Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka

Milí drazí přátelé,

S nesmírnou radostí Vám všem posílám zprávy z Kambodži, odkud jsem se vrátila ve středu, 15. března 2006. V kambodžském Phnom Penhu se konala porada českých velvyslanců v Asii a oficiální oslavy 50. letého výročí navázání československo-kambodžských vztahů.
V sobotu, 11. března se všichni velvyslanci zúčastnili královské audience u krále Norodoma Sihamoniho. Král studoval dlouhou dobu v Československu a dosud krásně hovoří česky; dokladem toho je i fakt, že celá audience probíhala v češtině. I já jsem měla tu čest se královské audience zúčastnit. Stonožka tak pochopitelně nemohla chybět. Mezi dárky předávánými Jeho Veličenstvu, nechyběla kniha „Létáme spolu jen do války“, s osobním dopisem paní Běly, nádherným vánočním pozdravem (opravdu jsem nevěděla, který vybrat, protože je jeden krásnější než druhý), informací o House of Family v Phnom Penhu a fotografiemi z norské školy v Al ze setkání jejích stonožkových dětí.
Při krátkém osobním rozhovoru s králem jsem jej opět pozdravila jménem všech stonožkových dětí a popřála vše dobré. Králova upřímná slova patřila díkům za Vaši obětavou práci pro kambodžské děti a obdivu Vaší vytrvalosti a energii. Z jeho očí vyzařovala upřímná radost a nadšení.
V sobotu večer se také konala slavnostní akce za přítomnosti krále, ostatních diplomatů, nekolika ministrů a vysokých kambodžských představitelů. Byla otevřena výstava obrazů českého malíře Františka Kupky a předána cenná kniha s kopiemi obrazů celé výstavy. Králi na piáno a harmoniku přijela z Prahy zahrát jeho paní učitelka, které je dnes 78 let a která krále za jeho pobytu v Československu učila. Byl velmi dojat a navzdory striktnímu královskému protokolu zpíval s námi všemi národní písničky, které se v mládí v Čechách naučil a dodnes si pamatuje. Všichni jsme byli dojati, jak upřímná láska a přátelství k naší zemi krále váže.

Nemohli jsme nepozvat slovenské lékaře z House of Family a několik dětí. Všechny se tam nevešly, ale vybrané děti si pozvání vážily, chovaly se velmi způsobně a celou dobu byly jako na trní, protože příležitost vidět krále většina lidí za celý život nemá. Jaké bylo překvapení a přímo senzace, když se po skončení výstavy král rozhodl pozdravit osobně s většinou přítomných!! Strašně jsem držela palce, aby přišel taky k našim dětem a popovídal si. Poletovala jsem kolem jako ve snu a snažila jsem se najít nejlepší místečko, abych mohla být u toho a pořídit fotografie. A král skutečně přišel...Když se dostal k dětem, jeho tvář se rozzářila ještě více, poklekl k nim a nechal si stručně vyprávět o dětech, jejich životě a pomoci lékařů a všech Vás, co jste na dálku s nimi. V jeho očích byly slzy radosti a štěstí. Všechny děti před ním klečely se sepjatýma rukama a poslouchaly králova moudrá slova. Byl velice šťasten, že těmto dětem je umožněno vzdělání a že mají kde bydlet a práci nás všech znovu ocenil. Všechny děti pohladil a jeho radost ze setkání s nimi byla opravdu upřímná. Rovněž vyjádřil naději, že se bude moci s dětmi znovu setkat a pozval děti do královského paláce!! Radost a nadšení nejde ani popsat. Všichni jsme plakali štěstím a já jsem byla moc ráda, že se mi těchto pár vzácných okamžiků povedlo zachytit na fotografie. Alespoň tak si budete i Vy moci užít toho báječného pocitu. Vidíte, jaké Vaše krásná práce nese plody? Všichni do jednoho byste si zasloužili být na mém místě a prožít všechno znovu.
V neděli jsme nedělali nic jiného, než vzrušeně probírali minulý večer... vždyť ráno jsme se probudili a zjistili, že tohle všechno nebyl sen!!

Ve středu jsme se vydali s vrchní ředitelkou Ministerstva zahraničních věcí paní Helenou Bambasovou, ředitelem odboru Asie panem Janem Fürym a panem velvyslancem Šitlerem do Wat Opot za otcem Waynem. Přivezli jsme dětem v Takeu dárek od Vás, velký krásný barevný globus. Tahle myšlenka napadla otce Wayna a my ji rádi splnili. Tak se děti mohou dozvědet, kde leží Kambodža, kde je Evropa a kde také bydlí Stonožka. Když jsme přišli do třídy, nejmenší děti si zrovna u tabule opakovaly abecedu a pěkně jim to šlo!! Pan velvyslanec potom předal obrovskou krabici s velkou stonožkou. Děti se seřadily do zástupu a netrpělivě čekaly co v krabici je. Pak se na ni vrhly a když ji rozbalily zůstaly jim pusy dokořán. Pan učitel jim vysvětlil, jaký dárek dostaly a hned ukázal jak ten náš svět vypadá. Děti měly obrovskou radost a jsem si jistá, že se na Vašem dárku naučí spoustu nového a pro ně moc užitečného. Paní vrchní ředitelka také předala symbolický šek na penízky, které Stonožka dětem ve Wat Opotu poslala již koncem minulého roku. Otec Wayne Vám jménem všech dětí moc a moc děkuje a žehná Bohu za Vaši práci. Bohužel jsme neměli ve Wat Opotu moc času a museli jsme se rozloučit.

Jeli jsme totiž ještě na návštěvu do House of Family, kam jsme vezli další globus. I tady byla zvědavost dětí a jejich nadšení a překvapení veliké. Děti nám také zazpívaly pár svých písniček. Byly tak roztomilé, fotky Vám ukážou samy...
Setkání byla krátká, alespoň nám všem se to tak zdálo... mohli bychom tam být celý den. Ale čas byl neúprosný, a tak jsme se museli rozloučit. Všechny děti v Kambodži Vás moc a moc pozdravují a nekonečně děkují za pomoc a lásku, kterou jim posíláte. Setkání s králem patřilo a bude navždy patřit k jejim životním zážitkům. Upřímně doufám, že král svolí k audienci v paláci a děti budou jeho milými hosty a bude se moci dozvědět o naší práci ještě více. Co víc bychom si mohli přát.
Tohle všechno by nebylo možné bez Vás, milí a drazí přátelé, Vy jste všeho krásnou příčinou. Moc děkuji za Vás za všechny, že se povedlo mi Vás potkat, protože sluníčka v očích dětí a teď můžeme říci i krále, jsou nádhernou poctou Vaší báječné práce.

Děkuji
Vaše
Hanka Flanderová, Bangkok