Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

Pan poručík Lukáš Kubiček převzal po paní kapitánce Ladě Kovářové nejen pracovní povinnosti, ale také bude pokračovat v realizaci společného projektu Stonožky a Armády České republiky v Lógaru. I on nás bude ve svém deníku informovat, jak se pomoc Vás, stonožkových dětí, dostala k Vašim afghánským kamarádům.

Část 1 - klikni zde
__________________________________________________________________

Vážená a milá paní Bělo,

posíláme poslední pozdravy z Lógaru.

Dovolte mi, abych Vám poděkoval jménem všech vojáků našeho kontingentu za Vaši podporu, kterou jste nás po celou dobu naší afghánské mise zahrnovala. Strašně moc si jí vážíme a vždy nám dodávala chuť do další práce. Pokud to bude jen trošku možné, poděkujte také prosím všem Vašim kolegům a žákům stonožkových škol za úsilí, které vynaložili ve snaze pomoci místním dětem. Jsem osobně přesvědčen, že peníze, které věnovali, vždy našly toho nejpotřebnějšího příjemce. A nepomáhaly jen místním dětem a ženám. Prostřednictvím realizace všech "stonožkových" projektů rostla také prestiž českých vojáků a českého PRT v očích místních autorit, ale i obyčených lídí. Za to patří náš dík celému hnutí Stonožka.

Vážená paní Bělo,

ještě jednou děkujeme a brzy snad nashledanou v naší vlasti.

S přátelským pozdravem

Lukáš



17. srpna 2010
Rozloučení. Vážení přátelé a příznivci hnutí Stonožka. Všichni moji kolegové a kamarádi ze skupiny CIMIC 5. kontingentu AČR PRT Lógar jsou již v bezpečí u svých rodin. Jak doufám, tak i já za několik málo desítek hodin ukončím se zbytkem kontingentu naše působení zde v Lógaru a společně opustíme Afghánistán. Dovolte mi, abych vám všem naposledy touto cestou poděkoval za podporu a přízeň, kterou jste nám prostřednictvím mnoha mailů v průběhu naší mise poskytli. Zároveň bych chtěl vyjádřit obdiv ke způsobu, jakým jste společně dokázali shromáždit velkou sumu peněz, kterou jste následně darovali na pomoc dětem v této válkou zdecimované zemi. Buďte si jisti, že udělala radost tisícům lógarských obyvatel – učitelům, žákům a studentům, sportovcům, ale i celým rodinám s malými dětmi. Svůj obdiv a vděčnost k vaší štědrosti a snaze pomoci vyjádřily téměř všechny významné lógarské autority. To vše by ale také nebylo možné bez obrovského kusu poctivé práce, kterou zde všichni vojáci a civilní odborníci 5. kontingentu AČR PRT Lógar v minulých 6 měsících odvedli. Rád bych poděkoval především mým skvělým kolegům ze skupiny CIMIC, jmenovitě mé zástupkyni Silvě a kolegyni Petře, které perfektně vedly veškerou dokumentaci ke všem projektům a skvěle organizovaly mnohá setkání s místními. Radimovi, Norbertovi a Lukášovi, kteří se účastnili bezpočtu jednání a mítinků a podíleli se na zorganizování a úspěšném dokončení všech našich akcí. Kolegové Jakub s Pepou zase naprosto skvěle propagovali naši práci a naše projekty v místních rádiích a tiskovinách, čímž velmi přispěli ke zvyšování kreditu českého PRT u lokálních obyvatel. Nesmím také zapomenout na kolegu Petra, který byť nebyl přímo členem naší skupiny, tak určitě byl tím, kdo přicházel s mnoha výbornými myšlenkami a vše pomáhal organizačně zvládnout. V neposlední řadě patří naše poděkování veliteli 5. kontingentu plukovníku gšt. Rudolfu Honzákovi, bez jehož podpory a svolení by žádný ze stonožkových projektů nemohl nikdy vzniknout. Je tedy čas, abych předal pomyslné žezlo mému nástupci Mirkovi. Z celého srdce mu a jeho týmu přeji, aby pro ně byla jejich mise úspěšná, podařilo se jim vše, co si naplánují, a především, aby se všichni vrátili ve zdraví zpět ke svým rodinám. Ještě jednou všem děkuji a někdy snad nashledanou...


16. srpna 2010
Druhá stonožková škola v Lógaru! Jak jsem vás již informoval v našich předešlých příbězích, společně se zástupci ministerstva školství jsme před časem vytipovali potřebnou školu, kterou bychom se pokusili vybavit nábytkem a školním materiálem a přispěli tak ke zkvalitnění výuky afghánských dětí. Po velice úspěšném předání projektu 1. stonožkové školy Hamida Karzaiho, kterého se zúčastnili přední autority provincie Lógar, a kde celá myšlenka a hodnoty dětského hnutí Stonožka vešly v obecné povědomí, byla naše pozice při plánování projektu 2. stonožkové školy o poznání jednodušší. Všichni úředníci na ministerstvu se nám snažili všemožně vyjít vstříc. Ministr Jafar dokonce určil svého asistenta pana Shapoor Araba jakýmsi zmocněncem ve věci další stonožkové školy. Na rozdíl od záměru 1. stonožkové školy jsme se rozhodli, kromě kompletního vnitřního vybavení školy a nákupu potřebných učebnic, pokusit se vybudovat také víceúčelové sportovní hřiště, které u této školy velmi chybělo. Pro tyto potřeby bylo nutné mít také různá potvrzení centrální vlády v Kábulu o tom, že pozemky pod touto malou stavbou jsou ve výlučném vlastnictví státu a v budoucnu tak nevznikne problém s bouráním a následném předáváním pozemku soukromému majiteli. Díky panu Shapoor Arabovi byla všechna tato potvrzení doručena v nezvykle krátké době. O pomoc při stavbě toho hřiště jsme požádali Ministertsvo zahraničních věcí ČR, které celou stavbu finančně zaštítilo. Společnou snahou se tak podařila zcela mimořádná věc. Více než 1200 studentů místní základní a střední školy tak má nyní možnost vzdělávat se v kulturnějším prostředí a z kvalitních učebnic. Hodiny tělocviku, či jen svůj volný čas, můžou studenti a žáci trávit na kvalitním školním hřišti, které lze jednoduchou úpravou přeměnit z volejbalového na fotbalové. Tímto projektem jsme také završili úsilí 5. kontingentu AČR PRT Lógar, co se týká těch menších a vcelku nenákladných rychlých projektů. Kolegům ze 6. jednotky PRT tak předáváme čistý stůl a velký prostor pro realizaci jejich vlastních nápadů. A prostor pro tyto projekty je zde bohužel pořád obrovský.

14. srpna 2010
Školáci ve vesnici Surchab mají nové volejbalové hřiště! Škola ve vesnici Surchab, v jejíž blízkosti se nachází vodní přehrada zásobující vodou celé široké okolí, byla donedávna jedna z mnoha škol, u kterých chybělo kvalitní hřiště, a tedy jakákoliv možnost rozumných sportovních aktivit pro místní děti a studenty. Tedy pokud nepočítáme hru v kopanou, kde místo balonu sloužilo klubko smotaných košilí. Hrací plocha pak připomínala spíše kamenité pole než cokoli jiného. Podobných žádostí z různých lógarských škol se k našim rukám dostalo během naší mise velké množství. Vždy se tedy ve spolupráci s lógarským ministrem školství Jafarem a jeho spolupracovníky určila ta nejpotřebnější škola. Jednání s panem Jafarem se nesla vždy ve velice přátelském duchu. Byl jedním z mála úředníků, kteří chápali, že naše zdroje nejsou neomezené, a tak také ke každému společnému projektu přistupoval. Žádné požadavky na stovky počítačových sestav pro budovy, kde nikdy nebyl zaveden elektrický proud a podobně. Poté, co jsme se dohodli na vzájemném postupu, byla to pro naši skupinu už jen rutina. Firma, která vzešla z výběrového řízení, postupovala dle přesně schváleného harmonogramu práce. Nad kvalitou stavby současně dohlížela komise určená ministrem Jafarem. I my jsme se přesvědčili, že hřiště má na afghánské podmínky dobrou kvalitu. Jako bonus jsme škole darovali volejbalové sítě, fotbalové branky, míče a dvě sady dresů. Kromě řady poděkování jsme byli také vyzváni k přátelskému volejbalovému zápasu. Tento jsme však museli z nedostatku času odmítnout, ale věříme, že v budoucnu se určitě vhodná příležitost ke vzájemnému sportovnímu zápolení najde.

12. srpna 2010
Dětské koutky v lógarských nemocnicích začaly sloužit malým pacientům! Dalším významným projektem, který mohl vzniknout díky štědrosti celé stonožkové rodiny, bylo zřízení dětských koutků ve třech lógarských nemocnicích. K projektu se připojilo také Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Hlavní myšlenkou celé akce bylo umožnit maminkám s dětmi důstojně trávit čas při čekání na ošetření. Iniciátorem záměru byl provinční ministr zdravotnictví Dr. Alhaj Mohammad Zarif, který se na nás obrátil s prosbou o pomoc. Při našem setkání nám pan Zarif ukázal několik desítek žádostí lógarských maminek, které si přály dát vzniknout v nemocnicích místům, kde by mohly čekat a zároveň zabavit své děti. Jak nám Dr. Zarif vysvětlil, podobná místa existují především ve velkých nemocnicích v hlavním městě Afghánistánu Kábulu. Také dodal, že z rozpočtu svého úřadu není schopen tuto potřebnou věc realizovat, jelikož v současné době mnohdy nemá ani na platy samotných zaměstnanců a lékařů. Po zvážení vlastních možností a konzultaci celé záležitosti s odborníky civilní části našeho PRT jsme se rozhodli pomoci. Výsledkem více než dvouměsíční snahy bylo předání plně vybavených dětských koutků ve dvou nemocnicích v Pol-e Alam a distriktní nemocnici v Baraki Barak D.C. Ředitelé jmenovaných nemocnic ochotně vyčlenili pro tyto potřeby ve svých budovách vhodné místnosti. Každá pak byla vybavena kobercem, dětským nábytkem, pohádkovými knihami, tabulemi na kreslení a mnoha dalšími hračkami. Všichni jsme se shodli, že tato akce byla typickou ukázkou toho, že i při vcelku malých nákladech lze udělat radost a zpříjemnit návštěvu nemocnice mnoha lidem. Co nás však potěšilo nejvíce, byla snaha zaměstnanců nemocnic přispět svým dílem ke zdárnému výsledku akce. Sami místnosti vyčistili, vymalovali a instalovali nové závěsy. Možná si říkáte, co je na tom zvláštního, vždyť by to měla být samozřejmost. Jenže ve spoustě případů se zde setkáte pouze s ochotou místních přijmout hotovou věc, hotový projekt, bez jakékoliv ochoty se zapojit a přidat ruku k práci. I proto nám bylo jasné, že tento projekt bude úspěšný a bude snad sloužit návštěvníkům nemocnic dlouhou dobu. Už také proto, že při výběru hraček jsme dbali nejen na jejich oblíbenost mezi lógarskými dětmi, ale především na jejich praktičnost.

11. srpna 2010
Projekt vybavení dětských sportovních týmů úspěšně uzavřen! Dnešní dopoledne patřilo k těm významnějším. Téměř po třech měsících jednání, návštěv a diskusí nad seznamy stovek sportovních klubů v provincii Lógar se nám konečně podařilo dospět ke zdárnému konci. A že to nebylo nic jednoduchého. Omezení bylo zřejmé. Finance a počet dětí v každé ze sportovních federací. Společně s provinčním ministrem sportu panem Stanakzaiem, bývalým špičkovým boxerem a účastníkem olympijských her, jsme nakonec vybrali 7 federací, které splňovaly námi stanovená kritéria. Jelikož se na realizaci celého projektu podílelo jak Ministerstvo zahraničních věcí ČR, tak hnutí Na vlastních nohou Stonožka, bylo naším hlavním záměrem podpořit především děti. Tuto myšlenku a výběr jednotlivých klubů jsme konzultovali i s představitelem ministerstva školství v provincii panem Abdul Mateen Jafarem, který byl celým projektem nadšen. Pan Jafar nám sdělil, že celý projekt je v naprostém souladu s jeho směrnicemi rozvoje sektoru školství v provincii. Umožnit a zlepšit podmínky mládeže ke sportování má podle něj velký význam především v oblasti prevence. „Pokud se nám společně podaří děti a dospívající mládež přitáhnout ke sportu, místo aby sklouzly například k braní zde tolik rozšířených opiátů, bude to mít samozřejmě velký vliv na budoucnost nás všech,“ řekl pan Jafar. Po důkladném zvážení byly vybaveny kvalitním materiálem sportovní kluby v distriktech Pol-e Alam, Baraki Barak, Khoshi, Mohammad Agha, Azra a Charkh. Pokud bychom se na celou věc podívali statisticky, projekt se dotkl více než 700 sportovců z fotbalové, šachové, kriketové, volejbalové a boxerské federace, dále 12 oddílů házené a 7 atletických oddílů. Zástupci jednotlivých sportovních federací si vybavení převzali osobně z rukou pana Stanakzaie a nás, vojáků českého PRT. Všichni věříme, že tento projekt přinese v budoucnu sportovcům a především dětem spoustu zábavy.

