny stát tradicí. Všichni si totiž uvědomujeme, že jedna z cest, jak se sblížit s obyvateli této země, vede právě přes děti. Velice rád bych také touto cestou poděkoval těm příslušníkům 5. kontingentu AČR PRT Lógar, kteří se podíleli na perfektním průběhu celého dnešního dne, a kteří ve svém volném čase, nad rámec svých služebních povinností, vyráběli a zabezpečovali vše potřebné pro jednotlivé soutěžní disciplíny. Holky a kluci díky!

10. dubna 2010
První běh kurzu kojení a výživy začal! V 10 hodin místního času, zahájil provinční ministr zdravotnictví pan Zarif za přítomnosti reprezentantů 5. kontingentu AČR PRT Lógar tento dlouho očekávaný kurz. Vše bylo perfektně nachystáno a všech 25 posluchaček první části kurzu dorazilo v doprovodu svých manželů do hlavního města provincie Pol-e Alam. Po úvodní uvítacím proslovu ministra Zarifa a zástupkyně našeho kontingentu Silvie byl kurz oficiálně zahájen. Během následujících pěti dnů budou všechny posluchačky teoreticky a prakticky připraveny zaujmout místa odbornic na kojení a výživu dětí do pěti let v distriktních nemocnicích. Ministr Zarif neopomněl zdůraznit, že celý kurz by nebylo možné zorganizovat bez přispění jeho patrona, dětského hnutí Stonožka. V průběhu dalších dnů vám přineseme názory a ohlasy jednotlivých účastnic kurzu, jakož i hlavních představitelů provincie. Jen pořízení obrazové dokumentace nám, jak se zdá, bude činit obtíže. Je samozřejmostí, že kurz je pouze pro ženy a to jen v doprovodu a pod bedlivým dohledem jejich manželů. I když všechny ženy byly při zahájení kurzu za možnost studovat a rozšířit si svoje znalosti velice vděčné, tak vyfotografovat se společně s našimi děvčaty bylo povoleno pouze hrstce z nich.



9. dubna 2010
Smlouva podepsána, záloha zaplacena! Jak bylo domluveno během jednání na ministerstvu zdravotnictví 7. dubna, dostavil se ministr Zarif na naši základnu, aby svým podpisem stvrdil přijetí zodpovědnosti za zdárný průběh kurzu výživy a péče o dítě. K našemu velkému překvapení se poté pan Zarif zeptal, zda-li na zahájení kurzu přineseme také housenku. Po chvilce nechápavých pohledů střídavě na tlumočníka a pana Zarifa nám došlo, že má na mysli zřejmě symbol donora celého kurzu – maketu stonožky. Během předchozího jednání mu Silva svysvětlily poslání a hlavní ideu dětského hnutí Stonožka, díky němuž může celý kurz proběhnout. Pan ministr, jako jeden z mála místních úředníků, ovládá vcelku anglický jazyk a má ve své kanceláři také přístup k internetu. V kombinaci s jeho nespornou zvídavostí to vše mělo za následek jeho, pro nás nečekané, znalosti o Stonožce. Tedy, dle jeho vyjádření, o Housence. Ale toto malé nedorozumění jsme mu záhy odpustili a ujistili ho, že na zahájení kurzu nebude tento symbol v žádném případě chybět. Vše je tedy smluveno a nám teď nezbývá než doufat, že zahájení kurzu proběhne v termínech, na kterých jsme se domluvili.

7. dubna 2010
Jak jsme vás již v našem deníku informovali dne 13. března, snažíme se ve spolupráci s ministrem zdravotnictví panem Zarifem zorganizovat "Kurz výživy a péče o dítě". Celý kurz bude probíhat pod záštitou dětského hnutí Stonožka a taktéž bude ze stonožkových zdrojů financován. Ještě jednou připomenu, že obsahem kurzu bude vyškolit odborný personál vvýživy a celkové péče o novorozence. O tento kurz je obrovský zájem nejen ze strany místních žen, ale především ze strany místních autorit a médií. Kromě již zmíněného ministra Zarifa má o zorganizování kurzu zájem i guvernér provincie Lógar pan Lodin. Afghánistán totiž zaujímá druhé místo mezi zeměmi s největší mírou úmrtnosti novorozenců na světě. Celá stonožková rodina tak svým dílem přispěje ke zkvalitnění péče o novorozence v Afghánistánu. Během dnešního jednání se podařilo dohodnout přesné termíny zahájení kurzu. Slavnostní zahájení proběhne 10. dubna 2010 v hlavním městě naší provincie Pol-e Alam. Bylo také dohodnuto, že smlouva o provedení kurzu bude mezi Ministerstvem zdravotnictví a 5.kontingentem AČR PRT Lógar podepsána 11. dubna na naší základně FOB Shank.

