Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

Zdravíme z Lógaru všechny stonožkové kamarády.

Na úvod nás (a zejména sebe) chci trochu omluvit, že o sobě dáváme prostřednictvím stonožkového deníku vědět až teď. Jelikož se jedná již o celkově sedmý stonožkový deník, chtěli jsme přijít s nějakou originální myšlenkou, jak jej povedeme. Čas postupně plynul a nakonec jsme zjistili, že nic nového asi nevymyslíme.
Chceme vám nyní zpětně popsat, jak plynul v Lógaru v uplynulých měsících čas a co se nám, samozřejmě i za přispění Stonožky (tedy vás všech), podařilo udělat. V tomto ohledu musím říci, že takový způsob psaní je nám blízký, protože se trošinku podobá vojenským hlášením. Doufáme však, že způsob je pouhá a jediná podobnost, protože nevíme, jestli by vás bavilo číst vojenská hlášení.
Než se do toho souhrnu pustíme, tak vám chci představit svůj tým, bez kterého bych samozřejmě nemohl udělat vůbec nic. Já se jmenuji Pepa Daňhel a myslím, že pokud někteří zás zavzpomínáte na jaro loňského roku, tak jsem možná navštívil právě vaši školu s besedou o Afghánistánu. Dále je tu se mnou Jakub a Petra, které znáte ze stonožkového deníku 5. kontingentu, který pro vás neopakovatelně sepsal Lukáš Kubiček. Myslím, že rovněž Kubu si spousta z vás vybaví při vzpomínce na loňské přednáškové turné. Dále tu máme Martinu a Boba. Bob je zde taky podruhé, protože byl členem 1. kontingentu. Pro jedinou Martinu se jedná o její první nasazení na území Afghánistánu, ale musím říci, že tento drobný počáteční handicap okamžitě dohnala svým vysokým pracovním tempem.
Jak vidíte, máme v týmu dvě děvčata, což nám skýtá výbornou příležitost podporovat ve větší míře místní ženy, které, jak si možná vzpomenete z našich přednášek, mají úplně jiné podmínky pro život, než mají ženy u nás v Evropě.

A jak je již naším zvykem, budeme zprávy uvádět časově nazpět. Vzhůru tedy do našeho zápisníku!

__________________________________________________________________

leden 2013
Měsíc leden byl stále plný slunce a spíše než zimní měsíc jsme na území Afghánistánu začali vnímat příchod jara. Letošní zima o sobě nedala příliš vědět a sněhu a chladných dní si užijeme asi až po příletu domů. S rodinou se již přivítal první člen naší skupiny - Kuba a zanedlouho opustíme toto hornaté prostředí i my ostatní.
Nicméně i první měsíc roku 2013 jsme strávili v plném pracovním nasazení. Podařilo se nám ukončit další důležité projekty.
Prvním z nich bylo předání nezanedbatelného množství školních potřeb na provinční odbor školství v Pul-e Alam. Jednalo se o nejrůznější učebnice, psací potřeby, pomůcky pro zeměpisné a matematické obory, magnetické tabule s příslušenstvím a další. Ředitel provinčního odboru školství, pan Stanikzai, s díky převzal všechny tyto školní potřeby a pomůcky se slovy, že díky nám bude moct materiálně podpořit hned několik škol v různých distriktech a zároveň slíbil, že se osobně postará o to, aby se tato pomoc od českého provinčního rekonstrukčního týmu dostala hlavně dětem v nejchudších školách, které se nacházejí v okrajových, často zapomenutých částech provincie Lógar.
Dalším ukončeným projektem byla pomoc provinční nemocnici, o které jsme vám psali již v dřívějších článcích. Po několika návštěvách této nemocnice jsme zjistili, že podpora, hlavně materiální, je tady velmi potřeba, protože nemocnice nemá na vybavení dostatek prostředků. Proto jsme se vydali za pacienty a lékaři ještě jednou a přivezli jsme jim velké množství nejrůznějšího zdravotního materiálu, který, jak nás ředitel nemocnice ujistil, zkvalitní péči o nemocné pacienty, včetně těch nejmenších.
Třetím projektem byla podpora náborové kampaně vojáků do řad Afghánské národní armády a policie. Ozbrojené složky jsou na tomto území velmi důležitou, dokonce přímo nepostradatelnou složkou. A proto jsme veliteli rekrutačního střediska, tedy místa, kde nábor probíhá, přivezli velké množství učebnic a dalších pomůcek, které budoucí vojáci během své přípravy na nelehké povolání jistě využijí.
Dále jsme mohli předat (díky daru od Ministerstva obrany ČR) kontejner plný ubytovacího, stavebního a studijního materiálu a mnoha jiných důležitých potřeb bezpečnostním složkám v Pul-e Alam, které se rovněž významným způsobem podílejí na správném chodu této části země. Darovali jsme psací stoly, skříně, postele, police, deky, ložní prádlo, ale také retardéry pro bezpečnější provoz na místních komunikacích, učebnice pro studenty a další potřebný materiál.
Posledním projektem naší skupiny byla pomoc základně Solthan Kheyl v sousedící provincii Wardak, o které jsme se vám již také dříve zmínili. Šlo o nakoupení materiálu na zřízení vodovodní přípojky pro budovu velitelství Afghánské národní armády. Samotná přípojka bude postavena našimi kolegy ve Wardaku spolu s místními afghánskými vojáky jakmile půda na zdejší základně rozmrzne a usnadní se tak výkopové práce vojáků.