11. srpna 2010

Záplavy v Lógaru! My, vojáci a civilní členové PRT, s obavami sledujeme vývoj povodňových událostí v České republice. Obdobná situace se bohužel v posledních dnech odehrává také na mnoha místech provincie Lógar. Místní záplavy mají ve zdejších podmínkách zcela ničivý charakter. Naprostá většina obydlí je zde stavěna z hlíny a slámy, které se i po vcelku krátkém působení vodního živlu zcela rozpadly. Během patrol se nám tak mnohdy naskytl obraz naprosté zkázy. Rodiny s malými dětmi sedící bezmocně před sesutým domem, jiní se pokoušejí zachránit alespoň to nejcennější, co v domě mají. Další ranou pro místní je zaplavení jejich polí, která měla vyprodukovat zásoby potravin pro zimní měsíce. Jednou z nejvíce postižených obcí je i vesnice Padkhvab-e Shaneh. „Nikdy jsme nic podobného nezažili. Vůbec nevím, co teď budu dělat. Mám šest dětí. Půlku domu odnesla voda, pole za domem je celé pod vodou“, sdělil nám během naší návštěvy ve vesnici jeden z farmářů Jan Mohammad. Spolu s kolegy z civilní části jsme zareagovali okamžitě a začali organizovat humanitární pomoc pro nejpostiženější rodiny. Vstoupili jsme v kontakt s guvernérem provincie Atigullah Lodinem a stařešiny jednotlivých obcí, kteří nabídnutou pomoc okamžitě přijali. Během jednoho dne se také podařilo vypracovat seznam postižených rodin a nakoupit nejpotřebnější materiál. Každá postižená rodina od českého PRT obdrží matrace, přikrývky, balenou vodu, dezinfekci a balíček základních potravin, které by všem jejím členům měly vystačit přibližně na překlenutí následujících 14 dnů. Po uplynutí této doby by zodpovědnost za řešení škod měly převzít místní autority. „Situace, která v Lógaru v těchto dnech nastala, není pro mnoho místních rodin vůbec jednoduchá. Ve spolupráci s kolegy ze skupiny CIMIC se ji však snažíme okamžitě řešit. Nejdůležitější je vždy ta první, okamžitá pomoc. Přikrývky, jídlo a pitná voda. To jsou věci, které teď tyto rodiny potřebují nejvíce. Veškerou pomoc v tuto chvíli koordinujeme s místní vládou, Červeným křížem a agenturami OSN, aby byla adresná a nemohlo dojít k jejímu zneužití nebo dublování“, říká k situaci vedoucí civilní části Matyáš Zrno. V součinnosti se zástupci místní vlády, Afghánské národní armády a policie budeme tuto pomoc distribuovat do všech vytipovaných oblastí tak rychle, jak jen to bude možné. Výše uvedená humanitární pomoc bude realizována z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR, humanitárního hnutí Stonožka a sbírky českých a moravských farností.

5. srpna 2010
Savnostní vyhlášení výsledků projektu kreslení do škol - „Afghánský talent“!!! Dnes jsme společně s členy civilní části PRT slavnostně zakončili a vyhlásili vítěze malířské soutěže „Afghánský talent“. Celý projekt kreslení do škol byl společnou snahou pracovníků provinčího ministerstva školství v Pol-e Alam, civilní a vojenské části 5. kontingentu AČR PRT Lógar zastoupeného skupinou CIMIC. Dovolte mi, abych ještě jednou ve stručnosti shrnul celou historii této skvělé myšlenky. V průběhu měsíce března 2010 bylo nakoupeno 120 malířských pláten, která byla spolu s malířskými potřebami distribuována do 18 škol v 5 distriktech provincie Lógar. Jednotlivé školy byly pečlivě vybrány po mnoha jednáních a konzultacích s pracovníky provinčního ministerstva školství v Pol-e Alam. Na všech školách proběhlo nejdříve první - výběrové školní kolo, na základě kterého bylo vybráno 120 nejnadanějších dětí. Těm byla tato plátna věnována a byly požádány, zda by pro své kamarády v České republice nenakreslily obrázky dle zadaných témat. Děti tak mohly kreslit motivy z tématických oblastí „Moje rodina“, „Moje vesnice“ a „Moje škola“. Termín odevzdání prací byl stanoven do konce měsíce července. Každá škola, která se soutěže zúčastnila, byla odměněna nákupem toho nejpotřebnějšího - kvalitních učebnic dle seznamu schváleného ministrem školství a dalším školním materiálem. Vše v celkové hodnotě přes 250 000,- Kč. Po domluvě s ředitelem odboru školství Dr. Abdul Mateen Jafarem bylo 5. kontingentu AČR PRT Lógar předáno v budově provinčního ministerstva školství celkem 56 obrazů. Možná se vám zdá počet namalovaných obrazů vzhledem k počtu rozdaných pláten malý, ale vězte, že ho lze považovat za přijatelný. Některá plátna se i přes nadání jednotlivých malířů nepovedla, jiná byla zničena při dopravě do nejvzdálenějších distriktů provincie. Plátna byla poté přepravena na mezinárodní základnu Shank, kde členové skupiny CIMIC spolu se zástupci civilní části PRT uspořádali semifinále této malířské soutěže. Úkolem nebylo nic těžšího než z 56 obrazů vybrat 10 nejlepších, jejichž autoři byli společně s rodinnými příslušníky pozváni na závěrečný slavnostní ceremoniál. Hodnotící komise byla samozřejmě mezinárodní. Kromě české účasti byli v porotě zastoupeni kolegové z americké a afghánské armády, afghánské policie a také zástupci humanitární organizace USAID. Celá akce byla pojata jako malá vernisáž. Všech 56 obrazů bylo spolu s podstavci nainstalováno na volném prostranství základny Shank. Aniž by byl předem komukoliv, kromě hodnotící poroty, oznámen záměr této výstavy, netrvalo dlouho a strhl se o ni velký zájem. A není se čemu divit, vždyť podobnou scenerii hned tak na spojeneckých základnách v Afghánistánu neuvidíte. Původní záměr decentního vyhodnocení v uzavřeném kruhu porotců tak vzal brzy za své. Během jedné hodiny vidělo expozici přes 50 lidí. Původní 10členná porota byla proto operativně rozšířena o další zájemce z řad diváků. Každý tedy dostal lístek, na který poznačil čísla deseti pro něj nejkvalitnějších kreseb. Takto se sešlo celkem 42 lístků s různým pořadím soutěžních prací. Samotný výběr tak nemohl proběhnout objektivněji. Po pečlivém vyhodnocení bylo vybráno 10 nejlepších prací. Svůj názor na kvalitu vítězných prací si můžete udělat sami pohledem na přiložené fotografie.
Samotný závěrečný ceremoniál byl tak už jen více než důstojnou tečkou za celým projektem. Vše se odehrávalo ve velmi přátelské a pohodové atmosféře. Jednotliví vítězní studenti, v doprovodu svých rodinných příslušníků, byli nejprve uvítáni na základně Shank velitelem 5. kontingentu AČR PRT Lógar plukovníkem gšt. Rudolfem Honzákem, vedoucím civilní části PRT Matyášem Zrnem, velitelem 4. kandaku Afghánské národní armády plukovníkem Sanamem Gulem a zástupcem amerického úkolového uskupení TF Bayonet majorem Curlem.
První promluvil ke studentům plukovník gšt. Rudolf Honzák: „Vážení studenti, milí hosté. Dovolte, abych vás jménem 5. kontingentu AČR PRT Lógar přivítal na naší základně Shank. Sešli jsme se dnes u příležitosti vyhlášení vítězů malířské soutěže Afghánský talent. Tuto soutěž jsme pro vás připravili společně s kolegy civilní části našeho PRT a také v těsné spolupráci s pracovníky provinčního ministerstva školství v Pol-e Alam. Jsem velmi potěšen, že se setkala s takovým zájmem. Vždyť své práce odevzdalo 56 studentů z 18 škol v 5 distriktech provincie Lógar, což je naprosto skvělé. Při pohledu na kvalitu všech prací musí každý ocenit vaše nesmírné nadání a šikovnost. Za vaši snahu a práci vám děkuji.“
Kromě studentů se na základně sešlo i přes 90 jejich rodinných příslušníků. K našemu velkému překvapení se přišly na ocenění svých potomků podívat také matky a sestry. Věc vskutku nevídaná. Doposud 5. kontingent pořádal na základně Shank spoustu akcí pro děti, ať to byly dětské dny nebo ocenění dětí za sportovní výkony, ale vždy jen za přítomnosti otců. Ženy vždy zůstávaly v soukromí svých kalátů. Dnešní událost však byla jiná. Byla natolik výjimečná, že manželé a otcové vzali své ženy a dcery s sebou.
Jako další promluvil provinční ministr školství pan Abdul Mateen Jafar, který zdůraznil, jaký pozitivní vliv mají podobné soutěže na dospívající afghánskou mládež a také na vnímání všech koaličních vojáků v Lógaru. „Podobná soutěž tady za mého působení, coby nejvyššího představitele ministertva školství v provincii Lógar, dosud nebyla. Všichni si velmi vážíme přístupu a obrovské snahy českého PRT a českých vojáků v rozvoji naší provincie a to nejen v oblasti školství. Dovolte mi, abych také řekl, jak moc si vážím práce všech žáků a studentů, kteří se do této soutěže zapojili. Mé poděkování a uznání patří také všem pedagogům. Sám nejlépe vím, v jak složitých podmínkách musí vzdělávat naši mládež. O šikovnosti našich dětí jsem byl přesvědčen, proto mne výborná kvalita obrazů vůbec nepřekvapila. Očekával jsem ji,“ dodal s úsměvem pan Jafar. Kromě provinčního ministra školství Abdula Mateena Jafara se slavnostního ceremoniálu účastnila také celá řada významných osob a zástupců shur (rada starších) okolních obcí. Studenti byli nejprve v krátkosti seznámeni s průběhem celého procesu hodnocení obrazů.
Vedoucí civilní části PRT pan Matyáš Zrno ve svém projevu také vyzdvihl kvalitu a umění afghánských dětí. „Velice mne potěšilo, když jsem na obrazech viděl nádherné motivy zobrazující rodinný život, přátelství, přírodu a výjevy z každodenního pracovního života afghánských rodin. Mohu říci, že všichni máte obrovský talent, který by bylo škoda zahodit. Za české PRT vám mohu slíbit, že se i nadále budeme snažit, spolu s vašimi představiteli odboru školství, organizovat podobné soutěže i nadále,“ řekl pan Zrno. Z rukou velitelů jednotlivých mezinárodních vojenských kontingentů a vedoucího civilní části PRT poté studenti obdrželi certifikáty a hodnotné dary. Spolu s ostatními hosty měli také možnost shlédnout prezentaci českého PRT a jeho projektů. Na závěr celé akce bylo pro všechny přítomné připraveno malé pohoštění.
„Na dnešní den jsem se velmi těšila. Nikdy předtím jsem nic nevyhrála. Trochu mě sice mrzelo, že tady nemohla být také moje spolužačka Manzomah, která byla také vybrána jako nejlepší, ale bohužel je nemocná. Místo ní je tady její maminka a tatínek. Moc děkuji za všechny dary,“ řekla 14letá Najieh z dívčí školy Bibi Amanah.

