Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

V únorových dnech zahájil svou práci v Afghánistánu již 9. kontingent. Jeho příslušníky jsou i stonožkoví přátelé z 5. kontingentu. O své zážitky se s námi podělí Silva a její tým.

Pokud budete mít jakékoliv dotazy, pište na mailovou adresu cimic.stonozka@seznam.cz. Naši přátelé Vám je určitě rádi zodpoví.

__________________________________________________________________

25. července 2012

Ahoj přátelé a kamarádi, téměř polovinu letních prázdnin už máte za sebou a my se pomalu začínáme také loučit. V polovině července za námi přijeli naši noví kolegové Pepa s Kubou, příslušníci nového týmu, kteří od nás pomalu začali přebírat úkol. Seznamují se se všemi důležitými informacemi a projekty, které jsme realizovali, aby v nich mohli dále pokračovat.
Jeden z nejdůležitější projektů, který jim předáme, jsou kurzy pro místní ženy v distriktu Mohammed Agha. Lidé v tomto distriktu jsou nakloněni tomu, aby se dívky a ženy vzdělávaly. Není mnoho žen v Afghánistánu, které měly šanci chodit do škol, ale v současné době věříme, že se situace zlepšuje. Tyto kurzy se mohou konat díky financím od Stonožky a doufáme, že přinesou ženám, které se jich účastní, lepší vyhlídky do budoucnosti.
Další projekt, u kterého si přejeme, aby se povedl, bude zrealizován v místní nemocnici. Tu nedávno navštívila Lucka, aby zde předala zdravotnický materiál, deky a hračky pro malé pacienty. Se svolením ředitele dětského oddělení navštivila děti, které se zde léčí. Jde převážně o pacienty s poruchou příjmu potravy. Protože jsou nejvýše pětiletí, v nemocnici jsou s nimi i jejich maminky. Hospitalizace trvá většinou okolo 3 týdnů a ne vždy se děti podaří vyléčit. Po návštěvě vznikl nápad pomoci s vybavením tohoto oddělení. Jelikož nám už nezbývá moc času na realizaci, většinu práce odvedou naši nástupci. My jim přejeme hodně úspěchu a doufáme, že se všechny jejich plány podaří úspěšně uskutečnit.

4. července 2012
Milé děti, konec mise se nám už neúprosně blíží a všichni se už moc těšíme domů. Pracovat ale rozhodně nepřestáváme. Dnes bychom vám chtěli popsat, co jsme dělali v minulém týdnu. Myslím si, že vás to bude zajímat.
Jaká je tady bezpečnostní situace, to asi všichni víte. Afghánistán je zmítán nepokoji od konce minulého století. Je tady spousta dobrých a hodných lidí, jenže je tady i spousta zlých lidí. A tito zlí lidé pokládají malé výbušniny určené k ubližování místním vojákům a policistům. Jenže mnohdy se stane, že takovouto výbušninu najdou děti a začnou si s ní nebezpečně hrát. No a tak jsme v rámci týmu vymysleli super přednášky. Zavolali jsme si kamarády od týmu EOD, to jsou takoví vojenští pyrotechnici. Společně jsme vyrazili do jedné školy udělat dětem přednášku o tom, jak se chovat, když takovou výbušninu najdou.
Ta škola je sama o sobě ukázkou dobroty místních obyvatel. Je to soukromá škola pro sirotky, kterou sponzoruje místní obchodník. V ní se nám dohromady sešlo 150 dětí a 15 dospělých. Všechny jsme řádně poučili jak se chovat v případě, že takovéto výbušniny najdou. Nikdo na ně nesmí sahat, to smí jen profesionální pyrotechnici, nebo jejich roboti na dálkové ovládaní.
Myslím si, že se přednáška všem moc líbila. Děti byly hodné, pozorně nás poslouchaly, protože věděly, že je to moc důležité, aby se jim nic nestalo. Od teď ví, že když výbušninu najdou, musí zavolat pyrotechniky od místních vojáků nebo policistů a ti už si s ní poradí.

