Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

Vítejte na stránkách hnutí
"Na vlastních nohou" - Stonožka

"Děti s láskou - děti za mír"
________________________________________________________

Dnes, 6. března 2026, nás navždy opustila naše milá a drahá přítelkyně,
dlouholetá spolupracovnice, zakladatelka a prezidentka Stonožky
paní

Běla Gran Jensen.

Po dlouhou dobu 35 let byla iniciátorkou mnoha akcí, které měly za cíl prostřednictvím mladých "stonožkových" spolupracovníků a vojáků AČR v zahraničních misích pomoci hlavně dětem nejen z naší vlasti, ale i z válečnými konflikty nebo přírodními katastrofami postižených oblastí světa.

Paní Běla zůstane navždy v myslích všech těch, kteří se s ní a se Stonožkou měli možnost setkat a kteří ji měli rádi.

Čest její památce.

~
Fotografie ze smutečního obřadu si můžete stáhnout kliknutím zde.
Celý soubor obsahuje 29 fotografií a je velký zhruba 19 MB. Proto stahování bude trvat déle.
~

Kondolenci k úmrtí paní Běly zaslal také olomoucký arcibiskup Mons. Josef Nuzík.
Pro zobrazení kondolence klikni zde.
~

Dovolte mi, prosím, krátkou vzpomínku na báječnou paní Bělu Gran Jensen a její (a naše) hnutí Stonožka. Bez Stonožky bychom nebyli tím, čím jsme dnes, a i když už jsme dávno dospělí, navždy budeme stonožkové děti.
Když jsme tehdy kreslili první přáníčka, nikdy by nás nenapadlo, jak moc Stonožka ovlivní naše životy. Paní Jensen byla tak odhodlaná, energická a inspirativní žena, že hlavně díky ní mohlo hnutí pomoci tisícům dětí po celém světě. K sobě měla mnoho učitelů ze škol po celé zemi, mezi nimi byly i naše paní učitelky - Katka a Maruška. A já jsem se svými kamarády moc ráda, že i my jsme svými výtvory a akcemi Stonožce trochu pomohli. Vždy, když paní Běla přišla na nějakou akci, oslovovala nás: "Vy moje stonožkové děti...," případně: “Vy moje zlaté děti.“ Dětmi jsme byli, i když nám už dávno je -cet a ne -náct.
Všechny stonožkové zážitky by vydaly na knihu, tak alespoň zmíním ty nej… Nakreslili jsme hrozně moc přáníček - a jaký byl náš údiv, když jedna z nás obdržela z Norska červený rolák a teplé ponožky, aby v té daleké České republice nemrzla. Nakreslíte přáníčko, nevíte, ke komu se dostane, a přijde vám teplá výbava (ty ponožky má kamarádka dodnes).
Potkali jsme neuvěřitelné množství osobností politického, společenského, kulturního a sportovního života. Náš největší strach většinou byl neudělat nějaké faux pas, přeci jen květinu za všechny stonožkové děti nepředáváte náčeníkovi Generálního štábu AČR každý den. Nelovili jsme celebrity, lovili jsme zážitky. Nemohu ani popsat nadšení další kamarádky, když na stonožkové akci pozdravila pana Marka Ebena a on ji pozdravil nazpátek.
Paní Běla také vymyslela (a my věděli, že co paní Běla vymyslí, to se také podaří) vánoční charitativní koncerty jako poděkování pro děti, co celý rok Stonožce pomáhaly. Děti dostávaly dárečky od sponzorů, jenže ty dárkové tašky musel někdo naplnit… stovky dárkových tašek… Naše třída naběhla do Lucerny, nasadila "uniformy" (například slušivé pestrobarevné rádiovky) a několik let po sobě trávila předvánoční den v dárkové manufaktuře, kdy jsme se povzbuzovali hesly jako "nekecáme, makáme". Má "chvíle slávy" ovšem přišla, když Stonožka slavila 18 let a já jsem měla vystoupit jako zástupce stonožkových dětí v Lucerně na pódiu. Hrozně jsem se třásla, přede mnou a za mnou šly samé významné osobnosti…, jenže kdo znal paní Bělu, věděl, že odmítnout prostě nelze. Koncert se pak vysílal v televizi kolem poledne na Štědrý den. Na stonožkové koncerty jsme utíkali i z vysokoškolských přednášek, protože tradice je prostě tradice.
Díky Stonožce a výměnným pobytům jsme poznali svět. Přispívali jsme do stonožkových knih, aťť texty nebo obrázky, a vždy jsme byli pyšní, když jsme objevili svůj výtvor. Organizovali jsme různé sbírky.
Paní Běla vždy říkala, že dobro přitahuje dobro, a my se snažili toho dobra přitáhnout co nejvíce. Její myšlenka na spojení dětí a armády možná přišla někomu na začátku moc divoká, ale nakonec se ukázala velice efektivní. Pro propagaci armády toho paní Jensen udělala nesmírně mnoho. Stonožka nás naučila pomáhat. Životem nás navždy provází slova paní Jensen, že "pomoc je privilegium" a že "můžeme změnit to, co se děje, záleží jen na nás“.
Paní Bělo, děkujeme. Děkujeme za to, co jsme se mohli naučit, a za to, co jsme mohli zažít.