O úspěšnosti a důstojném vyhlášení výsledků soutěže nikdo z nás nepochyboval. Jedna věc nás však všechny zaskočila. Byla to důležitost, kterou tomuto setkání přikládali samotní žáci a jejich rodiče. Velice silně na nás zapůsobila zejména scéna, kdy matky a otcové po ukončení ceremoniálu a předání všech cen významnými osobnostmi provincie obdarovávali své děti květinami a navzájem se objímali. Přirovnat to lze snad jedině k hrdosti rodičů ihned po promoci a úspěšném završení studia svého potomka. Všeobecná spokojenost dětí, viditelná hrdost jejich rodičů a poděkování ze strany vrcholných představitelů provincie za vynikající provedení skvělé myšlenky - to byla největší odměna, které se mohlo všem vojákům a civilním členům českého PRT dostat. Hlavní myšlenkou celého projektu bylo nechat afghánským dětem alespoň na chvíli zapomenout na prostředí války, násilí a zločinů, v němž tito školáci musí vyrůstat. Vojáci 5. kontingentu AČR PRT Lógar spolu s civilními experty PRT jim chtěli ukázat, že i v tak pro ně těžké době mohou být kreativní a dát vzniknout krásným výtvorům.
Celý projekt by nemohl vzniknout bez finančního přispění Ministerstva zahraničních věcí ČR, českých katolických farností a hnutí Na vlastních nohou "Stonožka", jejíž "stonožkové" děti prodejem svých vlastních kreseb přispěly nemalou částkou na úspěšnou realizaci projektu. Všem, kteří umožnili tuto krásnou myšlenku uskutečnit, děkujeme!

31. července 2010
Den plný her v Lógaru! Dětský den, v pořadí druhý, zahájil velitel 5. kontingentu AČR PRT Lógar plukovník gšt. Honzák. Den naplněný hrami a dobrou zábavou jsme zorganizovali s civilní částí Českého provinčního rekonstrukčního týmu a ve spolupráci s americkými, afghánskými a jordánskými kolegy. Patronem dnešní události bylo - jako obvykle - dětské hnutí Na vlastních nohou – Stonožka. Pro zhruba třicet dětí bylo připraveno šest soutěžních disciplín. Malí hosté změřili postupně své síly a dovednosti v kreslení, skákání v pytli, v hodu míčku do tlamy tygra, v hodu míčku na plechovky, v hodu kroužky na cíl a slalomu s míčem mezi kužely. Po absolvování každé disciplíny byla omladina odměněna sladkostmi. Mezi děvčaty jednoznačně zvítězilo kreslení. "Nejraději kreslím květiny a zvířata," chlubí se malá Latifa, která na dnešní den přijela s tatínkem z nedaleké vesnice Khan Khala. Další její věty však zanikají v hluku navzájem se překřikujících dětí. Každé nám chce sdělit, co samo nejraději kreslí. Utišit je se nedaří ani tlumočníkovi. To se povede až kolegyni Petře.

Není těžké vypozorovat, že afghánské děti mají z žen v uniformách veliký respekt. Zatímco u dívek jednoznačně vyhrálo kreslení, většina kluků je zcela pohlcena demolováním plechovek, z nichž je postavena pyramida, která má být shozena přesným zásahem tenisového míčku. Do každého hodu vkládají kluci místo přesného míření spíše maximální sílu. To velice záhy poznávají kolegové, kteří byli pověřeni dohlížet nad průběhem zápolení na tomto úseku. Některé děti v zápalu boje nepřestávají házet, ani když obsluha znovu staví pobořenou pyramidu. Inu, když soutěž, tak soutěž. „Byl jsem tady s tatínkem už minule a vždycky se těším na házení míčkem. Předtím jsem tady byl i s bráchou, ale dnes nemohl přijet, protože je nemocný," vysvětluje desetiletý Zaki Ahmad z Pol-e Alam. Jeho otec, Gull Ahmad, který na malého Zakiho téměř bez přestání dohlíží, dodal, že na první dětský den v dubnu přišel s potomky spíše ze zvědavosti.

Nikdy předtím neměl možnost setkat se s koaličními vojáky při tak neformální příležitosti. Zdůraznil, že podobné akce mají obrovský vliv na vnímání a vytváření pozitivního obrazu zahraničních vojáků u místního obyvatelstva. On sám měl možnost mluvit s českými vojáky ve své vesnici zatím jen dvakrát, ale pokaždé měl trochu strach a cítil respekt. "Čeští vojáci se vždy chovali velice přátelsky, ale já jsem měl stejně respekt. Všude velká obrněná auta a vojáci se zbraněmi. Proto jsem přišel s dětmi už na první dětský den. Byl jsem zvědavý, jaké to je u vás doma a jací jste hostitelé. Musím přiznat, že děti i já jsme prožili perfektní den. Dnes se syn baví stejně dobře." Po skončení samotných soutěží byl připraven zlatý hřeb celého dne – ukázka výcviku služebního psa. I tentokráte sklidila velký aplaus. Zejména situace, kdy pes při aportování míčku vbíhal mezi přihlížející rodiče s dětmi, vzbuzovala mezi mládeží vlnu nadšení. Na závěr celého dne bylo pro všechny sportovce připraveno malé občerstvení. Každé dítě obdrželo tašku s malými dárky a dětský den se pomalu blížil ke svému konci. Tato akce bezesporu přispěla k dalšímu upevňování přátelských vztahů mezi koaličními vojáky a místním obyvatelstvem. Někdo by jistě mohl namítnout, že jde jen o kapku v moři. Těžko se ale najde vhodnější příležitost pro prohlubování vzájemné důvěry než při akcích zaměřených na to nejcennější, co v muslimské kultuře existuje - na děti. Osobně vidím veliký úspěch také v tom, že aniž bychom při organizaci dne žádali o pomoc kohokoliv z našich koaličních partnerů na základně, sami od sebe přicházeli a zajímali se, čím by mohli přispět a zda by se mohli na dětském dni také podílet. Velice rádi jsme jim samozřejmě vyhověli. Kromě tradiční účasti amerických partnerů jsme tak poprvé v našem malém organizačním výboru přivítali afghánské kolegy a kolegy z Jordánské královské armády. Věřím, že tato výborná spolupráce bude pokračovat i během působení našich kolegů z 6. PRT.

28. července 2010

Semifinále soutěže „Afghánský talent“! Společně s kolegy z civilní části PRT jsme v dopoledních hodinách uspořádali semifinále malířské soutěže, která probíhala v minulých měsících v 18 lógarských školách. Naším úkolem bylo vybrat z 56 obrazů 10 nejlepších, jejichž autory společně s jejich rodinnými příslušníky pozveme na závěrečný slavnostní ceremoniál. Hodnotící komise byla samozřejmě mezinárodní. Kromě české účasti byli v porotě zastoupení kolegové z americké a afghánské armády, afghánské policie a také zástupci humanitární organizace USAID. Celou akci jsme pojali jako malou vernisáž. V ranních hodinách jsme nainstalovali všechny obrazy na volném prostranství naší základny. Aniž bychom předem komukoliv oznámili náš záměr, netrvalo dlouho a o výstavu se strhl velký zájem. Není se čemu divit, vždyť podobnou scenerii jen tak hned na spojeneckých základnách v Afghánistánu neuvidíte. Náš původní záměr decentního vyhodnocení v uzavřeném okruhu porotců vzal brzy za své. Během jedné hodiny vidělo expozici přes 50 lidí. Toho jsme samozřejmě museli využít. Každý jeden dostal „hlasovací“ lístek, na který poznačil čísla 10 obrazů, které se mu nejvíce líbily. Takto se nám sešlo 42 lístků s různým pořadím soutěžních prací.

Myslím, že samotný výběr nemohl proběhnout objektivněji. Kristýna s Veronikou, kolegyně z civilní části PRT, všechny lístky pečlivě vyhodnotily a tak bylo vybráno 10 nejlepších prací. Svůj názor na jejich kvalitu si můžete udělat sami pohledem na přiložené fotografie. Samotné finále soutěže proběhne za účasti výherců, jejich rodin a mnoha významných osobností provincie. Během tohoto slavnostního ceremoniálu bude vybrán absolutní vítěz, který spolu s ostatními autory obdrží hodnotné ceny. O průběhu tohoto dne vás budu informovat v následujícím pokračování našeho deníku.

24. července 2010
Malířská soutěž „Afghánský talent“!!! Českému PRT se podařilo zorganizovat a úspěšně rozběhnout školní malířskou soutěž v 18 školách v distriktech provincie Lógar! Projekt je společnou snahou expertů civilní části našeho kontingentu, vojenské části, zastoupené skupinou CIMIC, a pracovníků provinčního ministerstva školství v Pol-e Alam. Projekt by nemohl vzniknout bez finančního přispění Ministerstva zahraničních věcí a hnutí Na vlastních nohou „Stonožka“. V průběhu měsíce června bylo do zmiňovaných 18 lógarských škol distribuováno 120 malířských pláten a malířské potřeby. Jednotlivé školy byly pečlivě vybrány po mnoha jednáních a konzultacích s pracovníky ministerstva školství. Na všech proběhlo první, výběrové, školní kolo, na základě kterého bylo vybráno 120 nejnadanějších dětí. Těm byla tato plátna věnována a byly požádány, zda by pro své kamarády v České republice nenakreslily obrázky podle zadaných témat. Děti mohly kreslit na téma „Moje rodina“ a „Můj sen o Afghánistánu“. Termín odevzdání prací jsme společně stanovili na 18. července. Každá škola, která se soutěže zúčastnila, bude odměněna nákupem toho nejpotřebnějšího – kvalitních učebnic dle seznamu schváleného ministrem školství a dalším školním materiálem. Vše v celkové hodnotě 10 000,- USD.

Každý student - malíř - bude odměněn plaketou za účast v soutěži a drobnými cenami. Deset nejlepších autorů a jejich prací bude poté pozváno se svými rodinnými příslušníky na slavnostní ceremoniál. Těchto deset autorů obdrží hodnotné ceny, plakety a poděkování za svou práci od mnoha významných osob regionu a provincie. Účast na ceremoniálu přislíbili velitelé jednotlivých vojenský kontingentů na FOB Shank, vedoucí civilní části českého PRT, provinční ministr školství Dr. Jafar se svým doprovodem, velitel 4. kandaku Afghánské národní armády (ANA), velitel policie (ANP) v provincii Lógar a mnoho dalších. Po domluvě s Dr. Jafarem jsme v ponděli 19. července společně s kolegyní z civilní části Kristýnou převzali v budově ministerstva školství 56 obrazů. Možná se vám zdá počet namalovaných obrazů vzhledem k počtu rozdaných pláten malý, ale vězte, že my ho považujeme za přijatelný. Osobně jsem čekal návratnost kolem 80 pláten, ale i tak lze, myslím, hovořit o úspěchu. Kromě toho - některá plátna se i přes nadání jednotlivých malířů nepovedla, jiná byla zničena při dopravě do nejvzdálenějších distriktů provincie. A co bude následovat nyní? Všech 56 pláten je již na naší základně. V nejbližších dnech bude sestavena pracovní skupina, složená ze dvou členů skupiny CIMIC a civilní části našeho kontingentu, dvou zástupců americké a afghánské armády. Tato skupina bude mít za úkol z 56 prací vybrat 10 nejlepších. O tom, že to nebude snadné, se můžete přesvědčit pohledem na fotografie některých prací. Například obraz s vyobrazením lidské ruky, který na fotografii držím, malovala desetiletá dívka jménem Negena z distriktu Mohammad Agha. Marně vzpomínám, jakou kvalitu měly mé kresby, když mi bylo deset, a zároveň jsem si jist, že bych něco podobného nestvořil ani teď. O plánovaném termínu ceremoniálu, jakož i o jeho průběhu, názorech a pocitech vítězných malířů vás budu samozřejmě informovat v dalších částech našeho deníku.