Zasíláme vám také slíbené fotografie našeho největšího projektu ve Wardaku - jídelny, které jsme vám slíbili v minulém článku.

Tímto se s vámi, naši milí a věrní čtenáři Stonožkového deníku, loučíme a věříme, že jste spolu s námi zažívali radost z dobře odvedené práce - z poomoci místním lidem, kteří mají často velmi nelehký život. A protože končí i činnost provinčního rekonstrukčního týmu zde vógaru, končí i Stonožkový deník, který jsme spolu s našimi předchůdci psali. Zažíváme zvláštní pocit, protože něco, co jsme dělali pravidelně a rádi, končí, ale o to více se těšíme, že se s některými z vás možná již brzy setkáme během našich návštěv Stonožkových škol, při kterých se s vámi moc rádi podělíme o naše zážitky a poznání, které jsme v Afghánistánu získali.
Děkujeme Stonožce, že jsme díky ní mohli realizovat desítky projektů, které pomohly afghánským ženám, mužům, dětem, rodinám, školám a mnoha dalším.

prosinec 2012
Měsíc prosinec byl v Afghánistánu po většinu dní slunečný s oblohou bez mráčků. Ale dva nebo tři prosincové dny jsme i my konečně po roce měli možnost vidět zataženou oblohu, ze které se sypal sníh. Nálada začala být pomalu vánoční i tady, ale naše skupina neustávala v práci a dokončila další důležité projekty.
Jedním z projektů, který jsme mohli realizovat díky Stonožce, bylo dodání zdravotnického materiálu na dětské oddělení provinční nemocnice v Pul-e Alam. Tento projekt měla na starosti od počátečních jednání Peťa. Když nám ukázala fotografie, které pořídila během první návštěvy dětského oddělení, shodli jsme se na tom, že místní děti naši pomoc v podobě nákupu materiálu nezbytně potřebují. Po nelehkých a často velmi dlouhých jednáních s lékaři z provinční nemocnice se podařilo vytvořit seznam nejpotřebnějšího zdravotnického materiálu, přístrojů a pomůcek, které jsme obstarali také z peněz od Stonožky. Abyste měli, naši milí čtenáři, představu, co konkrétně teď lékaři pracující na dětském oddělení využívají, nakoupili jsme deky pro novorozené děti, inhalátory, odsávací přístroj a přebalovací stoly pro nejmenší. Z jiných finančních prostředků se podařilo pořídit například inkubátor, různé přístroje na vybavení biochemické laboratoře a další důležité přístroje a pomůcky. S tím, co je pro dětské oddělení nemocnice nezbytné, nám radami samozřejmě pomáhali naši čeští vojenští lékaři, kterým patří náš velký dík.