20. června 2012

Milé děti, rád bych vám popsal náš uplynulý týden. Velmi důležitým úkolem bylo připravit a zkoordinovat veškerou činnost okolo chystaného závěrečného ceremoniálu malířské soutěže. Ta se pro děti v Afghánistánu připravovala již v předchozích kontingentech. Úřad školství naši 9. jednotku Provinčního rekonstrukčního týmu požádal, zda bychom i my nepřipravili již 3. ročník této malířské soutěže. Hlavním sponzorem bylo Hnutí Na vlastních nohou – Stonožka spolu s norskou Základní školou NEDRE-AAL SKULE, které věnovaly 10 000,- USD na projekty ve prospěch afghánských dětí. Část těchto peněz byla použita na podporu malířské soutěže. Jistě chápete, že to pro naši skupinu CIMIC/PSYOPS znamenalo velkou zodpovědnost. Nesmím však opomenout, že hlavním organizátorem malířské soutěže byl Provinční úřad školství v Pul-e Alam včele s mluvčím a mediálním pracovníkem tohoto úřadu panem Shapoorem, který nám velice pomáhal.

Do soutěže se zapojilo celkem 12 škol - jak chlapeckých, tak i dívčích převážně z distriktů Pul-e Alam, Khoshi a Mohammad Agha. Z nich bylo vybráno 60 studentů, kteří namalovali své obrázky na malířská plátna. Z nich pak dále bylo vybráno porotou 12 nejlepších, kteří získali pro sebe i pro své školy hodnotné ceny.
Náším úkolem bylo zajistit nákup a přípravu cen. Balíčky, které jsme připravili, obsahovaly učebnice matematiky, fyziky, chemie, historie, zeměpisu, geometrie a biologie. Dále jsme je doplnili o slovníky, periodické tabulky chemických prvků a mapy světa i Afghánistánu. Ceny pro vítěze byly také nádherné. Děti dostaly aktovky, penály, psací potřeby, sešity, kalkulačky, hodinky a globusy. Kluci navíc dostali ruční svítilny a létající draky, holky zase sadu šití a deštníky.
Při přípravě těchto cen a balíčků jsme se opravdu zapotili, jelikož tak, jako padají teplotní rekordy v České republice, tak i my tady máme tropické počasí s teplotami na přímém slunci okolo 40 až 50° C a k tomu se občas přežene nějaká ta písečná bouře, před kterou je lepší se schovat, jinak se vám písek dostane úplně všude. Protože jsme chtěli mít vše perfektně připravené, strávili jsme v rozpáleném kontejneru několik dní. Nakonec jsme vše zdárně zvládli a den před ceremoniálem jsme naložili roztříděné balíčky a ceny na vozík.

Dalším nelehkým úkolem byla koordinace a organizace závěrečného ceremoniálu spolu s Provinčním úřadem školství. V průběhu mnoha jednání s ředitelem školství bylo dohodnuto vše podstatné k vyhlášení výsledků soutěže, které se uskutečnilo v místě nově postavené střední zemědělské a mechanické školy. Mezi nejdůležitější úkoly úřadu patřilo připravit místo konání, program ceremoniálu, seznam VIP hostů, pozvat studenty s rodiči a přepravit všech 60 obrazů na místo konání.
Závěrečný ceremoniál malířské soutěže se konal 20. června 2012 od 10:00 do 11:30 hodin. Naše patrola však dorazila do střední zemědělské a mechanické školy o hodně dříve, abychom zvládli připravit ceny, rozmístit obrazy na stojany a upřesnit poslední organizační úkoly. Samotný ceremoniál zahájil Guvernér provincie Logar pan Alhaj Mohammed Tahir Sabari. Následoval projev velitele 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu plukovníka Antonína Gensera a dalších významných hostů. Nakonec byly předány hlavní ceny pro 12 nejlepších studentů a uskutečnila se prohlídka namalovaných obrazů. Jak z našeho pohledu tak i z pohledu zúčastněných se 3. ročník malířské soutěže rozhodně vydařil.