20. července 2010
Předání deseti porodnických setů ministerstvu veřejného zdraví. Dnes v dopoledních hodinách jsme předali provinčnímu ministrovi veřejného zdraví panu Alhaj Mohammad Zarifovi 10 brašen pro porodníky. Tento projekt započala před časem moje předchůdkyně Lada a my jsme měli to potěšení jej dokončit. Uvedené porodnické sety budou předány u příležitosti ukončení kurzu pro porodníky, který v současné době probíhá pod patronací ministerstva veřejného zdraví v hlavním městě provincie Lógar Pol-e Alam. Kurzu se účastní celkem 24 lékařů a zdravotních sester z devíti nemocnic v distriktech Pol-e Alam, Mohammad Agha, Khoshi, Baraki Barak a Azra. Dr. Zarif vyjádřil svou vděčnost a zdůraznil, jak moc si váží spolupráce s českými vojáky a civilními experty. Řekl, že oblast zdravotnictví a obzvláště pak porodnictví prochází v současné době mnoha těžkostmi a určitě ještě nějakou dobu potrvá, než bude naprosto soběstačná a nezávislá na pomoci zvenčí. Podotkl, že podobné problémy řeší také jeho kolegové z ostatních ministerstev. Jejich problémy však, dle jeho vyjádření, nemají často tak fatální dopad na životy lidí jako neznalost či nedostatečná péče v oblasti zdravotnictví. Znovu připomněl, jakých kladných ohlasů se mu dostalo po ukončení dvou cyklů Kurzu kojení a výživy dítěte, který probíhal díky finančnímu přispění a pod patronací dětského hnutí Stonožka a českého PRT.

16. července 2010
6. jednotka PRT zahájila rotace! Dnes v odpoledních hodinách přiletěli na naši základnu FOB Shank první příslušníci 6. jednotky PRT Lógar. V této skupině jsou i dva noví členové skupiny CIMIC - Mirek a Leoš. Po jejich důkladném proškolení a seznámení se s každodenním životem na základně začne postupné předávání úkolů mému nástupci Mirkovi. Na jeho bedrech bude totiž ležet odpovědnost za výsledky skupiny CIMIC v následujícím půlroce. Naší snahou naopak bude dokončit všechny probíhající projekty ještě před naším odjezdem zpět do České republiky tak, abychom kolegům předali „čistý stůl“ a oni tak mohli začít plánovat a realizovat svoje nápady a projekty.

13. července 2010
Společný projekt s Afghánskou národní armádou. I když v Afghánské národní armádě prozatím neexistuje skupina civilně vojenské spolupráce (CIMIC), nebrání nám to realizovat společný projekt pomoci vybraným školám v distriktech Kherwar, Charkh, Baraki Barak a Khoshi. Za afghánskou stranu byl jednáním pověřen major Mohammad Walli a kapitán Abdul Qareh. Smyslem celého projektu je rozšířit povědomí o působení koaličních sil v místech, kam se české PRT nemá možnost dostávat v pravidelných intervalech. Tímto úkolem budou tedy pověřeni afghánští kolegové. Při plánování realizace tohoto projektu rychlého dopadu (QIP) jsme se dohodli, že česká strana prostřednictvím naší skupiny poskytne potřebný školní materiál a drobné upomínkové předměty. Společně jsme v každém distriktu vybrali oblasti a školy, které zapadají do koncepce "inkoustových skvrn", o níž jsem psal již v předchozích příspěvcích. Tedy pomáhat těm oblastem a obyvatelům, kteří podporují afghánskou vládu a jsou nakloněni spolupráci na případných rozvojových projektech. Spolupráce s afghánskými kolegy nám také bezesporu umožní rozšířit pole naší působnosti. Jistě, zatím jde pouze o QIP, tedy o podporu několika škol a místních autorit ve vybraných oblastech, ale je to pouze začátek. Důležitý je i fakt, že tato pomoc bude distribuována přímo Afghánci, příslušníky ozbrojených sil. Záměrem projektu je tedy i snaha zvýšit respekt a autoritu členů Afghánské národní armády u místního obyvatelstva.

9. července 2010
Střelecká soutěž Český lev! Vojáci 5. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu Lógar zorganizovali poslední, rozlučkovou střeleckou soutěž před návratem našeho kontingentu do České republiky. O samotnou soutěž byl obrovský zájem, protože podobná setkání jsou vždy velice příjemná a nesou se v přátelské atmosféře. Jelikož se jednalo o soutěž mezinárodní, měl každý účastník možnost probrat se svými spolubojovníky z americké a jordánské armády jak problémy služební, tak i ty nevojenské. Skupina CIMIC samozřejmě nemohla na tuto výzvu nezareagovat a nominovala do soutěže také své družstvo. Dle předem stanovených pravidel se klání mohla zúčastnit tříčlenná družstva a soutěžní zbraní byla pistole Glock 17, která patří k běžné výzbroji vojáka českého provinčního rekonstrukčního týmu. Kapitánem týmu byl ustanoven kolega Norbert, který k sobě nominoval dva další výborné střelce - Jakuba s Lukášem. Všichni ostatní členové týmu se tak i přes svou velkou snahu dostat se do nominace museli spokojit s rolemi členů realizačního týmu. Samotná soutěž začala v 9.00 hod. zápisem a představením jednotlivých družstev. Již při tomto zahajovacím ceremoniálu nám bylo jasné, že konkurence bude obrovská. Celkem bylo přihlášeno 19 družstev! Na krátké „bojové“ poradě jsme si stanovili bez ohledu na sílu a schopnosti soupeřů smělý cíl - a to umístění v první polovině startovního pole. Přesně úderem desáté hodiny dopolední zazněl první výstřel. A nepatřil nikomu jinému než družstvu CIMIC, konkrétně jeho kapitánovi Norbovi. V celkovém limitu deseti minut měli kluci k dispozici každý 13 výstřelů, přičemž 3 nejhorší zásahy se do celkového nástřelu nepočítaly. Nebudu vás dále napínat. Kluci si vedli naprosto výborně a svým nástřelem 257 bodů z 300 možných se umístili na výborném 7 místě! A to ještě musím dodat, že nechybělo mnoho – dva zásahy o něco málo blíže středu - a skončili by na medailových pozicích. Nejlepšími střelci týmu se stali shodně Jakub s Lukášem, kteří z deseti počítaných zásahů dosáhli součtu 91 bodů ze 100 možných. Hlavní cenu v kategorii mužů a Českého lva získalo družstvo Vojenské policie s celkovým výsledkem 285 bodů z 300 možných.

8. července 2010
Pomoc distriktu Kherwar pokračuje! V uplynuých 14 dnech skupina CIMIC plnila nelehké úkoly v jednom z distriktů provincie Lógar - Kherwaru. Úkolu se naprosto perfektně zhostili kolegové Jakub s Norbertem. Během jejich více než dvoutýdenního pobytu v srdci distriktu, vesnici Kherwar D.C., absolvovali 11 patrol do vesnic, kam dosud noha českého vojáka nevkročila. Hlavním smyslem celé operace bylo zjistit co nejvíce informací o životě a potřebách místních obyvatel. Zúčastnili se nespočtu místních shur (rada starších) a jednali téměř s každým významným představitelem v této oblasti. Velice cenné informace, které jim místní lidé sdělili, poslouží ke kvalitnímu zplánování budoucího rozvoje celého distriktu. Již nyní má civilní část našeho PRT v plánu pomoci s výstavbou nového distriktního centra, které se stane novým správním centrem celé oblasti. Současné podmínky totiž neumožňují efektivní fungování jakéhokoliv úřadu. Chybí budovy, cesty, infrastruktura a hlavně úředníci. Po mnoha jednáních s guvernérem provincie Lógar panem Lodinem i jeho zástupcem v distriktu Kherwar panem Homayonem bylo zřejmé, že dokud nebudou v tomto místě vytvořeny adekvátní podmínky pro fungování státní správy, životní podmínky místních obyvatel se nezlepší. Příklady z ostatních míst Afghánistánu ukazují, že pokud se vytvoří fungující distriktní centrum se všemi úředníky a institucemi, tak zanedlouho se lidé naučí se svými problémy chodit za odpovědnými osobami, v okolí centra se objeví nové trhy, místo celkově ožije a autorita afghánské vlády vzroste. Tím se celkově zlepší i bezpečnostní situace v oblasti. Tento úkol nyní stojí před naším kontingentem. Dobu realizace projektu si netroufá nikdo z nás odhadnout, ale je zřejmé, že se dá počítat na roky. První malé krůčky byly však již učiněny. Jak jsem vás informoval v předešlých příspěvcích, společnou snahou 5. kontingentu AČR PRT Lógar, Stonožky, českých farností a mnoha dalších donorů byla zprovozněna škola v blízkosti distriktního centra. I když se stále jedná o polorozpadlou hliněnou budovu se dvěma třídami, kde v každé se mačká 30 žáků, výuka probíhá. Když jsme zhruba před 4 měsíci poprvé navštívili tuto školu, našli jsme v ní 20 žáků a jednoho učitele. Žádné učebnice, žádné sešity. Děti si dělaly poznámky na cáry papíru. Učitel nedostával plat, jelikož podle vyjádření ministerstva školství nebyla škola dosud registrována. V průběhu několika dnů po naší návštěvě jsme kontaktovali ministra Jafara a uspíšili řádnou registraci školy, aby bylo možné vyplácet učiteli mzdu. Nakoupili jsme velkokapacitní stan, zátěžové koberce, tabule a darovali více než tunu školního materiálu, která by měla této škole vystačit na celý rok. Hitem mezi dětmi se staly školní aktovky s afghánskou vlajkou. V součinnosti se sub-guvernérem Homayonem jsme přes lokální média informovali obyvatele v přilehlých obcích, že výuka ve škole pokračuje. Jaké bylo naše překvapení, když zhruba po dvou měsících od realizace této akce nám Jakub s Norbem sdělili, že tuto školu v současnosti navštěvuje více než 250 dětí ze širokého okolí a počet učitelů narostl na čtyři. Jako důkaz, že si místní lidé všech darovaných věcí váží, nám slouží fakt, že i po dvou měsících darovaný stan stojí na původním místě, na koberci ve stanu sedí 50 dětí, které bedlivě poslouchají učitele. Dalších 60 si zapisuje informace předávané učitelem ve dvou vnitřních třídách. Poznámky si dělají do nových sešitů. Při cestě do školy mají všechny děti na zádech darované školní brašny. Věřte, že toto je ten nejlepší důkaz dobře investovaných peněz a dobře zvoleného projektu. Každý člen skupiny CIMIC (a nejen z našeho kontingentu) by vám mohl potvrdit, že pokud by snahy sub-guvernéra Homayona a učitelů v této škole o oživení výuky místních dětí nebyly opravdové, stan by byl dávno prodán, koberec by ležel v domě jednoho z významných místních úředníků a školní potřeby by byly zamčeny ve skladu. I s těmito případy jsme se bohužel za dobu našeho působení zde v Afghánistánu setkali. O to větší máme radost, že vše pokračuje tak, jak jsme si na začátku představovali. Naším největším problémem při snaze pomoci místním lidem tak zůstává především velmi špatná bezpečnostní situace v celém distriktu.

30. června 2010
Slavnostní ukončení mediálního kurzu pro lógarské ženy! České PRT ve spolupráci s ředitelkou odboru pro ženské záležitosti paní Najibou Sayed a ředitelem místního rádia Zinat panem Noorullahem Stanakzaiem uspořádali pro 24 vybraných lógarských žen 12 denní mediální kurz. V lógarských podmínkách vpravdě pionýrský počin. Budoucí novinářky byly během kurzu seznámeny s teoretickými i praktickými dovednostmi, které musí novinář ovládat. Naučily se mimo jiné jak správně psát zprávu, jak se dělá interview, jak sestavit poutavý článek do novin. Každá z budoucích afghánských novinářek také absolvovala praxi v jednom z nejpopulárnějších místních rádií – rádiu Zinat. Jeho ředitel pan Stanakzai, zkušený novinář, který má za sebou i stáž v Rádiu Svobodná Evropa, si teoretickou připravenost všech adeptek novinářského řemesla velice pochvaloval. Jak nám po závěrečném ceremoniálu a předání certifikátu o splnění všech podmínek kurzu řekla paní Mullawi z distriktu Baraki Barak, všechna témata probíraná během kurzu byla velice zajímavá a zejména stáž v rádiu Zinat jí přinesla možnost seznámit se se skutečným novinářským světem. Další účastnice kurzu paní Wasi z distriktu Khoshi dodala, že všechny přítomné ženy by uvítaly možnost rozšířit si nabyté znalosti v kurzu pro pokročilé. Sama by se chtěla novinářské práci věnovat i v budoucnu, ale jako většina přítomných žen vyjádřila obavu, že v provincii Lógar budou jen velmi těžko hledat uplatnění. Jelikož má paní Wasi početnou rodinu, tak i dojíždění či dokonce stěhování za prací do Kábulu pro ni nepřipadá v úvahu. Všechny ženy na závěr poděkovaly českému PRT za perfektní organizaci celého kurzu a shodly se, že podobné aktivity jsou důležitou součástí jejich snahy o rovnoprávnost s muži.