6. dubna 2010
Další návštěva v neklidném distriktu Charkh. Kolegyně Silva a další děvčata z kontingentu se vypravila pod bedlivým dohledem kluků z MOT týmů (mobilní a operační tým zajišťuje naši bezpečnost při každém výjezdu mimo základnu) do jedné z místních nemocnic za účelem výpomoci místním lékařům. Akce by se dala nazvat „Den otevřených dveří pro místní ženy a děti“ a byla opět předem domluvena a proto pro nás o to nebezpečnější. Tomu samozřejmě odpovídaly i bezpečnostní opatření v okolí a při vstupu do prostoru nemocnice. Každá žena a dítě prošly přísnou kontrolou tak, aby se zamezilo případnému vnesení výbušniny nebo zbraní do blízkosti našich vojáků. Možná by se zdálo, že pro místní bude taková důkladná prohlídka nepříjemná, ale většina z nich tato opatření vítala. Šlo také o jejich životy a životy jejich dětí. A při předpokládané koncentraci zhruba 250 lidí na jednom místě už musíte být ví místních podmínkách ostražití. Kolem 10 hodiny dopolední se začaly trousit první ženy a děti. Naše prvotní odhady se příliš nelišily od celkové konečné dnešní návštěvnosti zdravotního střediska. Základní ošetření, vitamínové a zdravotní balíčky se dostaly na 286 žen a dětí z distriktu Charkh. Závěrem dne se nám jako obvykle dostalo poděkování od zástupců místní samosprávy, ředitele a zaměstnanců zdravotního střediska. Tyto akce jsou jednou z mnoha příležitostí, jak místním obyvatelům ukázat, že koaličním vojskům ISAF není jejich osud lhostejný. Do jaké míry se nám tato snaha daří se ukáže až v budoucnu.

5. dubna 2010
Jsou tu Velikonoce! My, kluci z Hané, věrni českým tradicím vypravili jsme se dnes dopoledne po základně hledat ženy všeho věku, abychom je vyšlehali. Nedostávaje se nám v afghánských končinách vrbového proutí, spletli jsme krásnou pomlázku z internetových kabelů. Až na modrou barvu byla k nerozeznání od té pravé, vrbové. Dokonce jsme se všichni shodli, že co se týká účinnosti, tu vrbovou dokonce v mnoha směrech předčí. V uplynulém týdnu jsme také po základně vylepili plakátky, které pro Američany podivné konání českých kolegů v tento den vysvětlovaly. Nevím jistě, jestli zcela pochopili smysl této české jarní tradice, která má především zajistit, aby si žena pro následující rok uchovala zdraví a vitalitu. Všichni ale byli doslova nadšeni z představy, že mohou jakoukoliv ženu v tento den vyšlehat nějakým proutkem. Zprvu jsme se jim také snažili vyvracet jejich domněnku beztrestného nahánění a bití děvčat na základně klacky. Jakmile přesně pochopili, jakým způsobem a jakým nástrojem se celá tradice vykonává, jejich nadšení trošku opadlo. Už to pro ně, jak se zdá, nebylo tak atraktivní. Jelikož na naší základně příliš mnoho děvčat není, byli jsme za chvilku se vším hotovi. Mohu také prozradit, že děvčata nakonec žádnou újmu neutrpěla, a my jsme si každý vykoledovali čokoládové vejce „Made in USA“.

4. dubna 2010
Ve snaze alespoň trošku prolomit ledy při jednání s místními se týden co týden vzděláváme ve znalosti místního jazyka Pashtoo. Pod dohledem zkušeného instruktora se snažíme naučit něco málo základních frází. Jazyk Pashtoo se řadí mezi ty složitější, zvláště pak výslovnost jednotlivých slabik jakoby ani nebyla tvořená pro nemuslimská hrdla. Přesto se většina zás s tímto úkolem pere statečně. V době, kdy již většina z nás chodila se sebevědomým úsměvem na rtech při vědomí perfektních znalostí některých frází, nás náš jazykový guru zaskočil svou upřímností. Na otázku jak to zvládáme a jestli si myslí, že děláme pokroky, nám s upřímností jemu vlastní sdělil, že jsme výborní studenti, že děláme velké pokroky, ale že nám stejně žádný místní obyvatel nebude rozumět. Pravdivost jeho slov jsem si ověřil hned při další patrole.

3. dubna 2010
Dnešní čtvrtek byl vyhrazen návštěvě distriktního centra v Mohammad Agha. Na pořadu dne bylo jednání se zástupci místních shur (rada starších) okolních vesnic. Jednání mělo dle předem připraveného programu začít v 10.00 hod. Již kolem 11.15 hod se začali scházet první místní zastupitelé, přesně podle tradice afghánského vnímání času. V následujících 15 minutách se sál centra vcelku slušně zaplnit. Následovaly projevy jednotlivých zástupců koaličních jednotek. Největší ohlas vzbudil samozřejmě projev jordánského kolegy, kterému místní jako jedinému za jeho slova tleskali. Přitom jsem z překladu jeho tlumočníka pochopil, že místní pouze pozdravil jménem jordánského lidu a zdůraznil, že muslimové musí vždy držet při sobě. Žádná zmínka o chystaných nebo probíhajících projektech. I z toho je patrné, jak těžké je pro Evropana zavděčit se místním lidem a získat si jejich důvěru a náklonnost. Cílem českého PRT bylo vysvětlit místním systém, jakým mají žádat o projekty a také vyslechnout jejich problémy. Jako vždy největší problémy vidí místní v oblasti bezpečnosti, vzdělávání a zemědělství. I přes řadu projektů, které véto oblasti realizuje naše civilní PRT, jsou místní většinou nespokojeni a byli by rádi, kdyby se realizoval právě ten jejich nápad a podnět. I přes usilovné vysvětlování celého postupu podání žádosti o projekt nás po skončení mítinku obklopilo asi 30 místních občanů se žádostmi všeho druhu. Znovu, již asi potřetí, jim byla vysvětlena celá procedura. Ten, kdo o něco žádá, musí nechat projednat svou žádost shurou své obce, návrh je pak dále postoupen provinční radě a na základě jejího schválení, je možné projekt realizovat. Tím se dosáhne širšího zapojení všech místních představitelů, kteří pak budou cítit za realizované projekty větší odpovědnost. Na závěr setkání bylo připraveno občerstvení ve formě velkých kulatých talířů, jejichž obsah tvořila rýže a uprostřed posazená vařená ovčí hlava. Podle místní tradice jsme se na zemi posadili k těmto talířům a společně pravou rukou vkládali rýži a kousky skopového do úst. Právě při těchto obědech se prý vždy dojedná nejvíce obchodů.