14. června 2012

Přeji krásný červnový den všem přátelům, včera měla ženská část našeho týmu skvělou příležitost zúčastnit se slavnostního dne, který byl organizován pro maminky ve městě Pul-e-Alam. Jedná se o svátek, který se u nás tradičně slaví druhou květnovou neděli, tedy Svátek matek. V objektu, který je nazýván jako Ženská zahrada a slouží jako vzdělávací centrum pro místní ženy, se sešlo téměř 150 žen. Místní ředitelkou úřadu pro lógarské ženy byly pozvány společně s americkými kolegyněmi i naše holky Silva a Lucka a s radostí jej přijaly. Program začínal úryvkem modlitby a následovaly proslovy významných hostů, které se ale shodovaly v jednom bodu - jak jsou maminky důležité osoby v životě člověka a v každé společnosti. Místní dívky si připravily také vystoupení a zpívaly oslavnou afghánskou píseň. Na závěr se rozdávaly dárky. Ani naše holky tam nezavítaly s prázdnou, ale rozhodly se také přivézt malé dárky, které jistě udělají radost každé ženě. Maminky dostaly balíček se základními potravinami jako je mouka, cukr, sůl a sady nádobí. Naše holky dostaly krásné vyšívané šátky.

28. května 2012
Milé děti, určitě pro vás bylo příjemné mít v květnu díky státním svátkům dva dny volna navíc, a stejně tak příjemná byla trocha volna navíc i pro většinu vojáků naší jednotky, kteří zrovna neplnili důležité úkoly. Pro upřesnění, vojáci v misích nemají volné víkendy ani svátky jako vy v republice, ale plní úkoly nepřetržitě šest dní v týdnu, mnohdy i celý týden.
Aby si mohli vojáci po více jak půlce plnění úkolů odpočinout a také aby se mezi sebou jednotlivci i družstva utkali ve sportovních disciplínách, přidal nám velitel na konci května také o jeden den volna navíc. Na pátek 25. května byl připraven celodenní program sportovního dne, který zahrnoval tyto disciplíny: fotbal, stolní tenis, pro siláky bylo připraveno přetahování lanem a pro myslitele šachy.
Naší skupinu zdatně zastupoval Ondra ve fotbale a Rob ve stolním tenise. Ondra hrál v týmu štábu a z turnaje si odnesl se svými spoluhráči krásné třetí místo a vojenské opálení. Pro představu - je to opálení, při kterém máte opálené jenom části těla, které vám nezakrývá oblečení, v tomto případě vojenské sportovní oblečení v sestavě tričko – kraťasy. Takže si asi dokážete představit, jak Ondra vypadal.
U Roberta nám bylo skoro jasné, že přinese pohár z předních příček. V České republice totiž hraje stolní tenis závodně, což samozřejmě nevěděli jeho spoluhráči, kteří se s ním rozhodli utkat a pak odcházeli do jednoho poraženi a Rob stanul na stupínku slávy na místě nejvyšším.
Musíme podotknout, že jsme na oba kluky patřičně hrdí. Večer bylo pro všechny vojáky připraveno maso na grilování, což udělalo skvělou tečku za dnem volna.

28. května 2012
Ministr obrany Alexandr Vondra spolu s 1. zástupcem náčelníka GŠ gen. Miroslave Žižkou a skupinou poslanců a senátorů v těchto dnech navštívili vojáky působící v Afghánistánu. Při této příležitosti se v působišti 9. jednotky PRT v Lógaru informoval o projektech, které jsou financovány z peněz, které hnutí Na vlastních nohou - Stonožka zaslalo na pomoc afghánským dětem. Klikni zde.