26. června 2010
Naše dnešní cesta směřovala na radnici hlavního města celé provincie Lógar, Pol-e Alam. Z několika předešlých jednání se zástupci radnice vyplynulo, že místní obyvatelé by velice přivítali možnost pravidelně dostávat tiskoviny, které by informovaly nejenom o událostech v jejich provincii, ale také o událostech v celém Afghánistánu. Tento návrh či spíše žádost jsme samozřejmě přivítali s nadšením. Podobných tiskovin je totiž v naší oblasti jako šafránu. A už vůbec se nedá hovořit o nějaké pravidelné dodávce tiskovin na místní trh. V minulosti jsme sice zaznamenali snahy koaličních vojáků o distribuci různých letáků, propagačních materiálů a různých časopisů, ale tyto akce byly povětšinou nekoordinované a náhodné. Spojenecká patrola prostě při svém průjezdu zvolenou oblastí jednoduše čas od času tyto časopisy rozdávala náhodným kolemjdoucím. Naší prvořadou snahou tak bylo vytvořit nějaký efektivní systém distribuce. Zaměřili jsme se tedy především na místa s větší koncentrací lidí - na samotné Pol-e Alam. Při jednání s provinčním ministrem pro informace panem Abdulem Wakim Ahmadzaiem vyšlo najevo, že klasický systém distribuce tiskovin tak, jak ho známe my, tady v podstatě neexistuje. Díky velmi malému množství jakýchkoliv periodik téměř neexistují žádná oficiální prodejní místa. A pokud ano, tak jen velmi zřídka. Jedním z těchto míst je samotná radnice, kde dole ve vstupní hale je stolek, na němž se bez ladu a skladu doslova povaluje nepřehledná kupa všemožných papírů. Kolemjdoucí tak má možnost "něco" si vybrat. Naše další cesta tak vedla přímo k starostovi města Pol-e Alam, panu Mohammadu Hosainkhielovi. V jeho pravomoci totiž je povolit na vybraných městských pozemcích instalaci novinových schránek. Pan Hosainkhiel tento nápad ocenil a snažil se nám vyjít všemožně vstříc. Dodal, že město ve svém rozpočtu bohužel na podobné akce nemá peníze. Společně jsme tedy vytipovali 10 míst, na kterých se v blízké budoucnosti objeví tyto schránky. Všechna místa byla vybrána v okolí radnice. Podařilo se nám dohodnout, že za správu těchto míst bude zodpovědný pověřený pracovník radnice. Těchto "startovních" 10 schránek nám poslouží jako vzorek, po jehož vyhodnocení se společně s panem starostou rozhodneme, zda má smysl tato místa rozšiřovat dále do města. Ani pan starosta totiž nebyl schopen zaručit, že všech 10 schránek bude i za měsíc na svém místě. Za pokus to ovšem zaručeně stojí. Podařilo se nám zajistit pravidelné dodávky novin Sada-e Azadi. Jedná se o noviny distribuované především v hlavním městě Afghánistánu, Kábulu. V provincii Lógar se dosud objevovaly velice nepravidelně. Všeobecně se jedná o velice populární periodikum, které informuje o dění jak v celém Afghánistánu, tak podává informace z jednotlivých distriktů. Populární mezi obyvateli je především proto, že každý článek vychází nejen v místních jazycích dárí a paštů, ale je zároveň přeložen také do anglického jazyka. Noviny tak v místních školách nahrazují učebnice a žáci se z nich učí anglickému jazyku. Pokud vás zajímá, jak vlastně tyto noviny vypadají a co obsahují, můžete je zhlédnout na webových stránkách www.sada-e-azadi.net . Po pečlivém zvážení všech okolností se Jakub s Pepou domluvili na pravidelné 14 denní dodávce tisícovky kusů těchto novin. Větší část - 800 kusů - poputuje na radnici, která zabezpečí jejich distribuci přes instalované novinové schránky. Zbytek - 200 kusů - bude pravidelně doručován smluveným dodavatelem na ministerstvo školství, jehož pracovníci zabezpečí předání jednotlivých výtisků do vybraných škol. Po nějakém čase vyhodnotíme úspěšnost tohoto projektu a rozhodneme se, jak postupovat dále. Ohlasy jsou prozatím nad očekávání příznivé. Ale to v afghánských podmínkách nic neznamená. Jedině čas může prokázat, zda náš původní záměr byl správný a bude životaschopný.

23. června 2010

První stonožková škola v Afghánistánu – provincii Lógar! Několikaměsíční úsilí bylo dnes završeno slavnostním aktem předání nově vybavené a rekonstruované střední chlapecké školy Hamida Karzaiho v centrálním Pol-e Alam. Dovolte mi, abych vás v krátkosti seznámil s historií a vývojem celého projektu, který byl dnes v dopoledních hodinách úspěšně završen. Již před samotným počátkem naší mise, kdy se 5. kontingent AČR PRT Lógar sí přihlásil k myšlence a ideálům, které dětské hnutí Stonožka zosobňuje, vznikl nápad pomoci místním dětem, žákům a studentům v jejich přípravě na budoucí život a alespoň trochu jim pomoci zkvalitnit podmínky pro jejich studium. Hned po prvním jednání s provinčním ministrem školství panem Jafarem nám však bylo jasné, že vzhledem k našim možnostem nebudeme schopni kvalitně vybavit více než 2 místní školy. Rozhodnutí, které to budou, jsme nechali samozřejmě čistě na něm. Jen on sám totiž nejlépe věděl, ve kterých oblastech bude naše budoucí pomoc nejúčinnější. My jsme zase naopak kladli důraz především na udržitelnost celého projektu. Je zřejmé, že pomoc by potřebovala téměř každá škola v téměř každé oblasti provincie Lógar, ale my jsme se rozhodli pomoci školám v oblastech, které jsou nakloněny jak spolupráci se zástupci místní afghánské samosprávy, tak se zástupci koaličních vojenských sil. Výběr vhodných škol jsme konzultovali také se zástupci civilní části našeho kontingentu. Shodli jsme se, že budeme postupovat v rámci spojenecké strategie "inkoustových skvrn". Hlavní myšlenkou této strategie je podporovat právě oblasti, kde místní obyvatelstvo přítomnost nás, koaličních vojáků, vítá a každý realizovaný projekt je tak přijímán s poděkováním a vděčností. Každého projektu si tak místní lidé váží a sami se starají, aby jim

budova, zařízení nebo jen obyčejný dar vydržely co nejdéle. Dalším předpokladem strategie "inkoustových skvrn" je postupné zlepšování životní a sociální úrovně obyvatel žijících v těchto oblastech. Vysílá se tak jasná zpráva pro ostatní, ne zrovna přátelské oblasti – "…vidíš, v sousední oblasti lidé spolupracují a podporují legitimně zvolenou afghánskou vládu, nekladou na cesty výbušné zařízení a neútočí na koaliční vojáky a odměnou za to se jim a jejich dětem daří daleko lépe než vám. Mají nové školy, nová hřiště, afghánská vláda jim ve spolupráci s koaličními vojáky postavila novou nemocnici, ve které se nebojí ordinovat kvalitní lékaři, jejich děti neumírají v důsledku zranění z min a ostatních výbušnin…". Takže i my, v duchu této strategie, jsme se po několika jednáních a doporučeních pana Jafara rozhodli a vybrali dvě lógarské školy v oblastech nám nakloněných, které by měly v blízké budoucnosti nést

název "stonožková". Při každém setkání, při každém jednání o tomto projektu jsme vždy neúnavně vysvětlovali a propagovali "stonožkové" hodnoty. A to jak při jednání s místními autoritami, tak při jednání s americkými a jordánskými protějšky. Zejména kolegové z amerického CIMIC se nadšeně přihlásili ke spolupráci a snažili se nám pomoci jak materiálně, tak finančně. Dokonce se časem naučili říkat Stonožce místo "caterpillar" (housenka) "centipede" (stonožka). První vybranou školou byla základní a střední chlapecká škola Hamida Karzaiho, která je spádovou vzdělávací institucí pro oblast středního Pol-e Alam. Celkově ji navštěvuje přibližně 900 studentů a o výuku se stará 15 učitelů. Po několika návštěvách a konzultacích celého projektu s ředitelem školy panem Hadži Abdulem Baqim a provinčním ministrem školství panem Jafarem jsme identifikovali nejpalčivější problémy, které tato instituce má. Po domluvě a následném rozdělení úkolů mezi námi a americkými kolegy jsme se pustili do díla. Americká skupina CIMIC se

postarala o opravu vnějšího pláště budovy školy, přilehlého kalátu (zděný plot okolo pozemku) a několika tříd, které taktéž následně vymalovali. Kolegové také zařídili opravu místního školního hřiště. My, čeští vojáci, jsme nakoupili po důkladném výběrovém řízení od jedné z místních firem ostatní materiál a zařízení. Pořídili jsme 2 velkokapacitní stany pro 120 studentů, 200 m2 zátěžového koberce, který sníží prašnost a umožní komfortnější venkovní výuku ve stanech, tabule do každého stanu, 3 velké 300 litrové zásobníky na pitnou vodu, 2 vnitřní třídy jsme vybavili 30 lavicemi, židlemi a tabulemi, darováno bylo také více než 1,5 tuny školního materiálu. Ve spolupráci s americkými kolegy jsme pořídili pro studenty této školy fotbalové branky a volejbalové sítě, darována byla kompletní sportovní výbava na kriket a fotbal. Na základě požadavku pana Jafara byly americkou stranou nakoupeny učebnice dějepisu a matematiky. Celkové náklady po sečtení všech výdajů naší a americké strany lehce přesáhly 10.300,- USD. Díky velmi pečlivé přípravě

projektu "Hamid Karzai – stonožková škola" a při zvážení množství materiální pomoci, které se této škole dostalo a která bezpochyby výrazně přispěje ke zkvalitnění výuky všech zdejších studentů, byla tato částka investována velmi efektivně. O významu celého projektu pro místní afghánskou komunitu svědčí účast významných zástupců místní samosprávy na slavnostním předání nově rekonstruované a vybavené stonožkové školy. Mezi mnoha dalšími hosty byly přítomni zástupce provinčního ministra školství pan Ahmad Mohammed, členové shury obce Padhkvab-e Shaneh, zástupci 5. kontingentu AČR PRT Lógar, zástupci amerického úkolového uskupení TF REPEL a v neposlední řadě pan ředitel Baqi a učitelský sbor školy Hamida Karzaiho. O tom, že všichni byli velice vděčni, vám snad nemusím ani psát. Velice nás také potěšilo, když nám náš tlumočník včer přišel oznámit, že právě doposlouchal rozhovor s panem Jafarem v místním rádiu Millie Paygham, ve kterém pan ministr poděkoval za pomoc a spolupráci při rozvoji afghánského školství nejenom dětskému hnutí Stonožka, ale i všem českým vojákům. Další krátké spoty propagující spolupráci koaličních sil a afghánské vlády na

projektu "stonožkové školy" poběží také v rádiích RTA a Unity Radio. Tisková zpráva a článek o dnešním významném dni se objeví v novinách Sada-e Azadi, v Kábulu velice populárním magazínu Killid a na stránkách www.army.cz. Poděkování však patří především celé "stonožkové" rodině a Řádu svatého Lazara Jeruzalémského, bez jejichž štědrých finančních darů bychom nebyli schopni tuto akci realizovat. Velice rád bych také poděkoval všem svým CIMIC kolegům za perfektní přípravu celé akce. Tímto ale naše práce na stonožkových projektech v Lógaru rozhodně nekončí! Do konce mise našeho 5. kontingentu zbývá něco málo přes 55 dní, během kterých bychom ještě rádi realizovali úkoly, které jsme si společně na počátku s paní Bělou stanovili. Pokusíme se vybavit a předat druhou

"stonožkovou" školu, vybudovat víceúčelové hřiště pro školáky v Surchabu a Gowmaranu, ve třech vybraných nemocnicích zřídit pro děti dětské koutky a nakoupit sportovní vybavení pro vybrané dětské sportovní týmy v distriktech Pol-e Alam, Khosi, Mohammad Agha, Azra a Baraki Barak. Jako perličku na konec si necháváme uspořádání dalšího dětského dne na naší základně FOB Shank. Tyto projekty budou financovány ze zdrojů Stonožky, Ministerstva zahraničních věcí ČR, finančních darů českých farností, škol, soukromých subjektů a budou mít přímý dopad na více než 2000 afghánských dětí. Výše uvedený počet projektů se možná může někomu zdát na 55 dní příliš vysoký, ale já osobně věřím ve zdárné ukončení každého z nich ještě před naším odjezdem. Díky rozdělení skupiny CIMIC na tři pracovní týmy je většina projektů už takzvaně "v běhu" a řeší se současně. Proto věřím, že ještě na stránkách toho deníku vás budu moci informovat o splnění všech stanovených cílů.