Jednoznačně největším a nejsložitějším projektem byla oprava jídelny Afghánské národní armády na základně Solthan Kheyl v sousední provincii Wardak. Ve Wardaku spolu s afghánskými vojáky působí český poradní výcvikový tým, který pomáhá afghánským vojákům zlepšit jejich vojenské dovednosti. Celý projekt jsme realizovali společnými silami s našimi kolegy z Wardaku. Projekt vymyslel a od začátku vedl náčelník Pepa. Pravidelně vzdušnou cestou létal na jednání a kontroly výstavby nové budovy jídelny, která nahradila vyhořelou stavbu. Projekt probíhal od září do prosince roku 2012. Jsme rádi, že se nám rekonstrukci podařilo dokončit ve stanoveném termínu a nyní už pouze vybíráme termín slavnostního otevření jídelny. Jaký byl stav jídelny před rekonstrukcí a v jejím průběhu si můžete prohlédnout na přiložených fotografiích. Finální stav budovy vám představíme po jejím slavnostním otevření v následujícím příspěvku do stonožkového deníku.

Dalším projektem na této základně ve Wardaku bylo nakoupení materiálu na opravu budovy velitelství Afghánské národní armády (ANA). Jednalo se o nákup elektromateriálu a interiérové barvy za účelem zlepšení pracovních podmínek v budově velitelství ANA.
Třetí projekt, který jsme zrealizovali na základně Solthan Kheyl, bylo pořízení elektromateriálu a linolea na zařízení budovy ošetřovny pro příslušníky Afghánské národní armády. Zřízením jejich samostatné ošetřovny došlo ke zlepšení pracovních podmínek pro zdravotníky, kteří se starají o nemocné nebo raněné vojáky ANA. I tyto projekty ve Wardaku se podařilo přivést ke zdárnému konci díky Pepově píli a trpělivosti.
Jedním z dalších projektů, kterým jsme mohli pomoci, byla podpora kriketového klubu "SHAHI" v obci Pol-e Qandahari v distriktu Mohammad Agha. Místnímu klubu chyběly základní pomůcky nezbytné pro tento pro Afghánistán velmi populární a rozšiřující se sport. Nakoupili jsme kriketové pálky, helmy, míčky, chrániče, rukavice a pro samotné hráče kriketové boty a sportovní trička. Ismatullah, mladý student, který vede místní kriketový klub, přebíral dary s velkým vděkem a se slovy, že nebýt českého PRT, tyhle věci by se mu nikdy nepodařilo pro své hráče pořídit.

Dalším (v prosinci zakončeným) projektem jsme pomohli zvýšit bezpečnost v okolí kontrolního bodu Chinarey, o kterém jsme vám psali v minulém článku. Za přítomnosti místních vojáků, kteří střeží tohle významné místo, jsme položili na komunikaci v okolí kontrolního bodu retardéry, které poslouží ke zpomalení projíždějících vozidel, a tím ke zvýšení bezpečnosti kontrolního bodu a samotných vojáků. Rovněž jsme místním vojákům předali zdravotnický materiál a mazací oleje, kterých mají, jak jsme zjistili během minulé návštěvy, stále velký nedostatek.