7. května 2012
Ahoj kamarádi, před několika dny se členové naší skupiny Robert, Silva a Lucka vydali navštívit jednoho pána, který je ředitelem rádia v krásné oblasti Muhammad Aghah. Cesta byla sice dlouhá, ale stála za to. Jeli s kamarády z táborské jednotky a v patrole byl zařazen také Pandur, to největší vozidlo, co tady máme. Ani byste nevěřili kolik je tam místa. Když jsme se blížili k rádiu, velitel naší patroly rozhodl, že si protáhneme nohy, a tak jsme vysedli z aut a šli vedle nich. Když jsme se přibližovali, zjistili jsme, že budova rádia je na pěkném kopečku. Proto jsme se rozdělili na dvě skupiny. Robert se vydal za panem ředitelem a čekal ho pořádný výšlap. Holky zůstaly s druhou částí pod kopcem a hned se k nim seběhlo plno dětí.
Ředitel uvítal vojáky s otevřenou náručí a pozval je na čaj. Dohodli se, že v rádiu uspořádají telefonickou soutěž pro děti. Tyi jim budou volat a odpovídat na otázky, které prověří jejich znalosti ze zeměpisu, historie, matematiky i místního jazyka. Pokud odpoví správně, obdrží odměnu v formě školních pomůcek. Po této domluvě se na rádiu rozloučili a vydali se zpátky dolů pod kopec k druhé skupině.
Byli jsme překvapeni, kolik dětí se v Muhammad Aghah snaží popovídat si s našimi vojáky. Ještě, že jsme měli tlumočníka, abychom jim rozuměli. Lucka vzala pro děti míč. Byly velice nadšené a chtěly si okamžitě házet. Jelikož jsme se už museli vydat na cestu zpátky, rozloučili jsme se a děti nám mávaly a vyprovázely nás, dokud jsme jim nezmizeli z dohledu.

1. května 2012
Ahoj všem přátelům stonožky, ani se tomu nechce věřit, jak ten čas letí. Pro většinu z našeho týmu před pár dny uplynula přesně polovina dnů z našeho nasazení v Afghánistánu. Za tu dobu jsme navštívili několik škol, ať už chlapeckých nebo dívčích. Provedli jsme jednání na úřadech s místními představiteli, v nemocnicích a rádiích. To vše za účelem pomoci místním v rozvoji této země. Všichni pevně věříme, že nám dny budou plynout stejně i po zbytek mise.
Hlavním tématem dnešního článku je však poděkování nejen našim rodinám a přátelům, ale také všem ostatním lidem, kteří na nás myslí. V těchto dnech za námi přiletělo několik kolegů a kolegyň z jednotky, která nás zde bude střídat. Příslušníkům 10. jednotky budeme předávat naše dosavadní zkušenosti a poznatky z mise, aby jejich nasazení mohlo úspěšně navázat na to naše. Přiletěla za námi i kolegyně Petra, která nám předala vzácné dárky spolu s přímým požehnáním od Jeho Excelence kardinála Dominika Duky a sestry Dominiky. Těchto darů si nesmírně vážíme. Kartičky s požehnáním i medailonky pro štěstí rozdáme našim vojákům v jednotce.
Svůj nemalý podíl na činnosti naší skupiny nese paní Běla Gran Jensen společně se stonožkovými školami a dětmi. Tímto bychom jí chtěli moc poděkovat za podporu, protože bez ní by se nám nepodařilo realizovat tolik krásných projektů pro místní děti a ženy.
Velitel 9. jednotky PRT Lógar plk. gšt. Antonín Genser zaslal všem stonožkovým dětem a paní Běle poděkování za peníze, které Stonožka zaslala na pomoc afghánským dětem a ženám - klikni zde.
Další informace si můžete přečíst i na www.army.cz - klikni zde.


V sobotu 28. dubna 2012 vyprovodila paní Běla spolu se sestrou Dominikou Bohušovou OP vojáky při odletu do Afghánistánu. Jejich prostřednictvím paní Běla zaslala další část stonožkové pomoci - 10 000,- USD, které získaly děti z norské stonožkové školy v Aal. Sestra Dominika, kterou vyslal J. E. Dominik kardinál Duka, vojákům předala kartičky s požehnáním a medailonky s Pannou Marií, které by je měly symbolicky chránit. Za poslední 3 roky zaslala Stonožka do afghánského Lógaru jen v penězích 100 000,- USD.

