Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

Pondělí 30. října 2006 bude pro 25 dětí z bosenské obce Grk určitě nezapomenutelné. Tento den jim totiž byla předána nová škola, kterou tak velmi potřebovaly. Slavnostního předání se zúčastnili nejen místní občané a děti, ale i zástupci města Bosanski Brod. Ti všichni opravdu srdečně přivítali paní Bělu, zástupce AČR generálmajora Emila Pupiše, plukovníka Jana Giretha a také představitele velitelství EUFOR včele s plukovníkem Antonio Augustem.
Vybudování školy v této obci, která byla také velmi poznamenána válečnými hrůzami, bylo opravdu nutností. Vždyť děti musely za vzděláním denně dojíždět 25 kilometrů tam a stejnou vzdálenost i nazpět. A to krajinou, která se bude z válečného běsnění vzpamatovávat ještě hodně dlouhou dobu. Toho si všimli naši vojáci z jednotky podplukovníka Vojtěcha Prýgla, kteří v této oblasti v rámci operace EUFOR plní své úkoly. Domluvili se s paní Bělou a všichni společně - vojáci i Stonožka - se rozhodli, že dětem pomohou.
Stonožka poslala 2 000,- USD, které získaly děti za svá vánoční přáníčka. Vojáci pak dodali dvě vyřazené ubytovací buňky - korimeky a část rozebrané střechy z ubytovacího objektu základny Eagle Base. A pustili se do díla. Podpraporčíci Radomil Sítek a Miroslav Dlabač a jejich kolegové rotmistři Jiří Stroupek, Ondřej Podivinský a mnozí další pilně pracovali téměř dva týdny, než byla nová školička hotová. Místní děti nezůstaly stranou a vojákům vydatně pomáhaly. Odklízely odřezky, podávaly nářadí a materiál -zkrátka byly vždy po ruce, když bylo potřeba. Podle slov vojáků byly velmi šikovné, a tak školička rychle rostla.

Stonožkové děti však svým kamarádům v Bosně neposlaly jen peníze. Již ke konci prázdnin, kdy bylo jasné, že se stavba uskuteční, Stonožka vyhlásila akci "Aktovky štěstí", jejímž cílem bylo poslat všem 25 školákům v obci Grk nové, školními potřebami plně vybavené aktovky. K akci se obratem přihlásily ZŠ Kladská - Praha, ZŠ Zubří, ZŠ npor. Loma Příbor, ZŠ U Školek v Litomyšli, ZŠ Heyrovského v Brně, ZŠ Bílina - Aléska ulice, 15. ZŠ Plzeň, ZŠ Pardubice - Polabiny, ZŠ a MŠ Drahotuše a DPL Opařany.

„Stačí, když člověk přijíždí do této oblasti a vidí ty ruiny, vidí ty stovky zničených domů,“ popsal své zážitky generál Pupiš a dodal: „A když si ještě představíte, že děti musí vstávat ve čtyři ráno, aby dojely do nejbližší školy, pak pro ně tato školička musí být skutečným zázrakem. Ulehčí jim život, může je motivovat. Je to skutečný krok do budoucnosti, protože právě vzdělání jim pomůže překonat strašné vzpomínky, nenávist a etnické třenice.“