Posledním prosincovým projektem, který jsme za účasti desítek nadšených dětských tváří ukončili, byla podpora chlapecké školy v Pul-e Alam. Při minulé návštěvě nás pan ředitel, vzhledem ke zvyšujícímu se počtu studentů, kteří školu navštěvují, požádal o jakýkoli školní a sportovní materiál pro výuku svých dětí. Díky Stonožce jsme mohli místním žákům a studentům, z nichž je spousta nemajetných sirotků, darovat několik míčů na fotbal, basketbal, volejbal, soft-tenis a dále velké množství sešitů, papírů, pastelek a dalších psacích potřeb. Měsíc prosinec byl pro některé z nás zároveň posledním ukončeným měsícem na území Afghánistánu, jelikož část z našeho týmu se s Lógarem v průběhu měsíce ledna rozloučí. Ale s prací nepolevujeme a už brzy vám sdělíme, co se nám na závěr naší mise ještě podařilo uskutečnit a komu jsme mohli udělat radost.

listopad 2012
Měsíc listopad na území Afghánistánu se příliš nepodobal listopadu, na který jsme zvyklí v naší republice. U vás zima, jak se říká, zaťukala na dveře, ochladilo se, listí na stromech se zbarvilo pestrými odstíny a opadalo. Oproti tomu tady bylo blížící se konec roku poznat spíše ve večerních hodinách, kdy se vzduch znatelně ochladil.
Naše skupina ve slunečném a stále teplem oplývajícím Lógaru dokončila v předposledním měsíci roku další důležité projekty. Jednalo se o ukončení projektu "Matematická olympiáda" pro studenty posledních ročníků středních škol z několika distriktů provincie Lógar. Tři vítězné školy, jejichž studenti dosáhli nejlepších výsledků, obdržely praktické ceny. Ředitelé nejlepších škol převzali od náčelníka Pepy hodnotné pomůcky do fyziky, biologie, chemie a matematiky. Pokud by někoho z vás, naši milí čtenáři stonožkového deníku, zajímalo, o které pomůcky konkrétně šlo, byly to solární soupravy na zřízení fyzikální elektrotechnické laboratoře, mikroskopy pro výuku biologie, přístroje pro chemické pokusy a kompletní matematické sady. Spolu s řediteli třech nejlepších škol se předání cen pro školy zúčastnili i tři nejlepší studenti z provincie. Jak nám studenti s nadšením v očích řekli, už se moc těší, až budou moci své výhry vyzkoušet během
vyučovacích hodin. Dále jsme se studentů zeptali, co by chtěli po dokončení střední školy dělat. Všichni chtějí pokračovat ve studiu na univerzitě. Najib nám řekl, že chce být právník, Abdul nám odpověděl, že chce být lékař a Wazir nám sdělil, že by chtěl studovat techniku v Kábulu se zaměřením na elektrotechniku. Tyto odpovědi nám udělaly velikou radost, protože se nám potvrdilo, že jsme, díky zorganizování matematické olympiády, mohli odměnit studenty, kteří si podporu skutečně a právem zaslouží. O významu této soutěže svědčil fakt, že se na vyhlášení výsledků dostavili rovněž zástupci místních nezávislých médií.

Dále byl slavnostním závěrečným ceremoniálem ukončen zemědělský kurz pro chudé ženy, jehož patronkou byla Marťa. Kurz na podporu 15 nemajetných žen z vesnice Kolangar byl plánován tak, aby tyto ženy získaly potřebné informace k drobnému chovu slepic. Bylo nutné je naučit, jak se o slepice starat, jak je rozmnožovat a jak pečovat o kuřata. Dále ženy zjistily, jak správně podávat krmení spolu s vitamíny a jak předcházet chorobám u slepic a kuřat. Přednášek pro ženy se s nadšením ujala paní Rona, učitelka z dívčí školy v Kolangaru,která zvolila jako výukový materiál převážně obrázkové brožury, protože žádná z žen neuměla číst ani psát. V posledních hodinách kurzu bylo ženám vysvětleno, jak počítat nezbytné náklady na provoz chovu, kolik musí odkládat peněz na krmivo a vitamíny, kolik vajec mohou prodat nebo vyměnit. Na závěr kurzu jsme nechali na pozemku každé z žen postavit kurník, který byl vybaven krmítky a pítky a jednotlivým ženám jsme nakoupili sedmnáct slepic a jednoho kohouta. Na slavnostním ukončení kurzu, které zorganizovaly Peťa s Marťou, byly ženám předány certifikáty a drobné dárky pro ně a jejich děti, které se ceremoniálu také zúčastnily.