20. června 2010

Women´s garden. Projekt reintegrace. To vše má jednoho společného jmenovatele – více zapojit afghánské ženy do veřejného života. Ambiciózní? Neobvyklé pro afghánský svět? To jistě ano. Nebylo by to však možné bez podpory (nebo alespoň tichého souhlasu) afghánské vlády, provinčních ministerstev a především bez zájmu ze strany místních žen. Pro tyto účely bylo také vytvořeno provinční ministerstvo pro ženské záležitosti. Její představitelkou je na místní poměry velice sebevědomá a vzdělaná žena – Najiba Sayed. Místní Magdalena Dobromila Rettigová. O nějakém feminismu, emancipaci či boji za ženská práva se v této fázi vývoje Afghánské islámské republiky však nedá zatím vůbec hovořit. Byl jsem přítomen několika mítinkům a shurám, na kterých se paní Najiba pokoušela alespoň vyjádřit svůj názor. Reakce mužů byla vždy stejná. Pokud během jejího vystoupení neodcházeli, netelofonavali či se sami nebavili mezi sebou, tak ji na závěr alespoň poděkovali za přínosné vystoupení. Jejich úsměvy na tvářích však vyjadřovaly hodnotnost jejího názoru pro další průběh "mužského" jednání. Na položené otázky nikdo neodpověděl a slovo dostal někdo další. Z tohoto důvodu před časem vznikl projekt Women´s garden, podporovaný českým PRT a americkým USAID. Smyslem programu je vybrat vhodné kandidátky, které

by následně utvořily jakousi obdobu mužské shury (rady starších) – ženskou shuru. Toto shromáždění by pak mělo aktivně prosazovat práva žen v Lógaru na různých setkáních a mítincích. Během dnešního prvního setkání, kterého se za české PRT zúčastnily Silva, Jarka a Kristýna, byly upřesněny principy fungování celého projektu. Byly navrženy vhodné kandidátky do ženské shury a sepsán seznam nutných požadavků (logistických a materiálních) pro budoucí zdárné fungování celého programu. Kromě výše zmíněné snahy prosazovat ženské záležitosti bude toto shromáždění odpovědné za pořádání různých vzdělávacích kurzů a společenských akcí pro ženy. Paní Najiba znovu při této příležitosti připomněla již realizovaný kurz kojení a výživy dítěte, kterého se účastnilo přes 50 žen z celé provincie Lógar a který proběhl pod patronací a díky finanční podpoře dětského hnutí Stonožka. Jeden z dalších principů je dobrovolnost práce v tomto sdružení, tedy že ženám nebude vyplácen žádný plat nebo jiné náhrady. Projekt je tedy uveden v život. O tom, zda bude životaschopný a trvale udržitelný, můžeme dnes, po prvním mítinku, jen spekulovat. Všichni doufáme, že ano. Vždyť i v našich evropských končinách se první větší vlna feminismu začala šířit teprve před nějakými 100 lety. Místní píší rok 1388, doufejme tedy, že celý proces bude přece jenom o něco rychlejší.

18. června 2010

FUN run! Běžecký závod kolem základny FOB Shank pořádaný u příležitosti 10. výročí založení 173. výsadkové brigády americké armády, která s námi působí v provincii Lógar. Celková délka běhu 10 kilometrů. Odhadovaná teplota během běhu 40°C na sluníčku. Nadmořská výška trasy 2100 metrů. Podklad běžeckého okruhu – velmi hrubý štěrk. Terén po obvodu základny - kopcovitý! Pořád se vám zdá název běhu zvolený vhodně? Mně nikoliv. Ovšem z pohledu amerického výsadkáře? Proč ne. Po velmi krátké diskusi a "nastavení zrcadla" všemi členy naší skupiny jsme se rozhodli participovat na této oslavě vysláním jednoho člena CIMIC na start běhu! Ano, je to tak. Oním vytrvalcem je kolegyně Silva! Tak mladá a již tak odvážná! A musím dodat, že i dobrá. Silva nejenže celých 10 kilometrů zvládla s lehkostí a přehledem, ale v konečném pořadí se umístila na výborném 2. místě v kategorii žen. Po krátkém sprintu v cílové rovince protla Silva cílovou pásku ve výborném čase 52 minut! Gratulujeme! Všichni se již teď těšíme na další měření sil s americkými kolegy. Příští týden je vyhlášena soutěž v pojídání hot dogů! V tomto případě zřejmě nebude nutné "zrcadlo nastavovat", zájemců z našich řad bude určitě přehršel…

14. června 2010

Další stonožkový projekt v Lógaru. Potraviny pro sirotky a vdovy v distriktu Baraki Barak. Po domluvě s guvernérem provincie panem Lodinem a subguvernérem distriktu Baraki Barak panem Rahomem jsme se rozhodli nakoupit základní potraviny a malé dárky pro sirotky a vdovy v distriktním centru Baraki Barak D.C. a ve vesnicích Kashmiri Bala, Pandi Bala. S panem Rahimem máme výborné vztahy a velice rádi jsme tedy jeho prosbě vyhověli. O to víc, když jde o sirotky a ženy samoživitelky. Po přesném zjištění počtu neúplných rodin jsme nakoupili pro 50 žen samoživitelek a jejich rodiny balíčky s potravinami. Každý obsahoval 5 l stolního oleje, 5 kg cukru, 5 kg mouky a kilové balení místního čaje. Jako malou pozornost od českého PRT jsme každé ženě darovali tradiční šátek pashminu. O těžkostech, se kterými musí ženy samoživitelky v afghánském čistě mužském světě bojovat, vám snad ani nemusím psát. Všichni také víme, že tento malý dar jejich těžkou životní situaci nijak nezvrátí. Tento úkol je na afghánských vládních, provinčních a distriktních představitelích. Alespon jsme ale několika desítkám rodin udělali na malou chvíli radost.

9. června 2010

Úkol dnešního dne – výběr vhodných oblastí pro realizaci projektů v distriktu Baraki Barak. Vše je jako obvykle koordinováno se subguvernérem provincie panem Rahimem. Cílem dnešní patroly v tomto neklidném distriktu je vesnice Zagumkhel. Hlavním úkolem potom nafotit a zagridovat pozemky, na kterých mají stát budoucí projekty českého PRT. Z celé řady předchozích jednání vykrystalizovala hlavní potřeba obyvatel v této oblasti – sběrné centrum mléka a sportovní zařízení pro místní děti a žáky nedaleké základní školy. Místní, tak jako většina obyvatel Lógaru, se živí především zemědělstvím. Většina z nich má malý pozemek a kravku, ovci nebo kozu. Mléko, které rodina nespotřebuje pro vlastní potřebu, se hlava rodiny snaží prodat na trhu. Problémem u většiny zemědělců zůstává nejen délka celého procesu od získání mléka až po jeho prodej, ale především nedostatečné hygienické podmínky, za kterých je mléko uchováváno a distribuováno. S tím logicky úzce souvisí i cena, za kterou je toto "nekvalitní" mléko vykupováno. Jak nám během jednoho rozhovoru řekl pan Ali Shah Manan, místní zemědělec, on a většina jeho sousedů se snaží přebytečné rostlinné a živočišné produkty prodat nákupčím v hlavním městě Kábul. Pan Manan dodal, že na místním trhu v Zagumkhel žádné problémy s kvalitou mléka nemá, protože je schopen veškeré přebytky prodat ještě týž den, ale přeprava mléka do Kábulu je již složitější. Není divu.

Poté co jsme měli možnost vidět nádoby z plastu, ve kterých je mléko do Kábulu přepravováno, jsme ani nechtěli uvěřit, že mléko za tohoto stavu může vůbec někdo vykoupit. Místní si opravdu s hygienou příliš hlavu nelámou. Proto sběrné centrum mléka. Jeho výstavba a vybavení má zemědělcům ze Zagumkhel a mnoha okolních vesnic zajistit vyšší příjmy za jejich produkty a tím i zvýšit jejich životní úroveň. Možná se ptáte, komu bude toto centrum patřit, kdo ho bude provozovat. Naprostá většina Afghánců byla odedávna zvyklá obstarávat pouze svůj pozemek a starat se především o svůj majetek, majetek svého rodu a řešit záležitosti nepřesahující hranice jejich vesnice. Proto bezmála dvoumetrové kaláty (zdi) kolem všech pozemků, proto ženy v burkách, proto nedůvěra k cizincům a všemu novému. České PRT si však nemůže dovolit postavit a vybavit tuto sběrnu pro každého zemědělce v oblasti. To, že by ji každý jeden Afghánec chtěl, si můžete být jisti. Za tímto účelem vznikají v celé provincii Lógar takzvané kooperativy. Jedná se o obdobu našich zemědělských družstev, jen ve volnější podobě. Existují včelařské kooperativy, mléčné kooperativy a mnoho dalších. Řekl bych tedy spíše jakési zájmové spolky, které mají všem členům umožnit kvalitnější a efektivnější zhodnocení jejich práce. Proto i budoucí sběrné mléčné centrum v Zagumkhel bude patřit místní kooperativě, která za jeho provoz bude odpovídat. Druhým, menším projektem bude realizace víceúčelového hřiště u místní základní školy. Bude sloužit více než 750 dětem z celé oblasti. Na jeho stavbu budou použity mimo jiné také peníze, které nám darovala celá stonožková rodina. Výběr dodavatele a samotná výstavba hřiště by neměla přesáhnout dva měsíce. Doufám tedy, že se ještě během působení našeho 5. kontingentu podaří zprostředkovat vám radost místních dětí z nového hřiště.

6. června 2010
Další oslavenec tohoto týdne. Svátek slaví kolega Norbert! Norbe, přejeme ti k tvým jmeninám vše nej. Ze všeho nejvíc samozřejmě úspěšné dokončení mise a ať se ve zdraví shledáš s rodinou a kamarády.