31. března 2010
Jedna z mnoha dalších návštěv v naší oblíbené vesnice Padkhvab-e Shaneh. Předmětem dnešní návštěvy v této části distriktu Lógar byla realizace dalšího projektu rychlého dopadu (QIP). Společně s americkými kolegy jsme nakoupili spousty školních a sportovních potřeb, které jsme předali zástupcům místní shury (rada starších) a ředitelům všech čtyř místních škol. Obrovskou radost jsme udělali především dětem. Americkým kolegům se podařilo svařit konstrukce fotbalových branek, které jsme následně vybavili sítěmi. Bohužel se během vcelku složitého transportu podařilo jednu brankovou konstrukci přelomit. Na hřiště jsme tedy postavili prozatím pouze jednu branku. Radost dětí však, jak se zdálo, nijak neutrpěla. Okamžitě se vrhly na branku. I přesto že měly k dispozici míče, branka je zaujala především jako perfektní věc na prolézání a procvičování různých způsobů visu. Druhou, poškozenou branku, jsme odvezli zpět na základnu. Po opravě se ji opět pokusíme transportovat do Padkhvab-e Shaneh.

29. března 2010
Dnešního dopoledne navštívili kolegové Kuba a Lukáš distriktního Ministra pro vzdělávání pana Jafara. Hlavním cílem vcelku krátkého mítinku bylo vybrat dvě místní školy, na které by se zaměřil náš společný stonožkový projekt. Panu ministrovi jsme předložili několik návrhů. Po krátké diskuzi jsme došli ke vzájemné dohodě, že jedna škola bude v distriktu Charkh a druhá v distriktu Mohammad Agha. Jedna ze škol je chlapecká a druhá dívčí. Naší hlavní snahou také bylo osobně zainteresovat pana ministra na celém projektu, abychom jsme se vvyhnuli nepříjemnostem ve formě dohadů, spekulací a stížností, proč byly vybrány právě tyto školy. Samozřejmě že školy, které by potřebovaly naši pomoc a podporu, můžete v provincii Lógar najít v každé druhé vesnici. Naše možnosti jsou však omezené. Proto je pro nás zcela nezbytné, aby za výběr potřebných škol byl zodpovědný přímo nejvyšší představitel sektoru školství v provincii. Školy byly tedy vybrány! Dalším krokem v realizaci našeho projektu bude návštěva těchto škol, jednání s řediteli a sestavení seznamu požadavků.

25. března 2010
Pěší stonožková patrola vyrazila směr střední škola Hamida Karzáího! Přibližně kolem 8.00 hodin lógarského času vyrazilo přibližně 30 českých, amerických a afghánských vojáků předat školní materiál a sportovní výbavu dětem na střední škole nedaleko naší základny. I když byla celá akce předem domluvena s ministrem pro vzdělávání panem Jafarem a ředitelem školy panem Mohammedem, byli jsme přesvědčení, že se jim podařilo tuto informaci před svými žáky udržet v tajnosti. Soudíme tak z nadšených reakcí všech přítomných dětí. Je ale pravdou, že místní děti by zřejmě reagovaly stejně bezprostředně, i kdyby vše věděly předem. Před samotným začátkem rozdělování našeho malého příspěvku ke zkvalitnění výuky místních dětí proběhla krátká beseda s již zmíněným ministrem panem Jafarem, ředitelem a učitelským sborem této základní školy. Pan ředitel nás spolu s celým učitelským sborem ujistili, že vzdělávají a vychovávají svoje žáky tak, aby z nich vyrostli slušní, vzdělaní a hrdí Afghánci, z nichž někteří snad vpřevezmou zodpovědnost za rozvoj a směřování své země. Velice si také považují pomoci, které se jim ze strany koaličních vojáků a zejména českého PRT (Provinční rekonstrukční tým) dostává. Poté nám pan ředitel přichystal malé překvapení, když nám ukázal knihu, v níž byla chronologicky seřazena veškerá pomoc, jíž se této škole od českého PRT dostalo. U každého zápisu stálo i jméno toho, kdo vybavení a školní pomůcky předával. Naši misi jsme započali přibližně před dvěma měsíci, ale doposud jsme se s takovým pečlivým přístupem ze strany místních nesetkali. Samotné předávání našich darů proběhlo bez jakýchkoliv problémů, drobné prohřešky ze strany školáků řešil jejich učitel typicky po afghánském způsobu – asi metr a půl dlouhá rákoska vždy zklidnila i toho největšího výtržníka. Jedno negativum by se však na tomto dopoledni dalo nalézt. Očitý svědek celé události, kolega Norbert, k tomu dodává: "Děti byly zvídavé, některé z nich uměly trošku anglicky, a pořád se vyptávaly na naši výstroj. Středem pozornosti se však stala dřevěná maketa Stonožky, která putovala z ruky do ruky. Na chvíli jsem ji dokonce ztratil z dohledu. V tu chvíli se mi vybavila scénka z filmu Obecná škola, kde kouzelník po představení žádá o vrácení svých kruhů. Já svoji stonožku zpět dostal, ale dětem se mezitím podařilo ulomit jedno z jejích tykadel, což mne trošku rozlítilo. Zklamaně jsem zastrčil stonožku i s ulomeným tykadlem zpět do batohu a měl se k odchodu". Poté, co jsme kolegu Norba po jeho návratu na základnu uklidnili, odnesli jsme poškozený symbol našeho donora do dílen, kde se mu snad podaří opět navrátit jeho krásu. Inu jednání s místními dětmi vyžaduje mnohdy obrovskou míru trpělivosti a sebeovládání. Závěrem dne jsme se všichni shodli na tom, že při dalším projektu distribuce materiálu do škol bude kolega Norb opět pověřen úkolem představit Stonožku místním učitelům a dětem. Naše rozhodnutí jsme mu však pro jistotu dnes ještě nesdělili. Chvíli vyčkáme, až ho přejde rozhořčení a zklamání nad nevděčností některých z dětí.