Dalším v listopadu zakončeným projektem bylo opevnění kontrolního bodu Chinarey, který se nachází v jednom z lógarských okresů. Tento kontrolní bod pro místní vojáky postavili naši kolegové z civilního týmu. My jsme nechali nakoupit, sestavit a naplnit ochranné valy, které zvýší odolnost tohoto místa proti případným útokům. Za naši skupinu měl tento projekt od samého začátku na svých bedrech Bob. Před zahájením projektu neměli vojáci dobré podmínky k vykonávání své důležité práce. V průběhu jednoho měsíce intenzivní práce se nám podařilo zajistit, že se tyto podmínky hodně vylepšily a významným způsobem se zvýšila ochrana místních vojáků.

Velkou radost, co se týče dalšího projektu, nám udělala paní Safia, která je trenérkou "stonožkového" kurzu čtení a psaní pro ženy z Mohammad Agha. Protože byly ženy – kurzistky velmi šikovné, podařilo se jí původní kurz ukončit v dřívějším termínu a ušetřit tak peníze na provedení základního kurzu čtení a psaní pro ženy z vedlejší vesnice Sefidsang. I zdejší ženy byly a jsou velmi snaživé a pilné v učení, a proto jsme jim rádi věnovali psací potřeby, které jistě využijí jednak v rámci probíhajícího kurzu a pak také v pozdějším sebevzdělávání a zdokonalování se ve znalosti čtení a psaní.
Dalším projektem byla materiální podpora výcviku místních policistů. Výcvik, teoretický i praktický, probíhal na naší základně v Lógaru pod dohledem našich vojenských policistů. Na závěrečném ceremoniálu, který probíhal za účasti významných osobností provinční vlády, byli všichni budoucí policisté odměněni za aktivní přístup drobnými dárky. Nejlepším studentům kurzu jsme navíc darovali tašky, psací potřeby a zdravotní materiál, tedy věci, které jim pomohou v nelehkých začátcích jejich policejní kariéry. Jak se můžete sami přesvědčit z přiložených fotografií, radost absolventů kurzu byla nefalšovaná a upřímná. Všichni na skupině jsme se shodli, že i v listopadu díky zrealizovaným projektům, jsme zažili přesně ty momenty, které máme na naší práci nejraději. Udělat radost a hlavně pomoci. Snad se nám podařilo se o naši radost podělit i s vámi a už teď se těšíme, až se vám brzy znovu ozveme s dalšími zprávami ze zatím stále sluncem zalité afghánské krajiny.