23. dubna 2012

Kamarádi, dnes vám napíšeme o dárku, který přinesli páni policisté naší kolegyni Lucii. Pracovali jsme v kanceláři, když se objevili ve dveřích s krabicí v ruce a s úsměvem na tváři, že jí nesou dárek k narozeninám. Po vysvětlení, že narozeniny tento měsíc opravdu neslaví, Lucie stejně neodolala a do krabice se podívala. Byla tam nádherná asi 30letá velká želva. Ke zděšení všech ale byla pomalovaná a měla i dosti poničený krunýř. Nikdo nevěděl, kdo jí to způsobil, a když jsme se zeptali, kde ji našli, odpověděli nám, že ji objevili jejich kolegové - afghánští policisté. Po debatě, kam s ní, usoudili, že u nás jí bude nejlépe, a proto ji k nám odnesli. Taková krásná želva je pro nás zvířátko, které v Česku můžeme obdivovat jedině v ZOO, ale tady, v Afghánistánu, se vyskytuje běžně ve volné přírodě. Každopádně vždy a všude na světě platí, že je smutné, když se lidé ke zvířatům chovají špatně, tak, jak tomu bylo u této želvy. Během dopoledne, kdy nám želva vesele lezla po kanceláři, jsme vzali ubrousky a pokusili se z ní dostat barvu, co měla na krunýři. I když jsme se snažili co nejvíc to šlo, abychom želvičce neublížili, všechnu barvu jsme z krunýře stejně nedostali. Pak jsme pro ni připravili větší krabici a předali ji americkým kolegům, kteří právě vyráželi na patrolu a pustili ji do volné přírody daleko od lidských obydlí. Loučení bylo těžké, na nového člena týmu by si každý okamžitě zvykl, ale milé želvě bude na svobodě určitě lépe. Přejeme jí, ať se jí již nestane nic špatného a dožije se, jak se na želvu patří, mnoha a mnoha let.

9. dubna 2012
Ahoj všichni příznivci Stonožky, dnešní článek se bude týkat svátku, který slaví lidé skoro na celém světě. Původně to byl pohanský svátek, který slaví příchod jara a probuzení přírody. Přináší mnoho tradic a v každé zemi se slaví různými způsoby. V našich domovech jsou kromě jiných hlavními symboly Velikonoc pomlázka, malované kraslice, velikonoční zajíček a beránek, kterého umí samozřejmě nejlépe upéct naše babičky a maminky. Hlavním a nejoblíbenějším dnem těchto svátků u nás je Velikonoční pondělí. V tento den probíhá nejvíc tradic a k radosti dětí a vlastně i naší je to státní svátek, který nám přináší prodloužený víkend, tudíž žádná škola a žádná práce. I my tady v Afghánistánu jsme tyto svátky v omezené míře slavili. Sice jsme neměli den volna, ale díky našemu kaplanovi jsme si i my mohli připomenout historii Velikonoc, navštívit bohoslužby sloužené na Květnou neděli, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a nedělní Hod Boží Velikonoční a mohli jsme si je poslechnout jak v českém tak i anglickém jazyce. V jídelně byla připravena velikonoční výzdoba s velkým nazdobeným dortem, který byl opravdu vynikající a zmizel jak pára nad hrncem. Největší radost měla samozřejmě ženská část našeho kontingentu, kterou neminula ta nejslavnější tradice - vyplácení pomlázkou, v našem případě rákoskou, kterou to podle reakcí bolelo trošku víc, ale aspoň nám holky neuschnou. Musíme také zmínit nedělní velikonoční běh na 5 km, který byl pořádaný americkým kaplanem. Zúčastnilo se ho okolo 250 běžců, z toho asi 20 Čechů a i naše skupina na něm měla svůj podíl. Jako jediná Češka běžela naše Silva a mužský zástupce naší skupiny byl Ondra, o kterém jsme ani netušili, že je takový běžec. Oba doběhli ve skvělých časech a nám nezbývá, než jim popřát další běžecké úspěchy.