23. března 2010
Dnes v dopoledních hodinách nás navštívil velitel kontingentu Jordánské královské armády, která podobně jako my a Američané využívá základnu FOB Shank. Po krátkém neformálních přivítání velitel českého kontingentu plk. Honzák seznámil svého jordánského protějška plk. Al – Khazaleha s úkoly, které v provincii Lógar plníme. Dále jsme pana plukovníka seznámili se všemi doposud realizovanými projekty a nastínili mu naše budoucí plány. Jelikož jsme doposud byli více pracovně propojeni s americkými kolegy, nabídli jsme panu plukovníkovi spolupráci mezi naší a jordánskou skupinou CIMIC (Civil – military cooperation). Obdobně jako amerického velitele, tak i jeho jsme informovali, že jedním z významných donorů, podílejícího se na rozvoji místní provincie, je dětské hnutí Stonožka. Pan plukovník velice ocenil působení Stonožky v Lógaru a dodal, že pro všechny muslimy, Jordánce nevyjímaje, jsou děti darem a nejdůležitější součástí jejich života. Během příštích 14 dnů bychom měli spolupráci mezi českou a jordánskou skupinou CIMIC dotáhnout do posledních detailů. Nespornou výhodou této spolupráce bude fakt, že jordánští vojáci jsou coby muslimové vnímáni místním obyvatelstvem s daleko větší vřelostí, než je tomu u nás nebo Američanů. Právě tohoto faktu bychom chtěli při realizaci našich projektů využít a posílit tak naši pozici mezi místním obyvatelstvem. Závěrem našeho příjemného setkání jsme si navzájem vyměnili řadu dárků, mezi nimiž nechyběla ani knížka Kdyby všechny děti světa.

20. března 2010
Připravuje se další stonožkový projekt! Společně s americkými kolegy jsme se rozhodli zorganizovat předání školních pomůcek a sportovního vybavení do další logarské školy. Američané, již zobeznámeni s dětským hnutím Stonožka, jejími cíli a posláním, vždy nadšeně přijímají naše nápady a návrhy týkající se pomoci místním dětem. Velmi často se proto stává, že se k naší patrole přidají a přispějí také dalším materiálem. Dnes jsme celou akci, která je plánována na 25. března, připravili, naložili materiál a smluvili čas odjezdu. K distribuci máme připraveno přibližně 200 balíků papírů velikosti A4, 30 volejbalových a fotbalových míčů, několik pumpiček, 5 velkých krabic plných pastelek, obyčejných tužek, propisek a sešitů. Americká strana dodala výbavu pro kriketový sportovní tým. Kriket je totiž jedním z nejoblíbenějších afghánských sportů. Již předem jsme vybrali základní školu Hamida Karzáího v Pol-e Alam. Všichni doufáme, že celá akce dopadne dobře, a i když místní ministerstvo pro vzdělávání a ředitel vybrané školy o chystané distribuci ví, doufáme, že alespoň pro děti to bude překvapení.

19. března 2010
Dnes slaví svátek všichni Josefové a jelikož máme v týmu také Pepu, přejeme mu vše nejlepší! Slavit se na základně může pouze střídmě, ale i tak jsme si toto páteční ráno zpříjemnili dotekem domova. Kolega Radim s sebou přivezl několik kousků českých trvanlivých salámů, které v kombinaci s čerstvě upečeným domácím chlebem vytvořily téměř dokonalou iluzi domácí snídaně. Přesto, že se na základně nevaří vůbec špatně, přece jen mužské části našeho týmu přišla česká uzenina vhod.