říjen 2012
V měsíci říjnu se všichni členové našeho týmu pilně činili. Zorganizovali jsme opět i díky Stonožce matematickou olympiádu pro studenty posledních ročníků středních škol. Soutěž probíhala pro studenty 22 středních škol v provincii Lógar. Odměnou pro 66 nejlepších byly aktovky, kalkulačky, rýsovací sady a zejména nové učebnice, které studentům umožní lepší přípravu k přijímacímu řízení na univerzitu. K hlášení výsledků a předání cen se za studenty vydal přímo velitel PRT a za „cimikáře“ mu dělal doprovod Pepa. Ceny studentům předal velitel PRT společně s novým ředitelem provinčního odboru školství, panem Akbarem Stanikzaiem. Vyhlášení výsledků se kromě studentů zúčastnili také ředitelé jednotlivých středních škol. Z rozhovorů s nimi jsme zjistili, že jsme první, kdo v Lógaru podobnou soutěž organizoval (kromě předešlých malířských soutěží). Dovolíme si tvrdit, že byli přímo nadšeni, protože (dle jejich názoru) podobné soutěže studenty silně motivují k dalšímu vzdělávání. A vzdělání je, zase podle našeho názoru, jedinou možností pro budoucnost Afghánistánu. Po vyhlášení výsledků a předání cen se všichni studenti odebrali k provinčnímu matematickému klání. Na základě jeho výsledků vybavíme 3 nejlepší školy z provincie učebními pomůckami pro učitele vyučující přírodovědné předměty. Dalším zajímavým projektem byla podpora chlapecké školy v Pul-e Alam. Z rozhovoru s panem ředitelem Marťa zjistila, že do této školy chodí i spousta sirotků z okolí. Děti byly po celou dobu naší návštěvy přímo vzorné a s vděkem přijímaly dárky, které jsme mohli i díky Stonožce nakoupit. Jednalo se o školní a sportovní potřeby, které, jak nás pan ředitel ujistil, velmi zkvalitní výuku dětí v této škole.
V říjnu jsme se vypravili na Ministerstvo informací, kam jsme přivezli 5 kusů matrací. Tyto matrace jsou určeny příslušníkům strážní služby, která, jak již samotný název napovídá, se stará o bezpečnost na tomto úřadu. Všichni víme, že aby člověk dělal práci dobře, musí být odpočatý a tak jsme se tady jednohlasně shodli, že díky našim matracím budou strážníci na ministerstvu plní energie k plnění svých náročných „hlídacích“ úkolů.
Ke konci tohoto měsíce se naši kluci podívali také do místního rádia, kde probíhá už nějaký čas telefonická soutěž pro děti. Jejich úkolem je odpovídat na často nelehké dotazy rozhlasového moderátora. Děti, které se dovolají nejrychleji a správně zodpoví otázku, dostanou ceny, kterými naše skupina rádio pravidelně zásobuje. A proto i tato návštěva rádia byla spojena s dodávkou dalších drobných dárečků pro bystré dětské posluchače.

Další články o naší činnosti si můžete rovněž přečíst na armádním serveru - klikni zde.

Než se vám ozveme s dalším „vojenským hlášením“, chtěli bychom poblahopřát paní Běle k vítězství v anketě "Zahraniční Čech roku 2012", pořádané Českým rozhlasem a Českou televizí. Zároveň vám přejeme krásné prožití mše svaté pro Stonožku v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, které se bohužel letos nemůžeme zúčastnit. Můžete nám věřit, že alespoň na dálku budeme s vámi.

září 2012
Také měsíc září se ještě nesl v duchu vyjednávání o budoucích projektech a hledali jsme další způsoby, jakými bychom mohli pomoci místním lidem. Provedli jsme opět celou řadu jednání - tentokráte již s konkrétnějšími závěry, jejichž plody jsme začali sklízet později v měsíci říjnu v podobě úspěšně dokončených projektů. Celý tento proces hledání vhodných projektů je, jak si možná vzpomínáte z našich přednášek, poměrně zdlouhavý. Nejde jen o to něco domluvit, to je v podstatě jen pomyslnou třešínkou na dortu. Každému našemu výjezdu samozřejmě předchází precizní plánovaní a zohlednění všech možných rizik, ke kterým cestou k jednání či k projektu může dojít.
V měsíci září naše skupina zahájila zemědělský projekt pro chudé ženy v distriktu Pul-e Alam. Těmto ženám byla zaplacena výuka pod dohledem zkušeného trenéra, jak se starat o slepice, čím je krmit, jak je rozmnožovat, jak poznat, jsou-li slepice nemocné. Součástí kurzu nebyly jen tyto chovatelské dovednosti, ale rovněž zaškolení žen v ekonomických zákonitostech udržitelnosti chovu. Doufáme, že zařazení těchto osnov pomůže ženám k budoucímu rozšiřování jejich malých slepičích farem a tím k zvyšování přijmů jejich rodin. Po ukončení kurzu budou na jejich pozemcích postaveny kurníky. A co by to bylo za kurníky bez slepic? Proto na konci projektu nakoupíme slepice a kohouty, aby si mohly tyto chudé ženy zřídit malou slepičí farmu a mít z ní užitek.
Ve stejném měsíci jsme také ocenili studentky „stonožkového“ kurzu čtení a psaní za jejich vynikající pokroky a výsledky. Ženy dostaly psací potřeby – propisky a bloky a tento dárek byl pro ně velkou motivací k dalšímu zlepšování svých výkonů ve čtení a psaní.
V průběhu září jsme všichni prožili nevšední zážitek, protože nás v Lógaru navštívili herci Ondra Vetchý a Ondra Malý, kteří zde s malým filmovým štábem natáčeli dotáčku připravovaného filmu Všiváci. Měli jsme možnost si s oběma herci popovídat a sdělit jim, co tady děláme. Dokonce jsme měli tu čest, pomoct připravit filmařům natáčení jedné scény, která zachycovala návštěvu vojáků v místní škole.

