Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

Ahoj holky, kluci a všichni kamarádi Stonožky,

nejdříve mi dovolte, abych se Vám představila. Jsem kapitánka Lada Kovářová a jsem příslušnicí 7. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar v Afghánistánu. Ti z Vás, kteří navštěvujete stonožkové stránky pravidelně, víte, že jsem Vám z Afghánistánu psala už v letech 2009-2010. A proto bych chtěla pozdravit všechny svoje „staré“ kamarády ze Spáleného Poříčí, Kutné Hory, Kladna, Kanic a vůbec všechny ostatní. Vám, kteří čtete mé řádky poprvé, bych chtěla alespoň ve stručnosti přiblížit, co Vás s námi v nejbližších měsících čeká.

Stonožka pomáhá českým vojákům už víc než 10 let. Poslední roky to byla zejména pomoc v Afghánistánu. V roce 2009 jste VY, stonožkoví kamarádi, poslali do Afghánistánu více než 50 000,- dolarů, které pomáhaly v místních školách a nemocnicích. V kětnu 2010 jste při oslavách na Julisce předali šek na 20 000,- dolarů. Za tyto peníze byly nakoupeny učebnice do škol a bude se za ně také stavět studna na pitnou vodu pro děti. Stonožka nám, tedy vlastně afghánským dětem, poslala několik tun pastelek, sešitů a dalších školních pomůcek. A v letošním roce jste nás zahrnuli obrovskou podporou, kdy jste se zapojili do sbírky autolékárniček a celkem jste jich posbírali více než 10 000.
Naším úkolem je teď zúročit všechnu Vaši práci a předat to dál afghánským dětem. A protože tady nemůžete být sámi, budu Vám o tom, co děláme, povídat touto cestou.
Jako obvykle na to tady nejsem sama. Společně se mnou je zde Tomáš, velitel týmu CIMIC, Peter, Jirka a Honza. Pozdrav a poděkování Vám všem posílá také náš velitel plukovník Miroslav Hlaváč.

Ještě jednou mi dovolte vám poděkovat za to úžasné nasazení, sým jste se zapojili do akce "Autolékárničky pro Afghánistán". Pokud se mě budete chtít na cokoliv zeptat, tak pište na lada.stonozka@centrum.cz, To je e-mailová adresa jenom pro Vás.

S pozdravem
Lada
______________________________________________________________

V pátek 9. září 2011 se v Chrudimi uskutečnil slavnostní nástup vojáků 7. jednotky AČR, která ukončila svou misi v Afghánském Lógaru. Za podporu a spolupráci při plnění operačního úkolu této jednotky převzala Stonožka pamětní medaili, kterou jí udělil velitel jednotky plk. gšt. Miroslav Hlaváč.

18. srpna 2011

Hnutí "Na vlastních nohou" - Stonožka a příslušníci 7. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar spolupracovali nejen na projektu autolékárniček do škol. Nedávno společně dokončili i akci s trochu tajemným názvem „Operace Rainbow“. Klikni zde.

2. srpna 2011

Příslušnícíi 7. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar ukončili první část předávání zdravotnického materiálu z vyřazených autolékárniček, které do Afghánistánu zaslaly stonožkové děti a další dárci z České republiky. Klikni zde.