18. března 2010
Na dnešek jsme si pozvali společně se svými americkými kolegy zástupce čtyř škol z nedaleké obce Padkhvab-e Shaneh. Cílem našeho jednání bylo domluvit přesný postup vybavení všech škol v této obci materiálem a pomůckami pro výuku. Kromě velkého množství sešitů, psacích potřeb a dalších spotřebních věcí budou školy vybaveny tabulemi a křídami. Během našeho jednání jsme zástupcům škol z Padkhvab-e Shaneh a americkým kolegům představili hnutí STONOŽKA. Seznámili jsme je s myšlenkou stonožkového hnutí a zodpověděli všechny dotazy, které směřovaly k našemu projektu "Stonožka pomáhá dětem v Lógaru". Všichni přítomní si velmi vážili především té skutečnosti, že pomoc přichází od dětí dětem. Američtí kolegové nás poté požádali, zda by mohli na některých budoucích projektech s námi spolupracovat. Dostalo se jim samozřejmě kladné odpovědi, protože čím více zapálených lidí se nám podaří zlákat ke spolupráci, tím více projektů na více místech budeme moci realizovat. Závěr mítinku završil výborný oběd, během kterého se podávaly tradiční afghánská jídla. Přítomným místním učitelům na tom samozřejmě nepřišlo nic zvláštního, ale v „našinci“ budila některá kombinace místních pochutin respekt - jako příklad bych uvedl výborný mix napolo syrového, zřejmě hovězího a skopového masa, promíchaného se šlachami a chrupavkami.

17. března 2010
Na dnešní den byly připraveny dva výjezdy. Jedna patrola zajišťovala naši účast v hlavním městě naší provincie Pol-e Alam, a to na setkání s představiteli jednotlivých ministerstev. Smyslem těchto pravidelných setkání je ujasnit si další společný postup v rekonstrukci a rozvoji provincie Lógar. Zástupci ministerstev postupně přednáší své návrhy projektů, které by mohly přispět k rozvoji provincie. Jelikož se většinou jedná o projekty většího rozsahu, dalšího jednání se účastní především „větší hráči“ na poli rozvoje provincie, a to český civilní PRT a americká US AID. Pro naši skupinu CIMIC je to ovšem výborná příležitost pozdravit se s jednotlivými ministry a případně si dojednat další mítinky týkající se našich QIPs (Quick Impact Project). Druhá skupina CIMIC jela současně do distriktu Mohammad Agha zjišťovat informace týkající se možné podpory několika vybraným místním školám. V příštích dnech bychom také měli ve spolupráci s provinčním ministrem pro vzdělání panem Kamalodinem vybrat jednu nebo dvě školy, které by se staly „stonožkovými“ školami v provincii Lógar.

13. března 2010
Další stonožkový projekt v Lógaru!! Společně s Ministerstvem zdravotnictví v provincii Lógar a našimi civilními kolegy z českého PRT jsme se rozhodli zorganizovat Kurz výživy a péče o dítě. Novorozenecká úmrtnost patří v Afghánistánu mezi nejvyšší na světě. V provincii Lógar také prozatím neexistuje kvalifikovaný nemocniční personál, který by problematiku výživy a péče o novorozence ovládal. Kurz je určen pro padesát žen a povedou ho certifikované mezinárodní instruktorky. Každá žena po absolvování kurzu dostane certifikát a musí se zavázat, že následující tři roky bude pracovat pro vybranou nemocnici v místě svého bydliště. Také výběr samotných kandidátek neprobíhal lehce. Stanovili jsme několik kritérií, které uchazečka musela splnit. Jednalo se například o povinnost mít absolvovanou povinnou školní docházku v plném rozsahu devíti tříd, čímž bude zaručena schopnost posluchaček číst a psát. Naším záměrem totiž není pouze naučit co nejvíce žen této péči o novorozence, ale především vyškolit kvalifikovaný personál, který bude schopen tyto vědomosti a zkušenosti předávat dále. Dalším kritériem bylo místo trvalého bydliště. Snažili jsme se vybrat ženy z každého distriktu provincie Lógar. Podařilo se nám to v šesti případech ze sedmi. Kurz bude v délce čtyř dnů po dvou bězích. Vzhledem k velkému počtu posluchaček kurzu budou tyto rozděleny do skupin po pětadvaceti. Plat těchto budoucích odbornic na výživu dítěte již bude hradit afghánská vláda, stejně jako náklady na další kurzy, které budou nastávající instruktorky pořádat pro ženy v příslušných distriktech. Tím snad bude zajištěno efektivní předávání zkušeností a Stonožka tak svým dílem přispěje ke zkvalitnění péče o novorozence v provincii Lógar. Všichni jsme si ale vědomi toho, že hmatatelné výsledky této naší stonožkové snahy nebudou vidět hned, ale jsme přesvědčeni, že naše úsilí má smysl. Průběh celého kurzu bude probíhat pod pečlivým dohledem našich děvčat Petry a Silvy a o jeho samotném zahájení a průběhu budete v našem stonožkovém deníku samozřejmě informováni.

12. března 2010
Dnes se nám podařilo realizovat předání 1000 litrů motorového oleje do benzinových motorů příslušníkům Afghánské národní policie (ANP). Tento QIP (Quick Impact Project) by měl pomoci místní policii k větší mobilitě, a tím zkvalitnění její práce. Právě Afghánská národní policie a Afghánská národní armáda převezmou plnou zodpovědnost za bezpečnost své země. Jistě to však ještě nějaký čas potrvá.