19. března 2012
Dnešní článek je věnovaný nejen vám, děti, ale i našim předchůdcům ze skupiny CIMIC/PSYOPS, která zde působila za 8. jednotky a která tento projekt zrealizovala, a na nás zbylo jej pouze dokončit. A tudíž největší zásluhy za tento skvělý nápad patří jim. Jde o vybavení vůbec první školky v distriktu PUL-E ALAM a je docela možné, že i jediné v provincii Logar.
Když jsme do školky vstoupili, tak nás překvapilo, že tam byl jen jeden chlapeček, který patřil jedné z vychovatelek, které se budou o děti starat. Školka se totiž otvírá až na nový rok. Divíte se, když nový rok byl už před více než dvěma měsíci? Je to proto, že zde v Afghánistánu mají jiný kalendář a nový rok neslaví jak u nás v České republice, ale až v březnu, a také zde není zde rok 2012. Zkusíte uhodnout jaký?
Během jednání jsme zjistili, že v počátku bude školku navštěvovat přibližně 16 dětí různého věku, o které se budou starat 3 vychovatelky, 2 ošetřovatelky a jedna kuchařka. Děti by se kromě hraní měli začínat pomalu učit číst a psát, k čemuž jim budou pomáhat tabulky s písmenky, které jim byly dodány českou jednotkou spolu s postýlkami, kolíbkami pro ty nejmenší, stolem, židličkami, aby si měly děti kde hrát a jíst, a dalšími hračkami, které zpříjemní denní život dětí ve školce. Na to vše bude dohlížet paní ředitelka, která nemá na starosti jen tuto školku, ale i školu, kterou navštěvují pouze dívky a která se nachází také v areálu nezývaném BIBI AMINA.
Na závěr jsme paní ředitelce a ostatním lidem popřáli úspěšnéření školky a hodně štěstí v novém roce 1391.

12. března 2012
Ahoj všichni, v dnešním článku vám nebudeme psát o naší práci, ani o nás, ale chtěli bychom vám představit i jiné členy z řad naší jednotky. Nemají ruce, nemluví a nechodí po dvou, i když pokud uvidí ve vaší ruce nějaký pamlsek, jsou schopni udělat nemožné. Jak už správně tušíte, dneska vám představíme naše psí kolegy a samozřejmě i jejich páníčky.
Prvním psem je Rex, ale nikdo mu neřekne jinak než Blonďák. Zkuste uhodnout proč? Je to 7letý zlatý labradorský retrívr, který má za sebou se svým pánem Jardou už jednu misi v Kosovu a v Afghánistánu je nyní podruhé. Dalo by se říci, že je to psí veterán, a kdyby psi dostávali medaile, už by jich měl pěknou řádku. Musíme podotknout, že je neuvěřitelně kamarádský a mazlivý.
Druhým psím profesionálem je Dingo, který v zahraniční misi slouží poprvé, na rozdíl od svého páníčka Pavla, který má za sebou dvě mise v Kosovu. Dingo je 5letý krásně stavěný německý ovčák, který vás očaruje hned, jak ho uvidíte, a své nasazení v Afghánistánu zvládá s noblesou.
Než vyjede pes do mise, musí projít stejně jako vojáci zdravotní prohlídkou, očkováním a výcvikem, který není otázkou dnů, ale měsíců i let. Pokud vše úspěšně zvládne, jeho výjezdu do zahraničí už nic nebrání. V armádě jsou různé specializace psů. Naše jednotka má psy na vyhledávání výbušnin. Jejich prací je kontrola civilních automobilů - převážně nákladních, které vjíždějí do základny, dále pak kontrola zavazadel na letišti a mnoho dalších úkolů, na které je potřeba mnohonásobně citlivějšího čichu, než je ten lidský. Sice to nemají napsané ve svých povinnostech, ale jsou i odreagováním pro dvounohé kolegy, kteří si je mohou kdykoliv pohladit, podrbat za uchem nebo jim se svolením páníčků dát nějakou dobrotu. A nebudete tomu věřit, ale ani jeden z chlupáčů se tomu vůbec nebrání. A proto si myslíme, že Dingo s Blonďákem jsou nepostradatelnou součástí naší jednotky nejen z pracovního, ale i relaxačního hlediska.