2. dubna 2011
Kdo četl první díl stonožkového deníku, který jsem psala v roce 2009, tak už určitě slyšel jméno školy Kumaidan. Je to dívčí škola, kam jsme díky Vám dodali učebnice, školní pomůcky a knihovnu. Protože jsme zde navázali velice dobré vztahy s panií ředitelkou a její zástupkyní, dodali jsme sem nakonec i čtyři šicí stroje a látky, aby se děvčata mohla naučit šít a měla tak větší šanci na uplatnění v životě. Ti z Vás, kteří byli na Julisce, si možná pamatují šaty, které paní Běla od děvčat z této školy obdržela jako poděkování. Jela jsem do školy s malou dušičkou. Vždycky jsem se tam cítila velice dobře a nechtěla jsem, aby mě děvčata zklamala. Opak byl pravdou. Přivítání bylo velice vřelé, vlastně to bylo něco jako shledání dávných kamarádek. Paní ředitelka i ostatní učitelky byly velice rády, že se zase setkáváme. Na moji otázku, zda využívají stroje, paní ředitelka okamžitě zareagovala a s úsměvem vytáhla klíče od učebny, kde je mají uložené. Moc se omlouvala, že jsou trochu v nepořádku a že je jeden trochu poškozený. Ale to přece vůbec nevadí, aspoň je vidět, že je využívají. Protože školní rok začal teprve před týdnem, tak byly stroje zastavěny učebnicemi, které se právě rozdávají dětem. Stroje byly sice trochu zaprášené, ale připravené k šití. Paní ředitelka nám vysvětlila, že je využívá přibližně třicet žaček, ale že by klidně přivítali další. Navíc se zde staví nová školní budova, takže budou mít více prostoru. Musím se přiznat, že jsem z toho měla velkou radost a že jsem po návratu z patroly hned volala paní Běle. Za ty roky, co dělám tuto práci, se ze mě stal realista a vím, že ne vždy všechno dopadne tak, jak si plánujeme. Situace v Iráku nebo tady v Afghánistánu je jiná, než na co jsme zvyklí v Evropě. A ačkoliv to myslíme dobře, tak ne vždy musí náš projekt dopadnout, jak si představujeme. Tady se to povedlo a bude dobře, pokud v tom budeme pokračovat. Vždyť i kdyby nám vyšel jenom jeden projekt z mnoha, tak to má smysl, protože jsme věci posunuli dopředu.

28. března 2011
Civilní experti českého týmu jeli do distriktu Khoshi na kontrolu projektů, které zde realizují. Proto jsme se k nim přidali, abychom si mohli zkontrolovat, jestli ve školách, kde jsme byli minulý týden, splnili svůj slib a zasadili stromky. Musím říct, že jsme byli velice potěšeni. Stromky jsou na místě a je vidět, že se o ně pečlivě starají, protože byly čerstvě zality. Navíc, jak nám potvrdil náš zemědělský expert, je zasadili tak, jak by se měly mladé stromky sázet, aby měly prostor pro další růst. Nám tedy nezbývá než doufat, že tomu tak bude i v dalších školách a že stromky porostou, aby jednoho dne mohly plodit. Dnes proběhla ještě jedna patrola - a to do vesnice Gowmaran, kde by se měla v nejbližší době zahájit rekonstrukce studny. I tento projekt je financován ze sbírky, kterou naši vojáci obdrželi od stonožkových dětí v květnu na Julisce. Počasí se už umoudřilo a přestalo mrznout, což byl důvod, proč se s projektem čekalo až na jaro. Ačkoliv jsme měli původně domluvenou cenu 3 000,- USD, začal se na poslední chvíli dodavatel „kroutit“, že za tuto cenu není schopen projekt realizovat a že musíme připlatit. Peter, který tento projekt řídí, ale není v Afghánistánu poprvé. Proto tvrdě trval na svém a doufal, že se dodavatel nakonec umoudří a změní svůj názor. Nespletl se. Za dva dny se nám ozval, že projekt za tuto cenu opravdu může udělat. Takže vzhůru do práce!

23. března 2011
Zavítali jsme do dalších dvou škol, které jsme zařadili do stonožkové operace Duha. Tentokrát se jednalo o chlapeckou školu Jahdi v Kolangaru dívčí školu Bibi Fatima Zahra v téže vesnici. Děti sice ve škole ještě nejsou, ale přípravy na nový školní rok jsou v plném proudu. Ve škole Jahdi jsme se dokonce setkali s místním ministrem školství panem Jafarem. Měli jsme tak možnost ho seznámit s našimi plány a také jsme se setkali s ředitelem odboru zdravotnictví ministerstva školství. Toho nadchl náš a Váš projekt s lékárničkami. Shodli jsme se na tom, že zdravotní péče v Afghánistánu není jednoduše dostupná pro všechny a že základy první pomoci mohou zachránit mnoha dětem zdraví anebo dokonce život. O tom, jak bude celý lékárničkový projekt vypadat, se budeme s panem ministrem bavit během jednání, které proběhne tento týden. Nakonec jsme společně zasadili první z přivezených stromků a další necháme na dětech. Druhá ze škol, které jsme navštívili, byla Bibi Fatima Zahra - škola pro dívky. Ani zde jsme nebyli poprvé. Paní učitelce jsme předali stromky a nějaké školní pomůcky a dohodli se na další návštěvě. O tom, že se jednalo o dívčí školu, svědčily i záhony připravené na výsadbu květin, takže naše stromky se jim určitě hodily.