11. března 2010
Hlavní předností příslušníka skupiny CIMIC by měla být schopnost empatie a jednání s lidmi. Kromě toho však každý z nás je zároveň i vojákem a ne vždy se při naší práci zde v Afghánistánu můžeme setkat s pozitivním přístupem ze strany místních lidí. Proto je pro nás pravidelná příprava jak ze střelecké, tak ze zdravotnické oblasti velmi důležitá. A taktéž je to výborná příležitost, jak se na chvíli odreagovat a zasoutěžit si o nejlepšího střelce skupiny CIMIC.

10. března 2010
Další z řady cimikářských výjezdů k dojednání našeho působení, tentokráte v distriktu Charkh. Provincie Lógar je členěna na sedm distriktů. Pro vaši představu - provincii lze přirovnat k našemu kraji a distrikt k našemu okresu. Jelikož Charkh patří k odlehlejším distriktům, využívá se k dopravě osob a materiálu především vrtulníků. Plánování celé cesty proto bylo trošku náročnější než obvykle. Den pro mě a kolegu Radima začal velmi brzy. Cílem naší mise bylo promluvit si se zástupci Shury (rada starších) a místními obyvateli o jejich problémech a identifikovat možné projekty v této oblasti. Společně s námi se této aeromobilní patroly účastnili američtí kolegové, především lékaři a zdravotní sestry. Destinací bylo zdravotní středisko Pengram Clinic. Obyvatelé provincie byli o této naší akci dopředu informování prostřednictvím svých provinčních představitelů. Během dne od 9.00 do 16.00 mohli využít přítomnosti amerických lékařů a nechat se vyšetřit. Hned po přistání a přesunu do ostře střeženého prostoru místní nemocnice jsme viděli dlouhý zástup místních obyvatel posedávajících různě na kraji přístupové cesty. Distrikt Charkh patří k jedněm z problémovějších míst v provincii Lógar, proto byla zajištění bezpečnosti jak nás, koaličních vojáků, tak místních obyvatel věnována značná pozornost. Každý, kdo chtěl vstoupit do vnitřního prostoru nemocnice, musel projít dvěma kontrolními body, kde se nejprve afghánští policisté a potom američtí kolegové přesvědčili, že nikdo během našeho jednání nevnese do naší blízkosti výbušninu nebo skrytou zbraň. Tyto kontrolní body byly, ostatně jako vždy při podobných akcích, rozděleny na mužské a ženské. Afghánské ženy byly kontrolovány americkými děvčaty bokem, na místě, kam mužské oko nedohlédne. Také vnitřní prostor nemocnice byl rozdělen na mužskou a ženskou zónu. Kromě našeho jednání s místními probíhalo souběžně také rozdávání dárkových předmětů se znaky mise ISAF (International Security and Assistance Forces – Mezinárodní bezpečnostní a podpůrné síly v Afghánistánu). Jednoznačným hitem mezi těmito předměty byla jako obvykle rádia. Zajímavé na těchto rádiopřijímačích je jejich důmyslná konstrukce. Každý kus je vybaven kromě klasického bateriového napájení také solárním napájením a kličkou pro ruční dobíjení akumulátoru. Ne vždy je totiž místním k dispozici elektřina. Smyslem této distribuce je umožnit širší afghánské veřejnosti přístup k informacím. Vzhledem k tomu, že většina místních radiovysílačů v této oblasti je pod kontrolou spojeneckých jednotek, máme možnost rychle a pravdivě sdělovat potřebné informace větší mase lidí. Během našeho jednání s místními vykrystalizovala tři nejpalčivější témata – bezpečnost, zdravotnictví a školství. Tedy nic neobvyklého ve srovnání s ostatními distrikty. Veškeré názory, žádosti, připomínky a stížnosti jsme pečlivě zaznamenali a pomalu se připravovali k odletu. Kolem 14.00 hod. se z nedaleké mešity ozval hlas muezzina (v překladu služebník mešity stojící na ochozu minaretu a svolávající věřící k motlitbě), jenž pětkrát denně oznamuje čas k pravidelné modlitbě. Stále dlouhý zástup lidí se začal pomaličku vytrácet. Kolem 15.00 hod. se v již nepočetném zástupu nacházeli pouze mladiství jinoši a děti. Přibližně za hodinu se už v hlídaném prostoru nenacházel nikdo. Nastal čas odletu. Zástupce místní Shury, ředitel a personál nemocnice poděkovali za čas, který jsme jim a obyvatelům distriktu věnovali, a vyjádřili přání našeho brzkého návratu s další podobnou akcí. Do přistání vrtulníků zbývala už jen chvíle, takže jsme také poděkovali za možnost strávit den na tomto místě v přítomnosti místních obyvatel a přesunuli se na místo přistání. Zhruba po třicetiminutovém letu jsme bezpečně přistáli zpět na naší základně.

