Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

Sobota 17. únor 2007 se zapsala zlatým písmem do dějin Stonožky. Tímto dnem totiž skončil nejdelší, nejvzdálenější a navíc první mezinárodní vojenský stonožkový týden. On to byl vlastně dvojtýden, protože trval 14 dní a zorganizovali jej vojáci AČR z jednotky v afghánském Feyzabadu.
Již dva týdny předtím byly umístěny na základně tři pokladničky, do kterých mohl každý přispět. Nashromáždilo se v nich úctyhodných 150,- €, což výrazně předčilo očekávání pořadatelů. V samotný závěrečný den pak proběhl turnaj ve stolním fotbale, stonožkový trh a vrcholem byla dražba plyšové stonožky. Z vyvolávací ceny 8,- € se prodejní cena vyšplhala na neuvěřitelných 140,- €. V tomto sympatickém klání se utkali čeští a němečtí vojáci. Po urputném oboustranném přihazování částek nakonec zvítězili němečtí vojáci, avšak Češi se rozhodně zahanbit nedali.
Poté následovala tombola a předání drobných cen, mezi kterými byly nejhezčí dárky od stonožkových dětí, stonožkové knížky a ceny věnované velitelem kontingentu. Po vyhlášení výsledků jednotlivých turnajů pronesl velitel poděkování všem zúčastněným a vyhlásil celkovou sumu, kterou se během těch 14 stonožkových dnů podařilo získat:

 1 077.- €.

Tato částka byla přeměna na v Afghánistánu používanější americké dolary - což činilo 1 347,- $.

Všechny dárečky stonožkových dětí měly veliký úspěch a přinesly mnoho radosti. A velmi dobře se prodávaly, o čemž svědčí i získaná částka více než 400,- €.

Dovolte nám, abychom kpt. Horákovi i všem ostatním vojákům poděkovali za uskutečnění těchto stonožkových dnů. Taktéž bychom rádi poděkovali velitel jednotky plk.Salákovi, pod jehož patronátem akce proběhla. Jsme velmi hrdi na to, že je při návštěvě sirotčince napadla tato vysoce humánní myšlenka pomoci dětem, které strádají ne vlastní vinou, a dokázali získat pro svou věc i ostatní. Od myšlenky k činům byl pak jen malý krůček, který ovšem stál mnoho času a úsilí - ale určitě se vyplatil. Mnoho dětí v sirotčinci nebude mrznout a dokonce nebude mít ani hlad. Teď už můžeme jen doufat, že se splní největší sen paní Běly - čeští vojáci budou učit vojáky jiných mírových misí, jak zacházet s lidmi, které ponížila válka, a jak jim dát naději na lepší život.