srpen 2012
V tomto měsíci jsme již naplno převzali úkoly od našich kolegů, kteří se rozloučili s afghánskou krajinou a průběžně odcestovali domů ke svým blízkým.
Jak jste si již dříve mohli přečíst v našem deníku, převzali jsme od našich předchůdců projekty - a to konkrétně kurz čtení a psaní a krejčovský kurz pro ženy v distriktu Mohammad Agha. Tyto kurzy, které mohou být realizovány díky Stonožce, mají u místních žen velký úspěch.
Naše Peťa zjistila, že se ženy učí šít na klasických šicích strojích, zlepšují se každou vyučovací hodinou a některé už dokáží ušít i oděv na sebe nebo na své blízké. A to je přesně důvod, proč je tento kurz velmi úspěšný a pro místní ženy užitečný. Věříme také, že ženy, které absolvují krejčovský kurz, budou šířit své dovednosti dál a naučí ženy ze svého okolí stejným dovednostem, jaké umí samy.
Stejně tak „stonožkový“ kurz čtení a psaní se těší velké oblibě u žen z Mohammad Aghy. I zde věříme, že se budou véto dovednosti dále vzdělávat, budou si rády číst a zapisovat poznámky. A pokud budou učit číst a psát i své děti, bude to znamenat další krok kupředu ve vzdělanosti v této oblasti.
V srpnu jsme rovněž podali pomocnou ruku pracovníkům, kteří se v různých lógarských vesničkách starají o čištění tradičních závlahových kanálů, které jsou často hlavním zdrojem v Afghánistánu tak vzácné, vody. Náčelník Pepa jim přivezl krabici plnou pracovního oblečení a další krabici plnou pracovních bot, které jim pomohou vykonávat ještě lépe jejich nelehkou práci, která je tak důležitá pro obživu obyvatel těchto vesniček.
Měsíc srpen se stal rovněž důležitým odrazovým můstkem do další činnosti, protože v jeho pprůběhu proběhla důležitá jednání zejména s představiteli místního školství, zdravotnictví, ženských záležitostí a mnohými dalšími, čímž byl položen základní kámen budoucí úspěšné spolupráce.

červenec 2012
Jako první do Lógaru přijel v druhé polovině července Pepa s Kubou. Jejich hlavním úkolem bylo převzít veškerý „cimikářský“ materiál (jak ten vojenský, tak samozřejmě i ten humanitární), díky kterému můžeme pomáhat místním lidem. Další náplní jejich práce bylo zjistit, co je v provincii nového, a samozřejmě také to, kteří místní představitelé mají hlavní vliv na dění v provincii. Jejich úkolem tak bylo připravit pevnou půdu pod nohama pro zbytek členů našeho týmu, kteří přijeli v průběhu měsíce srpna.
V tomto ohledu musíme poděkovat Silvě a jejím kolegům, že nám všechno perfektně připravili, takže byl náš start, který je vždy tou nejtěžší částí mise, mnohem snazší.