5. června 2010
Na dnešní dopoledne jsme měli domluvené jednání s provinčním ministrem sportu panem Stanakzaiem. Téma mítinku bylo jednoduché – stonožková pomoc vybraným dětským sportovním oddílům v Lógaru. Pan Stanakzai přivítal Petru s Radimem ve své kanceláři v centru hlavního města provincie Lógar - Pol-e Alam. Na počátku jednání se pan ministr velice omlouval za podmínky, ve kterých se jednání bude vést, ale že dnešek je posledním dnem jeho pobytu v této napolo rozbořené kanceláři. Od zítřka se spolu se svým spolupracovníkem stěhuje do nové kanceláře několik bloků od této. Naším hlavním cílem však bylo získat přesný seznam sportovních klubů, jejich sportovního zaměření, počet členů, v kterém distriktu působí, a seznam vybavení, které by jim nejvíce pomohlo. Toto jednání bylo v pořadí asi páté, předpokládali jsme proto, že přesné seznamy budou již vyhotoveny. Přes určitou skepsi několika kolegů, včetně mne, se vše podařilo a pan ministr, mimochodem bývalý olympijský reprezentant Afghánistánu v boxu, předložil svoje požadavky. Pravda, nebylo jich zrovna málo, ale s tím jsme již tak nějak počítali. Některé požadavky, jako vybavení jeho nové kanceláře televizním přijímačem se satelitními sportovními programy včetně ročního předplatného několika sportovních magazínů, nás však trošku zaskočily. Musím ale popravdě říci, že jednání s panem Stanakzaiem jsou velice příjemná a nesou se vždy v uvolněné atmosféře. Je jedním z mála ministrů, kteří se v přítomnosti nás, vojáků koaličních sil, chovají naprosto bezprostředně. Je to bezesporu dáno tím, že je to aktivní sportovec, a vždy se proto najde spousta společných témat k hovorům. Na jednom z našich prvních jednání mi například nabídl možnost změřit si síly v přátelském pěstním souboji. Prý dosud s žádným Čechem neboxoval a že mne odhaduje na dobrého bojovníka. To mi samozřejmě velice zalichotilo. Když jsem ale sebekriticky zhodnotil své šance - a při vědomí toho, že mé pracovní povinnosti zde mi nedovolí být ani den v bezvědomí, musel jsem zdvořile jeho naprosto vážně míněnou nabídku odmítnout. Samozřejmě moje mužské ego mi nedovolilo přiznat pozici slabšího, takže pan ministr musel akceptovat sdělení, že jsem si bohužel nevyvezl do mise sportovní úbor. Ale zpět k našemu projektu. Zítra dáme s celým týmem hlavy dohromady a z předloženého seznamu vybereme smysluplné a racionální požadavky, které se poté pokusíme realizovat. O našem dalším postupu vás budu samozřejmě na stránkách našeho deníku informovat.

2. června 2010
Radim slaví narozeniny a my máme přání jediný…! Radime, všichni tví kolegové a kolegyně v Lógaru ti přejí, více než kdy jindy, zde tolik potřebné zdraví, štěstí a dobrou náladu. Ať ti druhá polovina naší mise uběhne stejně rychle a úspěšně jako ta první. Věřím, že vše ostatní ti vynahradí tvá rodina po návratu domů.

27. května 2010
Stonožková pomoc školám v obcích Pyarukheyl a Kherwar D.C.! Silva s Petrou se společně s americkými, jordánskými a afghánskými kolegy vypravily do obce Pyarukheyl, aby zde předaly dary, které byly zakoupeny díky finanční pomoci dětského hnutí Stonožka. S panem ředitelem Shujahem jsme se setkali již při našich dřívějších návštěvách v této oblasti. Několikráte nás žádal o jakoukoliv pomoc pro jeho školu. Jak jsme si sami mohli prověřit, škola je ve velmi zanedbaném stavu a je to jediná základní a střední škola v oblasti. Před třemi lety se studentům a učitelům podařilo společně opravit vnější plášť školy, ale vnitřní prostory zůstaly vzhledem k nedostatku financí nedotčené. Z okolních vesnic přitom školu navštěvuje přes 450 dětí. Škola je pouze chlapecká. Na naši otázku ohledně studia dívek zástupce pana ředitele odpověděl, že proti studiu dívek nic nemají, ale omezené prostory školy a nedostatek personálu neumožňuje, tak jako v ostatních školách, dopolední výuku chlapců a odpolední výuku dívek. Na vysoký počet studentů si pan Shujah musí vystačit s devíti učiteli, kteří učí nepřetržitě v obou směnách. Mezi mnoho dalších problémů, které místní učitelé mají, patří i malé platy. Pedagog za celoměsíční úsilí pobírá v této škole plat 3000 afghání, což v přepočtu na české koruny znamená výplatu zhruba 1 300,- Kč měsíčně. Jak nám sdělil pan ředitel Shujah, problémem však není ani tak samotná výše výplaty, jako spíše její nepravidelnost. Učitelé nám následně potvrdili, že za poslední tři měsíce žádnou výplatu neobdrželi. Na jejich stížnosti provinčnímu ministrovi školství prý nikdo neodpovídá. Podle pana Shujaha každý ředitel školy v Afghánistánu musí být i velice dobrý motivátor, aby své učitele ve škole udržel. Po zhodnocení celkové situace jsme se spolu s kolegy z civilní části a americkými a jordánskými kolegy rozhodli zakoupit pro místní školu 3 velkokapacitní stany spolu s materiální pomocí ve formě rozličných školních potřeb. Obdobně jako v případě školy v Pyarukhel jsme postupovali také v distriktu Kherwar u vybrané školy poblíž distriktního centra Kherwar D.C. Tentokrát jsme za stonožkové peníze a peníze mnoha dalších dárců – farností, škol, obecních a městských úřadů a několika soukromých osob - zakoupili další velkokapacitní stan, který bude sloužit k venkovní výuce více než 250 žáků této vcelku malé afghánské školy. O našem záměru v obou školách jsme samozřejmě předem informovali provinčního ministra školství pana Jafara, který byl za projevený zájem velice vděčný. Pan Jafar zdůraznil, že afghánské školství je teprve na počátku své cesty k soběstačnosti a jakékoliv pomoci koaličních vojsk si nesmírně váží. Zvlášť také poděkoval celé stonožkové rodině a podotkl, že ještě před pár měsíci, když se poprvé o Stonožce dozvěděl, vůbec netušil, že by tato organizace mohla ve spolupráci s českými vojáky přinést zcela konkrétní pomoc do tolika míst a škol v Afghánistánu. K jeho poděkování se velmi rádi připojujeme i my, vojáci 5. kontingentu AČR PRT Lógar. Děkujeme!

24. května 2010
Dnes náš kontingent navštívil náčelník generálního štábu Armády České republiky armádní generál Vlastimil Picek se svým doprovodem. Po oficiálním uvítání velitelem kontingentu plukovníkem Honzákem byla pro pana generála mimo jiné připravena ukázka výstroje a výzbroje, kterou náš kontingent při plnění operačního úkolu zde v Lógaru používá. Součástí byl i doklad činnosti skupiny civilně vojenské spolupráce - CIMIC. Ve stručnosti jsme pana generála seznámili s naší dosavadní činností, se všemi projekty rychlého dopadu (QIP), které jsme realizovali, a samozřejmě i s těmi, které jsou ve fázi přípravy či plánování. Obeznámili jsme ho také se stonožkovými projekty a systémem naší vzájemné spolupráce. Zdůraznili jsme snahu a zapojení ostatních donorů – velkého počtu farních úřadů, škol, městských a obecních úřadů z Moravy a Slezska, kteří dohromady přispěli materiálně i finančně na pomoc lidem ve zdejší provincii. Na závěr svého pobytu na naší základně FOB Shank předal pan generál dopisy a balíčky, které vojákům poslaly jejich rodiny a známí.

19. května 2010
Jakub a Norb se dnes společně letecky vypravili do obce Surchab. S ředitelem místní školy máme navázánu velmi dobrou spolupráci, tak jsme ho a jeho žáky chtěli překvapit a přivézt mu malé dárky. Jelikož kapacita vrtulníku je samozřejmě omezena, kluci nabalili do velkých batohů sešity a psací potřeby, které se podařilo vybrat během sbírky pořádané ještě před výjezdem našeho kontingentu do afghánské mise. Chtěl bych tedy ještě jednou poděkovat velkému počtu farností, škol, firem, ale i soukromým osobám za jejich dary, které zde v Lógaru dělají místním školákům obrovskou radost. A nám, českým vojákům, umožňují ukázat místním obyvatelům přátelskou tvář a více se tak s nimi sblížit. Všichni příslušníci našeho kontingentu také považují věnované dary za projev důvěry a respektu všech donorů k nelehké a zodpovědné práci, kterou zde 5. kontingent dělá. Děkujeme!

15. května 2010
Nejenom práce je to, co naplňuje náš veškerý čas zde v Lógaru. Velice důležitou součástí našeho života zde je i sport. Až do dnešního dne jsme společně s americkými kolegy a kolegyněmi využívali především menší českou a větší americkou posilovnu, které jsou v blízkosti českých B-Hutů (chatky, kde jsou vojáci na základně ubytováni). Pro ty, kteří rádi posilují, přišla dobrá zpráva. Po několika týdnech napětí, očekávání a spekulací byla konečně otevřena nová, velkokapacitní posilovna. Na rozměrech zhruba tenisového hřiště vyrostla zbrusu nová hala, kde každý příchozí návštěvník najde moderní stroje a příjemnou atmosféru. Jaká změna oproti dosavadním zkušenostem, kdy obě posilovny byly často přeplněny a na některé posilovací stroje se stála málem fronta. Pravda, všechny stroje jsou především americké provenience, tudíž systém kladek a táhel často přivádí našince do rozpaků. V prvních dnech jsme tak byli svědky řady úsměvných scének, kdy se cvičenec vůbec snažil přijít na to, jak se k posilovacímu stroji postavit a za co tahat. Oněmi cvičenci jsme samozřejmě byli i my, cvičenci a cvičenky ze skupiny CIMIC. Vše ale na konec dobře dopadlo, jen jsme prostě na chvíli odstoupili od stroje trochu dále, imitovali zatím cvičení jiných svalových partií a mezitím poočku pozorovali, zda se ke stroji posadí osoba obeznámená s její obsluhou. Tímto způsobem jsme na všechno přišli a nyní, při každém příchodu do zdejší posilovny, působíme již naprosto suverénním dojmem.

13. května 2010
Dětský den na Julisce! Průběh oslav 20. výročí vzniku dětského hnutí Stonožka a 10. výročí jeho spolupráce s Armádou České republiky vám nebudu popisovat, neboť většina z vás se tohoto významného dne buď sama účastnila, nebo si alespoň popis událostí již přečetla v jiných článcích. Já se pokusím ve stručnosti popsat význam tohoto dne pro nás, kteří jsme v nynější době příslušníky 5. kontingentu AČR PRT Lógar v Afghánistánu. Velitel mne pověřil, abych náš kontingent během oslav zastupoval a vyřídil celé stonožkové rodině pozdravy z Lógaru. V dopoledních hodinách jsme se s mým nástupcem Mírou setkali s paní Bělou a během našeho mítinku, či spíše malé "bojové porady", jsme probrali a zhodnotili všechny dosavadní stonožkové projekty, které se nám společnými silami zatím podařilo v Lógaru realizovat. Shodli jsme se, že všechny projekty proběhly úspěšně, a nic nám proto nebrání ve snaze pokračovat ve snaze pokračovat v pomoci nejen lógarským dětem a ženám. Paní Běla nám za naši snahu poděkovala, což nás samozřejmě velmi potěšilo. Hlavním úkolem vojenské části PRT je především podporovat civilní část v její rozvojové a rekonstrukční činnosti, ale všichni také vnímáme nutnost naklonit si místní obyvatelstvo na svoji stranu. Podpora místních komunit, žen a dětí je k tom ideální příležitostí. S paní Bělou jsme také probrali naše plány pro blízkou budoucnost. Jak jsem vás již informoval v předešlých částech našeho deníku, do konce naší mise bychom chtěli realizovat projekty, z nichž největší rozsahem bezesporu bude vybavení dvou místních "stonožkových" škol školním materiálem, v součinnosti s Ministerstvem zdravotnictví se pokusíme vybavit dětské koutky ve vybraných lógarských nemocnicích a pro další dvě školy zakoupíme ze stonožkových peněz velkokapacitní stany, které umožní alespoň trošku komfortnější výuku dětí v těchto přeplněných školách. V měsíci červenci jsme se rozhodli zorganizovat v pořadí druhý, minule velice úspěšný, dětský den na naší základně. Tolik k našim nejvýznamnějším projektům pro následující měsíce. Po skončení naší pracovní porady jsme se společně s ostatními hosty přesunuli na stadion Dukly, kde byl krátce před 13.00 hod. zahájen program oslav tohoto významného dne. Už při samotném příchodu na stadion jsem si všiml, že celá stonožková rodina vzala akci "Letadlo plné pastelek, letadlo plné lásky" opravdu vážně, o čemž svědčilo velké množství shromážděných pastelek na konci tohoto dne. Všechny jsme pečlivě naložili a odvezli do posádky v Hranicích, kde budou následně přeloženy do kontejnerů a přepraveny do Lógaru. Další významnou událostí dne bylo předání šeků na 20 tisíc dolarů od stonožkových dětí a 50 tisíc korun českých, které darovalo české velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského 5. kontingentu AČR PRT Lógar. Dovolte mi, abych jménem velitele kontingentu plukovníka gšt. Rudolfa Honzáka poděkoval všem, kteří se podíleli na sbírce a přispěli tak na dobrou věc. Je samozřejmostí, že o všech projektech realizovaných díky vašim penězům budete vždy informováni na stránkách našeho deníku.