22. března 2011

Dnes jsme společně s Tomášem a našimi vojáky vyjeli na patrolu do oblasti Khoshi, do chlapecké školy Bagh Yarak a dívčí školy Hassani Basri. To jsou první dvě školy, které jsme si vybrali pro spolupráci se Stonožkou v operaci Duha. Sice víme, že děti mají ještě prázdniny, ale páni učitelé na nás ve školách čekali. My jsme se totiž rozhodli děti překvapit malým dárkem od Stonožky a také jsme si chtěli s učiteli v klidu popovídat.
V Afghánistánu se na oslavu nového roku často sázejí stromky. Proto jsme nakoupili 100 malých jabloňových stromků, které rozvezeme do místních škol. Je to první krok v našem hledání duhy. Za ten rok, co jsem zde nebyla, se některé věci změnily. Za pomoci našich civilních expertů se povedlo postavit nebo opravit řadu škol. Ale i tady chtějí mít děti i učitelé okolí svých škol co nejhezčí, a tak se kolem škol začaly objevovat nově vysázené stromky a keře. Náš nápad proto doslova a do písmene padl na úrodnou půdu. Navíc jabloně mohou plodit jablka, ale znamená to, že se o ně musíte starat. A to je přesně to, co chceme. Děti zasadí své jabloňové stromy, a pokud se budou o ně starat, mohou mít za pár let vlastní úrodu ovoce. Podmínky v Afghánistánu jsou tvrdé a nestačí pouze zakopat strom do země a čekat, musíte ho minimálně na začátku zalévat. Pokud stromky budou růst, my uvidíme, že děti umí udělat něco samy pro sebe a budeme mít jistotu, že nebudou pouze čekat na to, co dostanou. A o to raději jim potom pomůžeme.
Páni učitelé nás ujistili, že to nebude problém. První strom jsme symbolicky zasadili společně a ty další už necháme na dětech, kterým za 4 dny začne nový školní rok.
Tak uvidíme. Do obou škol se za pár dní vrátíme znovu a všichni pevně věříme, že stromky budou na svých místech.

21. března 2011

Dnes je to přesně měsíc a jeden den, co plníme své vojenské úkoly tady v Afghánistánu. Museli jsme si nechat trochu času, abychom se rozkoukali a abychom si udělali představu, co a jak budeme dělat. Tím nemyslím nás vojáky jako takové, protože tady v misi neexistuje ani jeden den, kdy bychom si mohli říct, že dnes nepracujeme. Své povinnosti jsme začali plnit okamžitě po převzetí úkolu od našich předchůdců. Ten měsíc, kdy jsme se Vám z Afghánistánu neozvali, jsme využili k tomu, abychom našli místa a způsob, jak co nejlépe využít stonožkové peníze a také školní pomůcky a autolékárničky.
Dnešní den je výjimečný hlavně pro Afghánce, je to totiž Nowruz – Nový rok a podle místního kalendáře je to první den roku 1390. Vím, že to pro nás Evropany zní zvláštně, ale v Afghánistánu je opravdu rok 1390 a nový rok začíná prvním jarním dnem. Kromě nového roku, začíná tímto dnem také nová vojenská operace „Rainbow“ neboli Duha. Vím, že slovo operace zní příliš vojensky, ale Duha je naopak veselá a barevná a je příslibem něčeho lepšího - třeba slunce, které svítí, i když jsou na nebi mraky a prší.
Operace Duha je vlastně stonožková operace. Chceme pokračovat v tom, co jsme začali během minulých let a podporovat místní školy, pomoci dětem a také je něco naučit. Pouze brát je snadné, my ale chceme, aby se afghánské děti naučily, že pokud se budou samy snažit, budou se mít lépe. V jedné pohádce se říká, že na konci každé duhy je poklad; my se pokusíme pomoci místním dětem ten poklad najít.