5. března 2012
Ahoj děti a všichni kamarádi naší STONOŽKY. Dnes už je to více než měsíc, co zde, v afghánském Logaru, působíme. Máme se stále dobře. Sluníčko už začíná pomalu vystrkovat svoje paprsky a věřím, že krásné počasí na sebe nedá dlouho čekat. Sníh pomalu taje, jen okolní hory ještě zůstávají zasněžené. Pohybujeme se zde ve výškách okolo 2000 metrů nad mořem. I naše základna leží výše, než je vrchol nejvyšší hory České republiky.
Úkolů máme stále hodně a dny nám utíkají jako voda v potoce. Jedním z nich je příprava a zpracování lékárniček pocházejících z akce "Lékárničky pro Afghánistán", které průběžně vydáváme dle potřeby. Přestože již naši předchůdci mnoho z nich zužitkovali, i my jich máme stále ještě dostatečné množství. Díky vaší skvělé podpoře a píli při jejich sběru tak můžeme i nadále pomoci zásobovat místní ministerstvo zdravotnictví materiálem, který je tu tolik potřebný pro všechny bez rozdílu. Z ministerstva bude zdravotnický materiál dále distribuován do místních nemocnic.
Určitě byste nevěřili, kolik je tady v Afghánistánu prachu. Pokaždé, když Přema s Robem otevřou další bednu plnou lékárniček, můžou se o tom přesvědčit. Když se pak vrátí ke zbytku skupiny, ani je nemůžeme poznat - jsou totiž zaprášení jako mlynáři. Ale ví, že je to pro dobrou věc, tak jim to vůbec nevadí.

27. února 2012
Dnes jsme na naší skupině měli ne tak ledajaký den. Slavili jsme narozeniny, a že nejsme žádní troškaři, tak hned dvojité. Naše šéfová Silva a věčně optimistický Ondra se nám narodili ve stejný den, neshodují se jen rokem.
Kluci připravili dortíky v podobě mufinek, do kterých se symbolicky zapíchly svíčky, sesbírali podpisy do narozeninových přání a oslava mohla začít. V nečekané chvilce se rozevřely dveře, ve kterých stál náš kaplan alias padre s kytarou v ruce, a zazpívala se narozeninová píseň, která sice nesklidila moc pochvalných ovací ze sousedních kanceláří, ale oslavence určitě potěšila, a nám bylo hned veseleji po tom, co jsme si procvičili hlasivky. Následně se pogratulovalo a popřálo, co se přává, a připomnělo se, že mladší už sice nebudeme, ale o to jsme moudřejší, sfoukly se svíčky, přečetla přání a i na přípitek došlo (samozřejmě jen džusem). Závěrem se oslavenci i gratulanti snažili vykouzlit co nejhezčí obličeje na fotce, která bude připomínat tento významný den.

20. února 2012
Ahoj děti a všichni přátelé Stonožky,
všechny vás srdečně zdravíme ze zasněženého Afghánistánu, kam celý náš tým civilně-vojenské spolupráce přiletěl během měsíce února. Budeme pokračovat v aktivitách, které už po dobu práce několika kontingentů podporujete, a pomáháte nám tak realizovat projekty, které alespoň částečně zlepšují život místních dětí a umožňují jim prožít šťastnější dětství. Během dalších šesti měsíců se s námi budeme pravidelně setkávat a dělit se o naše všední i nevšední zážitky.
Dovolte, abych vám představila sebe a své kolegy v týmu. Jmenuji se Silvie a šéfuji týmu. Jsem tady v Afghánistánu už podruhé, stejně jako i ostatní kolegové kromě Ondry. Sice je v misi poprvé, ale o to víc je plný nadšení a pořád vymýšlí různé aktivity. Další slečna, blondýnka, se jmenuje Lucie, a ačkoliv byste si možná řekli, že je to křehká dívka, ráda jezdí na silné sportovní motorce. Náš kolega Přema (taky mu někdy říkáme Křeňa, protože se pořád usmívá) hodně posiluje a má rád rychlá auta. Kolega Rob čte fantasy a zajímá se o všechno, co se týká horských kol a stolního tenisu.
Vedoucí předchozího týmu Pavel se sámi rozloučil před několika dny a tímto bych mu i celému týmu chtěla poděkovat za dobře odvedenou práci a popřát jim hodně dalších úspěchů.