8. března 2010
První stonožková patrola vyrazila! Společně s americkými kolegy, tedy spíše kolegyněmi, protože převážná část patroly byla tvořena ženami, vyjela v časných ranních hodinách s nákladním vozem naloženým stonožkovými balíčky s jídlem, malými dárky a dalším materiálem směrem k předem vybrané obci. Přestože celá akce byla do detailu předem domluvena se zástupci obecní Shury (rady starších), nebyli by to Afgánci, kdybychom dorazili na místo a vše proběhlo dle předem připraveného scénáře. Přes domluvenou hodinu našeho příjezdu na nás v obci nikdo z místních samozřejmě nečekal. Zhruba po necelé půlhodince se podařilo sehnat odpovědnou osobu a akce mohla začít. Během chvilky se kolem našich aut seběhla přibližně stovka dětí v očekávání věcí příštích. Naše vozidla byla také doprovázena místní afghánskou armádou. Afghánští vojáci nám pomáhali spolu s tlumočníky udržovat pořádek a tvořili jakousi spojku mezi námi a místními. Některé jejich metody umravňování neposlušných dětí (a že jich byly desítky) byly pro Evropana vskutku netradiční. Afghánské děti se obecně řečeno v ničem neliší od dětí u nás v republice. Pokud nejsou pod stálým dohledem někoho staršího, začínají postupně „divočit“. Tak se stalo, že skupinka zprvu usměvavých a přátelských dětí po chvíli rozehrála dětskou hru „tref si svého vojáka kamenem“. V tu chvíli ovšem přispěchal zřejmě jejich učitel, pán pokročilejšího věku s dlouhým bílým plnovousem, a udělal něco, co bychom od něj čekali opravdu nejméně. Přišel ke skupince „výrostků“ rozvážným krokem a beze slova se shýbl, rychle popadl hrst kamenů a začal onu skupinku kamenovat a něco na ně pokřikovat. Rošťáky, kteří byli nejblíže, bil hlava nehlava dlouhým dřevěným prutem. Na našich tvářích se mísil úsměv s údivem nad nečekanou výchovnou lekcí pana učitele. Nutno podotknout, že tato lekce byla účinná, protože se děti opět na nějakou chvíli uklidnily. Přibližně sto padesát metrů od nás probíhala distribuce připravených stonožkových balíčků potravin a dalších dárků místním ženám. Dle našich odhadů se jich sešlo kolem dvou set. I přes obrovskou snahu Silvy i amerických děvčat, které mohly jako jediné s místními ženami vstoupit v kontakt, se jen stěží dařilo udržet civilizovaný průběh předávání našich darů. Obsah stonožkových balíčků byl natolik atraktivní, že i mezi ženami v burkách docházelo k občasným strkanicím. Ale díky výborným organizačním schopnostem našich děvčat se podařilo veškerý stonožkový náklad během hodiny a půl předat místním ženám. První stonožková akce tak byla z našeho pohledu velice úspěšná. Místní obyvatelé byli za projevený zájem velice vděční a zajímali se, zda pro ně v budoucnu plánujeme další projekty. Představitelé obce poté nám i americkým kolegům poděkovali a ujistili nás, že jsme v jejich obci kdykoliv vítáni.

7. března 2010
Dnes jsme se probudili do bílého rána. Zatímco včera odpoledne svítilo příjemně sluníčko a bylo kolem 14°C, dnešního rána napadl sníh a teploty klesly k 5°C. Ale i to patří k místním zvyklostem. Sníh však nevydržel dlouho a odpoledne jsme si už opět užívali hřejícího slunce. V podvečer nám kolegové z dílen a tiskárny připravili překvapení. Ve svém volném čase nám vyrobili nádherné modely stonožek ve dvou velikostech. Zapojili se tak svým dílem do naší společné snahy. Kluci, děkujeme!

6. března 2010
Materiál a potraviny objednané 28. února dorazily na naši základnu. Poslouží k realizaci prvního stonožkového projektu 5. kontingentu AČR PRT Logar u příležitosti Mezinárodního dne žen. Nastal čas trochu protáhnout naše ztuhlá cimikářská těla, zvyklá doposud řešit stávající a budoucí projekty z křesel u našich psacích stolů. Naše skupinka mě však mile překvapila a do hodinky byla přibližně tuna materiálu složena v našem skladě. Tam jsme již všechny potraviny přetřídili a vložili do vkusných igelitových tašek tak, aby obdarované ženy neměly problémy s jejich dopravou do svých domovů. Výsledkem dnešní akce jsou tašky připravené k distribuci. Každá obsahuje 5 kg cukru, 1 kg čaje a 5 l stolního oleje. Oproti původnímu záměru jsme snížili množství jednotlivých položek v každé tašce tak, abychom byli schopni provést obdobnou akci ještě jednou v sousední vesnici a obdarovali tak více místních žen. Smyslem celé akce samozřejmě nemá být jakýmkoliv způsobem řešit nedostatek potravin v afghánských rodinách. Jde především o to, abychom afghánské komunitě ukázali, že českým vojákům a českému PRT na nich opravdu záleží.