Jana Kovalčíková, bývalá žákyně ZŠ Kladská s přispěním dalších stonožkových dětí

~

Celý den se mi vybavují nejrůznější zážitky a scénáře za téměř 22 let (leč posledních několik let neaktivních), kdy jsem byla součástí humanitární organizace jakožto "stonožkové dítě". Nic z toho by se nestalo nebýt této ženy, paní Běly Gran Jensen.
Hodiny a hodiny malování vánočních přáníček, z jejichž výtěžku se nakupovaly sanitky, školní potřeby a jiné potřebné věci pro děti v Kosovu, Íráku, Afghanistánu, ale i v Česku. Adopce na dálku HIV pozitivní holčičky jménem May z Merci Centra v Thajsku.
Vybavilo se mi, kdy jsem (za následné pomoci kamarádů a spolužáků) vymyslela Benefici pro Stonožku, kterou poté opakovaně přebírali deváťáci z naší školy více než 10 let. Toto byla první věc, kterou jsem slíbila a opravdu dotáhla do konce a neměla ji jen "na hubě".
Dvakrát jsem se díky Tobě (a samozřejmě mým rodičům) dostala do Norska a strávila tam půl léta.
S kolika známými osobnostmi jsem měla díky Tobě tu čest - Věra Čáslavská, Pepa a Karel Vágnerovi, kardinál Dominik Duka, generálové AČR J. Prokš, P. Štefka, J. Šíba, P. Milčický a současný pan prezident P. Pavel, Ryan Malcolm, Vojta Kotek, Marek Eben, operní pěvec Adam Plachetka, spousta dalších zpěváků a zpěvaček, skvělý a jedinečný norský hudební skladatel Arne Bendiksen…
Kývla jsem, že tě doprovodím do České televize a nakonec jsi mě vtáhla do vysílání (to byla málem má smrt v přímém přenosu).
… Letecké dny AČR, vítání armádních kontingentů po misích, akademie a benefice různých škol, Vánoční mše v katedrále sv. Víta, události v Arcibiskupském paláci v Praze, vystoupení naší streetdance skupiny na stadionu Dukly Praha… a mnoho mnoho dalšího…
Nejšílenější a zároveň nejsmutnější je, že jsi tento svět opustila přesně v den mých 33. narozenin.

Odpočívej v pokoji, Bělinko. Tvé "Aa, saa flink" a "Herregud" mi bude znít v hlavě dál.

Kristýna Krulich, kdysi Dufková

_______________________________________________________


Vážení a milí kamarádi a přátelé Stonožky,

s velkou lítostí Vám sdělujeme, že po 35 letech bude

během roku 2026 ukončena činnost a existence
hnutí Na vlastních nohou - Stonožka.

Nepořádejte již, prosím, jménem Stonožky žádné akce a na konto hnutí neposílejte žádné finanční prostředky. Na webových stránkách nebudeme uveřejňovat žádné Vaše nové příspěvky, pouze zprávy, které se budou týkat ukončení činnosti hnutí.

Srdečně děkujeme za Vaše fantastické úsilí a nezištnou pomoc, kterou jste věnovali především dětem a všem těm, kteří to ve světě i u nás potřebovali. Moc bychom si přáli, abyste si uchovali krásné vzpomínky na všechny akce a setkání, které jste se Stonožkou během těch nádherných 36 let zažili.
_______________________________________________________

Poděkování pani Běle

Dovolte mi touto cestou poděkovat naší paní Běle Jensen, prezidentce hnutí, za její práci. S hnutím "Na vlastních nohou" spolupracuji téměř od samého počátku jeho existence - přes 35 let. Paní Běla věnovala značnou část své životní energie dobročinným aktivitám zaměřeným nejen na pomoc dětem potřebujícím pomoci, ale souběžně se zasloužila i o to, že samotné děti se učily pomáhat druhým, vcítit se do situace těch, kteří neměli v životě tolik štěstí. Svým rozhodným přístupem, empatií a sílou nevzdat nic bez boje dokázala dobročinností "nakazit" i své okolí a spolupracovníky. I ten nejsmělejší nápad dokázala přeměnit v realitu. Vždy věděla, kam jít a koho přesvědčit. Sama jsem byla několikrát svědkem, kdy dokázala na svou stranu strhnout i opačně smýšlející jedince. Běle málokdo dokázal do očí říci své "Ne".