11. května 2010

Dnes brzy ráno jsme odlétali společně s vodohospodářskými a stavebními inženýry z civilní části našeho PRT do nejvzdálenějšího distriktu naší provincie – Azry. Smyslem dnešní operace, nazvané „Aquatic resource“, bylo najít v této hornaté části Afghánistánu vodní prameny a pomocí jakýchsi přírodních vodovodů je přivést do blízké nemocnice a nedalekých vesnic. Projekt, o který bylo naše PRT požádáno sub-guvernérem distriktu Azra panem Haiem a obyvateli několika vesnic, je teprve ve své počáteční fázi. Musí se udělat odborná vodohospodářská měření a na jejich základě potom rozhodnout, zda by realizace projektu měla vůbec smysl jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska udržitelnosti celého systému. Zhruba asi po 30 minutovém letu přistály dva americké vrtulníky CH 47 Chinook na předem stanoveném místě ve vyschlém korytě řeky. Naše skupinka, čítající kolem 50 osob, se vypravila na asi 10 kilometrový pochod vzhůru korytem řeky k prvním vodním pramenům. Pro mě a kolegu Pepu to byla první návštěva v tomto odlehlém, ale překrásném místě. Procházeli jsme místy, kde se příroda opravdu dala nazvat panenská. Všude kolem vysoké skály, které byly různě zabarvené. Tam, kde kámen obsahoval vysoké procento mědi, byly skály nádherně zabarvené do červena. Procházeli jsme kolem odlehlých usedlostí, které byly doslova vtesány do kamene. Naše první zastávka byla ve vesnici Reza Kheyl. Okamžitě se kolem nás seběhla skupinka místních dětí. Po chvilce se nám podařilo sehnat staršinu obce a zeptat se ho na pár otázek týkajících se života v jejich obci. Druhá naše skupinka požádala dalšího občana této obce, zda by nám neukázal, kde bychom našli prameny, kvůli nimž jsme do tohoto distriktu zavítali. Staršina souhlasil a vypravil se s částí našich vojáků a s odborníky na vodohospodářství ke zhruba 30 minut vzdáleným pramenům. Ostatním se tak naskytla nečekaná možnost odpočinku. My jsme ji samozřejmě využili k dalším rozhovorům s místními. Všichni byli velice vstřícní a vyjadřovali nám svoji podporu. Zajímali se, z jaké země pocházíme a co je naším cílem. Přesvědčili jsme se tak, že tito lidé, žijící daleko od distriktního centra, nemají zrovna ideální přístup k informacím. Pevná linka v obci samozřejmě neexistuje, sítě mobilních operátorů sem dosah nemají. Nikomu to však, jak se zdá, nevadí. Všichni si zde žijí spokojeným životem. Tvoří jakousi uzavřenou společenskou komunitu. Jediná cesta, která do této obce vede, je právě ono kamenité koryto vyschlé řeky, které je obtížně schůdné pěšky, natož aby se sem dalo vyjet nějakým dopravním prostředkem. Tito lidé nás však překvapovali čím dál tím více. Z dosavadních zkušeností jsme byli zvyklí čelit při jednání s Afghánci spršce požadavků a různých stížností. Afghánské děti se kolem vás většinou sesypou, dotěrně prosí o tužku, o vaše hodinky, o kousek čokolády, o žvýkačku, prostě o cokoliv. O co větší bylo naše překvapení, když během celé naší návštěvy v tomto uzavřeném světě vesnice Reza Kheyl nezazněla jediná žádost, jediná stížnost. Přišlo mi, že se místní na nás dívají jako na nějaké „návštěvníky“ z cizího světa. Děti mlčky sedí ve skupince opodál a upřeně vás sledují i několik minut v kuse. Něco, co mě vždy strašně znervózňovalo. Mluvíte se staršiny obce a periferně vnímáte zraky asi 20 dětí, které vás o nic neprosí, nic po vás nechtějí, jen vás upřeně pozorují. Od místních jsme se dozvěděli, že posledního muže v uniformě, zřejmě afghánského policistu, zde viděli přibližně před 6 měsíci. Koaličního vojáka možná ještě dříve. Pozvolna začínáme nasávat místní atmosféru, začínáme si uvědomovat, že o dnešním dni si budou možná místní lidé, a hlavně zřejmě děti, povídat jako o dni, kdy je navštívila skupina zvláštně vypadajících cizinců – vojáků. Skupinka, která se vypravila s místním obyvatelem hledat zřejmě to nejcennější, co místní mají, vodu, se objevila na obzoru a začíná se pomalu vracet do našeho provizorního odpočinkového tábora.

Tak ještě pár fotek a můžeme vyrazit na další pochod. Opět jsme se seskupili do pochodové formace a vyrážíme. Děti, jako by se ani nechtěly vzdát tohoto nevšedního zážitku, pokračují s námi. Někteří se postupně osmělují a za chůze se pokouší navazovat kontakt s vojáky. Někteří lámanou angličtinou, někteří v místním jazyce. Alespoň cesta příjemněji ubíhá. Takhle navštívíme další dvě vesnice. Průběh je vždy stejný. Poprosíme někoho z místních o pomoc při hledání pramene, jedna skupinka vyráží hledat, druhá se v obci snaží lidem vysvětlit, kdo jsme a co je našim posláním v jejich zemi. Čím více se blížíme k hlavnímu centru distriktu Azře D.C., tím více informací o koaličních silách a o projektech, které se ve prospěch afghánského lidu dělají, lidé mají. Zvolna se začíná blížit čtvrtá hodina odpoledne, tedy čas, kdy nás mají na určeném místě vyzvednou američtí kolegové se dvěma vrtulníky. Jelikož jsme se na jednotlivých zastávkách trošku opozdili, musíme přidat notně do kroku, abychom nezmeškali čas odletu a nemuseli v krajním případě hledat místo pro nocleh ve zdejší přírodě. Z pohledu skauta by to bylo samozřejmě lákavé, ale z pohledu koaličního vojáka v Afghánistánu ne moc radostná představa. Možná hrozící rizika si jistě dovedete představit. Zvýšené tempo pochodu jsme pocítili velice brzy. Myslím, že se oba řadíme mezi aktivní sportovce, ale neprůstřelná vesta, zásobníky, zbraň, přilba a velký batoh na zádech nás oba donutili zamyslet se, zda si pro příště raději nedopřát místo čokolády po dobrém obědě hodinku navíc v posilovně či na běžeckém okruhu. Drsná afgánská příroda prostě nezná žádných kompromisů. Díky zvýšenému úsilí celé pochodující skupiny jsme na místě vyzvednutí byli včas. Za chvíli se na obzoru objevily dva černé vrtulníky a za nějakých pět minut všech 50 osob zmizelo stejně rychle, jako se před několika hodinami v této oblasti objevilo. Informace a data, které jsme během našeho pochodu získali, budou v přístích dnech vyhodnoceny a civilní experti následně rozhodnou, zda má smysl navrhovaný projekt realizovat. O kráse a drsnosti přírody v distriktu Azra se můžete přesvědčit pohledem na přiložené fotografie.

8. května 2010

Sobotní dopoledne jsou obvykle věnována pravidelným měsíčním setkáním se zástupci jednotlivých distriktních ministerstev v hlavním městě provincie Pol-e Alam. Tato sobota nebyla výjimkou. Dnešního jednání se zúčastnil i guvernér provincie Lógar pan Lodin. Jednání se nesla v klidném a přátelském duchu, jednotliví ministři vždy informovali o situaci v jejich resortech a na závěr svých projevů se obraceli na přítomné zástupce koaličních sil ve snaze prodiskutovat případné projekty, které by přispěly k rozvoji všech oblastí života v provincii. Pro naši skupinu bývají tato setkání ideální příležitostí dohodnout si schůzky a prodiskutovat budoucí a probíhající projekty rychlého dopadu (QIP) se zainteresovanými lidmi. Máme je hezky všechny pod jednou střechou a nemusíme tak vyjíždět za každým zvlášť.

6. května 2010

Dnešní dopoledne bylo zasvěceno rituálu otevírání obálek s cenovými nabídkami na vyhlášené projekty civilní částí PRT. Stavebním společnostem, které měly od počátku března asi tři týdny na doručení zpracovaných nabídek na tři PRT projekty, vypršel termín jejich doručení. Jednalo se o projekty na realizaci stavby kontrolního stanoviště pro afghánskou policii v distriktu Charkh, stavbu dvou center na sběr mléka a stavbu márnice pro nemocnici v hlavním městě Lógaru Pol-e Alam. Bedna se všemi nabídkami, která byla po celou dobu umístěna u vjezdové brány na naší základně FOB Shank, byla převezena před zasedací místnost. Společně se zástupci civilní části, Honzou, Klárou, Alenou a Veronikou, jsme utvořili dlouhý řetěz a veškeré nabídky jsme pracně přenesli dovnitř místnosti. Když jsme jednotlivé obálky vytahovali z bedny, občas jsme se podivili, jak se vůbec mohly dostat dovnitř. Velikost otvoru bedny byla v mnohých případech menší než velikost mnoha obálek, které byly povětšinou velice pevné. Inu atraktivita vyhlášených projektů byla pro místní firmy velmi vysoká. Utvořili jsme tři hromady, každou pro vyhlášený projekt. Každou obálku jsme před očima všech zúčastněných otevřeli a veškeré potřebné informace přenesli do počítače. Vznikly tak tři databáze, které budou sloužit civilním expertům PRT k rychlejšímu vyhledávání potřebných dat. Jednou z hlavních podmínek pro účast v soutěži bylo, zda je daná společnost držitelem platné AISA karty (místní licence opravňující firmu podnikat) a zda má účet veden v amerických dolarech. Společnosti splňující tyto podmínky postoupily do dalšího kola, kdy byly jejich nabídky hodnoceny zejména na základě nabídnuté ceny, časového harmonogramu provedení prací, ale i třeba podle toho, zda zaměstnanci společnosti pocházejí z Lógaru. Do veřejné soutěže bylo podáno 125 nabídek, z roho 75 na stavbu dvou center na sběr mléka, 35 na kontrolní stanoviště pro afghánskou policii a 15 na stavbu márnice pro nemocnici v hlavním městě. Všechny tyto informace byly následně vyhodnoceny a byly vybrány vítězné firmy, která budou moci vé době začít s výstavbou.

3. května 2010

Tento týden hostíme na naší základně stáž 6. kontingentu PRT. Členem této výpravy je i náš kolega Mirek, který za nějaký čas převezme zodpovědnost za činnost skupiny CIMIC. Byť je tady Mirek zatím jen přibližně na 14 dní, podařilo se mu svou přítomností rozčeřit stojaté vody našich všedních dní. Nejen že stáž přivezla materiál, kterého si každý mužský člen našeho kontingentu velice cení – české uzeniny, ale přivezli s sebou také informace všeho druhu. Každý se ptá svého následovníka, jaké jsou nejnovější události u nás doma, co kdo řekl nebo neřekl, co kdo udělal nebo neudělal. Výjimku netvořila ani skupina CIMIC a první večer jsme tak strávili se „svým“ stážistou v družném hovoru. Spát se dnes šlo až v pozdních nočních hodinách. Smyslem celé stáže je seznámit naše nástupce s aktuálním vývojem situace v distriktu Lógar a co nejvíce jim tak usnadnit převzetí operačního úkolu a zahájení jejich mise. Mirka jsme samozřejmě seznámili nejen se všemi projekty, které jsme doposud realizovali, ale i s těmi, které plánujeme do konce naší mise připravit. Součástí našeho briefu bylo i představení hnutí Stonožka a formy naší vzájemné spolupráce. Dobrá zpráva je, že Mirkovi se celý nápad se stonožkovými projekty velmi líbil a je připraven v této aktivitě pokračovat. Další detaily se pokusíme doladit společně s paní Bělou během oslav 20. výročí Stonožky a 10. výročí spolupráce Stonožky s Armádou České republiky, kde snad já i Mirek budeme přítomni.