4. března 2010
Dnes v odpoledních hodinách jsme přijali milou návštěvu. Po předchozí dohodě nás přijel na naši základnu navštívit současný představitel Ministerstva sportu v provincii Lógar. Pan ředitel je bývalý profesionální boxer, účastník olympijských her a posledního mistrovství světa v boxu. Jako takový má samozřejmě veliký zájem na naší vzájemné spolupráci a na podpoře, kterou bychom mu byli schopni zajistit v oblasti sportu. Stejně jako my vidí veliký potenciál své země především v dětech. Požádal nás, abychom zvážili jeho návrhy projektů, z nichž většina se týká především dětí. Tuto jeho aktivitu jsme přijali s velikou radostí. Během dalších mítinků se budeme snažit sladit jeho požadavky a naše možnosti.

2. března 2010
Mítinky s civilní částí našeho kontingentu jsou v plném proudu. Naší společnou snahou je soustředit veškeré úsilí stejným směrem. Zatímco civilní kolegové se zabývají dlouhodobými rozvojovými projekty jako jsou stavby různých budov, budování kapacit a infrastruktury, naším cílem je soustředit naše QIPy po dohodě s civilním PRT do předem vybraných oblastí. Všichni jsme se shodli, že pro následující období se zaměříme především na oblast školství a sportu. Naší prioritou bude podpora vybraných „stonožkových“ škol a také dětských sportovních týmů.

28. února 2010
Poslední den našeho prvního kalendářního měsíce zde v Lógaru. Společně s americkou kolegyní Casey jsme naplánovali první stonožkový projekt! Mezinárodní den žen. Ženy téměř celého světa dostávají 8. března drobné dárky a těší se pozornosti nás mužů již od roku 1910. V podmínkách Afghánistánu je situace poněkud složitější, protože žena v muslimské kultuře má zcela odlišnou roli od té, na kterou jsme zvyklí ze západních kultur. Musíme proto při organizaci tohoto dne postupovat velice obezřetně. Po konzultaci se Shurou (rada starších) jedné místní obce jsme se rozhodli nakoupit pro každou ženu v obci malé dárky, které jim tohoto dne společně s americkými kolegy předáme. Na rozdíl od květin, které jsme zvyklí dávat ženám u nás doma, zdejší ženy ocení věci spíše zcela praktické, které mohou využít v domácnosti a pro rodinu. Nakoupili jsme tedy pro dvě stě místních žen z vesnice a blízkého okolí balíčky, které obsahují každý 10 kg mouky, 10 kg cukru a 5 l oleje. Dále pak jako malou pozornost od českého PRT (Provinční a rekonstrukční tým) jsme každé ženě k balíčku přidali tradiční místní šátek. O tom, jak celá akce dopadla, vás budu informovat v dalších částech našeho deníku. Jelikož je prostor pro naše vyprávění omezen, bude mou velkou radostí Vám všechny vaše případné dotazy zodpovědět na mailové adrese lukas.stonozka@seznam.cz .


27. února 2010
Kolegyně Silva slaví narozeniny! Vše nejlepší, Silvi, a ať se ti splní všechna tvá přání. Ostatní děvčata z kontingentu nechala upéct narozeninový dort, který jsme poté všichni dohromady s chutí zkonzumovali. Ani příliš nevadilo, že se podařilo sehnat pouze jednu narozeninovou svíčku, ty jsou na naší základně nedostatkovým zbožím.


25. února 2010
Dnešním dnem jsme oficiálně zahájili činnost naší skupiny. Předchozí dny se nesly spíše v organizačním duchu, kdy bylo nutno ubytovat všechny kolegy na správných B-hutech (menších chatkách), vyzvednout nezbytný materiál a zbraně, bez nichž by se naše působení zde neobešlo. Kromě pracovních povinností jsme si večer našli chvilku a poseděli s americkými kolegy z Civil Affairs Team (obdoba českého CIMIC) nad šálkem afghánského čaje. Probrali jsme možnosti spolupráce v oblasti realizace budoucích projektů.


23. února 2010
Dobrý den. Hned v úvodu dalšího pokračování deníku z mise v Lógaru bych chtěl pozdravit celou stonožkovou rodinu a zároveň představit sebe a své kolegy, kteří se budou snažit navázat na práci Lady a jejího týmu. Mé jméno je Lukáš Kubiček a jsem pro následujících šest měsíců velitelem skupiny CIMIC. Budu zodpovídat za výsledky práce celé mé skupiny. Budu se také snažit společně s kolegy vytipovat a realizovat vhodné „stonožkové“ projekty. Dalšími členy našeho týmu jsou Silva a Petra, děvčata, která jinak v našem ryze mužském týmu vytvářejí pohodovou atmosféru a činí tak naše pracovní prostředí zde v Lógaru trochu snesitelnějším. Jakub, Pepa, Radim, Norbert a druhý Lukáš jsou kolegové, na jejichž bedrech bude viset úkol objevit vhodné „stonožkové“ projekty přímo v terénu - za branami našeho tábora. V neposlední řadě do našeho týmu patří pan major Petr, který nám svými zkušenostmi z jeho předchozího působení v provincii Lógar bude pomáhat s přípravou a realizací všech projektů.
Dnes jsme si také s Ladou předali oficiálně operační úkol a tím i velení v oblasti civilně vojenské spolupráce v provincii Lógar. Chtěl bych Ladě a její skupině ještě jednou poděkovat za naprosto perfektně odvedenou práci, za trpělivost a ochotu, s jakou mi na počátku vysvětlovala její systém práce. Takže díky, Lado, a hodně úspěchů v osobním i profesním životě!