Takže, naše paní Bělo: Děkuji za krásné roky naplněné smysluplnou prací. Děkuji i celému stonožkovému pracovnímu týmu. Děkuji za své žáky, se kterými jsme se účastnili našich vzájemných setkání v Lucerně, na Julisce, či v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, či přímo na koncertě na zámku v Jindřichově Hradci.

Stonožka sice končí svou činnost, my však budeme ve svých aktivitách pracovat nadále, neboť by nám bez nich bylo smutno.

S přáním štěstí a zdraví všem příznivcům "Stonožky"

Mgr. Lenka Hrubá, ZŠ Štítného 121, Jindřichův Hradec

_______________________________________________________

Vážená paní prezidentko, paní Bělo Jensen, milí přátelé,

srdečně Vás všechny zdravím a dovolte, abych se i já připojil k poděkování naší paní prezidentce Běle Jensen za to, že jsme mohli pracovat pro hnutí Stonožka a to od samého počátku. Co může být krásnějšího a výchovnějšího, než když děti pomáhají dětem. Všechny akce, projekty, zážitky byly úžasné a zanechaly v nás a hlavně v dětech nesmazatelnou stopu. Poznali jsme mnoho báječných lidí, pro které nic nebylo nemožné a vždy byli ochotni vyjít vstříc a pomoci. Nebudu vypisovat všechny akce, bylo by jich mnoho, ale přece jen. Vzpomínám na návštěvu našich dětí v norském městečku Aal, kde děti odehrály pohádku v norštině, vystoupení pěveckého sboru v Rudolfinu, na norské ambasádě, na Vítkově při vyznamenávání vojáků, Den s armádou ve Spáleném Poříčí a další a další. Jarmarky pro Stonožku, kde děti vyráběly dárky a získané peníze věnovaly na konto Stonožky pro méně šťastné kamarády a kamarádky u nás i ve světě. Jsem rád, když potkám bývalé žáky a žákyně, rodiče a společně vzpomínáme na tyto krásné zážitky.

Stonožka sice končí svou činnost, ale naše děti budou pokračovat dál, protože jsou to Stonožkové děti.

Přeji všem v dalších letech hodně zdraví, štěstí a splnění všech přání.

Mgr. Jiří Šeffl, bývalý ředitel ZŠ a MŠ Spálené Poříčí

_______________________________________________________

Poděkování za krásných 35 let se Stonožkou

Hnutí "Na vlastních nohou - Stonožka" sice končí svou činnost, ale v historii ZŠ Dukelská zanechává nesmazatelnou stopu. V paměti nám navždy zůstane malování vánočních přáníček, která pomáhala dětem ve válkou zasažených oblastech, pořádání školních jarmarků, úžasná spolupráce s našimi vojáky či sváteční setkání v pražské katedrále. Nezapomeneme na dny, kdy se naše chodby plnily stonožkovým nadšením, ani na dojemnou atmosféru všech koncertů našich dětských sborů.

Naše největší poděkování patří paní Běle Jensen.

Milá paní Bělo, děkujeme Vám za Vaši neuvěřitelnou energii, laskavost a nezlomnou víru, že svět může být lepším místem. Pro nás i naše žáky jste byla a vždy budete obrovskou inspirací. Děkujeme, že jste nám otevřela dveře k projektům, které měly skutečný smysl, Ukázala jste nám, jak obrovskou sílu má myšlenka, kdy děti pomáhají dětem.
Stonožka sice končí, ale to nejdůležitější v nás zůstává. Díky Vám, paní Bělo, jsme se naučili stát na vlastních nohou a brát pomoc druhým jako přirozenou součást života naší školy.

Děkujeme za vše!

Mgr. Rudolf Prušák, ředitel ZŠ Dukelská, Strakonice

_______________________________________________________

Vážená paní Bělo Jensen,

děkujeme Vám za všechny naše žáky, kteří v průběhu těch 36 let se měli možnost zapojit do stonožkových akcí. Už samo heslo "Děti dětem" nám ukazovalo, že pomáhat může opravdu každý. Dokázala jste probudit a povzbudit nejen stonožkové děti, ale i nás, jejich učitele. Na setkáních při Stonožkových koncertech, mších v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, Dni s armádou ve Spáleném Poříčí a všech dalších akcích, jsme si vždy uvědomili, jak moc platí úvodní slova Stonožkové hymny - Nikdy nejsi sám.

Díky Vám a Stonožce jsme se naučili nejen pomáhat, ale i si věřit, že to dokážeme. Za ty roky toho Stonožka dokázala opravdu hodně a my v pomoci druhým budeme pokračovat.

Děkujeme, paní Bělo, za všechno, co jste nás naučila a že jste nám ukázala cestu.

Přejeme Vám hodně zdraví a spokojenosti do dalších let

Mgr. Ivana Šťastná a Mgr. Soňa Pavelková, 15.ZŠ Plzeň